1 Afs 61/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 59/2024- 48 - text 6 8 A 59/2024 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: J. J., bytem X zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a zástupkyni žalobce se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělila bankovní spojení za účelem vrácení soudního poplatku. Odůvodnění: 1. V podané žalobě se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalobce, kterou spatřoval v tom, že se podáním ze dne 22. 2. 2024 obrátil na Magistrát hlavního města Prahy se žádostí o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím, přičemž k jeho žádosti vydal Magistrát hlavního města Prahy dne 8. 3. 2024 rozhodnutí, kterým žádost žalobce odmítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne 29. 3. 2024 odvolání, o němž byl žalovaný povinen rozhodnout ve lhůtě do 30. 4. 2024. Žalovaný však o podaném odvolání nerozhodl. 2. Žalobce podal k Úřadu pro ochranu osobních údajů dne 6. 5. 2024 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Uvedený úřad žádosti vyhověl a vydal rozhodnutí, kterým žalovanému přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení opatření ve věci rozhodl. Lhůta pro vydání rozhodnutí žalovanému uplynula dne 20. 6. 2024 do dne, kdy byla podána žaloba (21. 6. 2024) rozhodnutí vydáno nebylo. 3. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě předně uvedl, že rozhodnutí o odvolání žalobce pod čj. MD-62294/2024-072/2 bylo vydáno (vypraveno) dne 26. 11. 2024 a žaloba tak není důvodná. 4. Jak dále uvedl, žalovaný se již několik měsíců potýká s vysokým a patrně organizovaným nápadem podání ve věcech řidičských přestupků, které nápadně připomínají aktivity tzv. pojišťoven proti pokutám, jaký byl například FLEET (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2019, č. j. 9 As 429/2018-35) nebo Motoristická vzájemná pojišťovna. Tyto organizace využívaly administrativních obstrukcí ke zdržení řízení a dosažení promlčení řidičských přestupků. Známý je případ zrušení největší takové pojišťovny prostřednictvím rozhodnutí Městského soudu v Praze. 5. Nyní opakovaně několik fyzických osob využívá nápadně stejných postupů, které zásadně zatěžují činnost správních orgánů včetně žalovaného. Žalobce Z. J. působil či působí nejméně ve dvou společnostech, které jsou spjaty s P. K. a činností v agendě řidičů. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 44 T 136/2021 byl P. K. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“), za nějž mu byl podle § 251 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků za současného stanovení dohledu pracovníka probační a mediační služby a uložení přiměřeného omezení spočívajícího v zákazu poskytovat právní služby, a to přímo i prostřednictvím jiných osob a za úplatu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zejména pak v zákazu zastupování v řízení před správními úřady. Od 6. dubna 2024 je J. J. jednatelem společnosti FLEET Control, s.r.o., kdy se stal jednatelem právě po P. K. a zároveň je od 28. března 2023 předsedou Asociace pro poskytování právní ochrany z. s., která vykonávala také činnost podobnou činnosti Motoristické vzájemné pojišťovny. 6. Podáním ze dne 4. 12. 2024 vzal žalobce podanou žalobu zpět. K dotazu soudu žalobce sdělil, že neměl v úmyslu působit obstrukčně a vyvolávat následná jednání, pouze ho zaujal konkrétní případ, který byl probírán ve veřejném prostoru a měl zájem se dozvědět o tomto případu bližší podrobnosti. 7. Podle § 47 písm. a) s.ř.s. soud řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; 8. Podle § 60 odst. 3 s.ř.s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. 9. Podle § 60 odst. 7 s.ř.s., jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. 10. Podle § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. 11. Soud v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními řízení zastavil, neboť žalobce vzal žalobu zpět. 12. Co se týče náhrady nákladů řízení, řídil se soud následující úvahou. 13. Právo na náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu nevzniká účastníkům řízení tehdy, jestliže řízení bylo ukončeno procesním rozhodnutím (odmítnutím návrhu nebo zastavením řízení). Výjimku z tohoto pravidla představují dva případy, v obou je výsledkem řízení jeho zastavení, a to jednak uspokojení navrhovatele postupem dle § 62 s. ř. s., jednak zpětvzetí návrhu z důvodu pozdějšího chování odpůrce. Důvodem zpětvzetí návrhu na zahájení řízení musí být jednání odpůrce, k němuž došlo až po zahájení řízení (nikoliv ještě před zahájením řízení), rozhodující je okamžik, kdy se o tomto chování navrhovatel dozvěděl, resp. při náležité péči dozvědět mohl. Mezi chováním odpůrce a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení musí být příčinná souvislost. V této souvislosti se hodnotí nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. V projednávané věci žalovaný vydal rozhodnutí po podání žaloby a z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že řízení bylo zastaveno. 14. Žalobce vzal žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, a za běžných okolností by tedy měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. 15. Podle odst. 7 tohoto ustanovení však platí, že jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. Komentářová literatura k tomuto ustanovení uvádí, že „judikatura správních soudů se doposud systematicky nezabývala výkladem pojmu ‚důvod hodný zvláštního zřetele‘. Lze proto vyjít z judikatury ÚS a navazující civilistické judikatury vztahující se k obsahově obdobnému § 150 o. s. ř. Podle ní se za okolnosti hodné zvláštního zřetele považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.“ Tamtéž; bod 19 komentáře k § 60. Nejtypičtějším důvodem pro takový postup soudu jsou majetkové poměry účastníků řízení, avšak soudu nic nebrání tomu, aby těmito důvody byly i jiné okolnosti, budou-li dostatečně výjimečné a individualizované. 16. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že nyní posuzovaná věc je jednou z mnoha právně i skutkově obdobných nečinnostních žalob směřovaných proti různým správním orgánům (nejčastěji Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstvu dopravy), v nichž figuruje na pozici zástupkyně různých žalobců advokátka Mgr. R. M. Ž. Vystupují v nich různí žalobci (celkem jde o zhruba 10 osob), ale tím se odlišnosti vyčerpávají. Žádosti o informace jsou obdobně koncipované, týkají se přestupkové agendy na úseku dopravy, jejich žalobci typicky požadují jednotlivé písemnosti z přestupkových spisů, k nimž nemají žádný vztah, nebo na první pohled nahodilé informace z činnosti příslušného správního orgánu (jako v nynější věci). Žalobci, resp. jejich zástupkyně, podávají často již v první možný den opravné prostředky či návrhy na provedení opatření proti nečinnosti a následně správní žaloby, které bývají ve velké většině případů úspěšné, protože povinné subjekty jim informace brzy po podání žaloby poskytují. Žaloby samotné pak mají do značné míry formulářovou podobu, jelikož reagují na typově shodný postup správních orgánů a brání se proti nim totožnou právní argumentací. 17. V nyní projednávané věci a také v několika věcech předcházejících (např. sp. zn. 10A 107/2024, 11 A 72/2024 a 14 A 49/2024) poukázalo Ministerstvo dopravy na zátěž, kterou mu působí několik fyzických osob včetně žalobce svými zjevně organizovanými procesními o