6 As 147/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 22/2022- 49 - text 14 8 Ad 22/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: proti žalovanému: prap. P. H., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 Generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ve věcech služebního poměru ze dne 29. 11. 2022, č. j. VS-120343-9/ČJ-2022-80000L-51ODV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ve věcech služebního poměru ze dne 29. 11. 2022, č. j. VS-120343-9/ČJ-2022-80000L-51ODV (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“ a „Vazební věznice Pankrác“) ze dne 19. 5. 2022, č. j. VS-83156/ČJ-2021-800200 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas odpracovanou v roce 2020. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že došlo k porušení jeho procesních práv tím, že nebyl v řízení vyslechnut, kdy zamítnutí jím navrženého výslechu je nepřezkoumatelné a řádně nezdůvodněné z hlediska tvrzené nadbytečnosti. Žalovaný uvedené nezohlednil a sám se fakticky pokusil nahradit absentující odůvodnění svojí argumentací. S ohledem na neprovedený výslech žalobce tak nebyl dostatečně zjištěn stav věci dle požadavků § 180 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). 3. Žalobce dodal, že dle správní a soudní praxe zabývající se řízeními ve věcech služebního poměru je možné označit za „standard“ sporů o doplacení služebního příjmu za službu přesčas, že služební funkcionáři zpravidla vždy přistupují v rámci probíhajících řízeních, bez toho, aniž by to účastník řízení musel sám navrhovat, k účastnickému výslechu, neboť je to nezbytné k dodržení povinnosti zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud k provedení navrženého důkazu v řízení nedošlo, je žalobce toho názoru, že nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, kdy si správní orgány neobstaraly dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se ohradil proti tvrzení, že v rámci poskytnuté lhůty 10 dní nenavrhl doplnění dokazování, neboť není jeho povinností důkazy navrhovat repetitivně, za situace, kdy svůj výslech výslovně navrhl již v podané žádosti. Žalobce se též ohradil vůči postupu žalovaného, který se odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 2 As 66/2018, snaží za služebního funkcionáře fakticky „dotvořit“ důvody, které jej vedly k tomu, že navrhovaný výslech zamítl jako nadbytečný, neboť pokud služební funkcionář zcela paušálně a nepřezkoumatelně navržený důkaz: „neprovedl s ohledem na jeho nadbytečnost, neboť považuje obsah žádosti a jejich následné doplnění ze strany příslušníka za komplexní a určité“, těžko za něj může důvody, které jej k tomu vedly, vysvětlovat žalovaný, jelikož služební funkcionář, vyjma tvrzené nadbytečnosti z důvodu určitosti a komplexností žádostí, žádné přezkoumatelné důvody nezmínil. Podané žádosti nelze považovat za „komplexní“, neboť tyto fakticky nepodávaly ničeho stran skutkového stavu ve vztahu k jednotlivým odslouženým přesčasům konkrétních účastníků řízení. Pokud pak žalovaný hovoří o tom, že žalobce neuvedl, v čem by měl být jeho výslech přínosný, je zcela zřejmé, že pokud se v řízení projednávají odsloužené přesčasy účastníků řízení, je z povahy věci přínosné právě to, že služební funkcionář vytěžením příslušníků zjistí, jakým způsobem přesčasy probíhaly, a to nejenom z hlediska jejich nařizování, ale i z hlediska samotného průběhu, jakož i přehledu vykonávaných činností a následné evidence odsloužených přesčasů. 4. Ve druhém žalobním bodu. žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci, neboť žalovaný, jakož i služební funkcionář, dostatečným způsobem nezohlednili personální nedostačivost, která ve Vazební věznici Pankrác dlouhodobě panuje. Právě v souvislosti s ní byla řádně odsloužená doba služby ze strany vedení věznice účelově vykázána jako doba služby přesčas dle § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru, tedy jako služba odsloužená v době nouzového stavu, a to v situaci, kdy žalobce nebyl nikdy nikým vyrozuměn, natož pak předem, že by předmětná doba služby měla být tímto přesčasem. 5. Žalobce reálně žádné „informované“ přesčasy dle § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru neodsloužil a trvá na tom, že postup „formálního převedení“ řádně odsloužené doby pod přesčasovou dobu dle § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru, jak bylo ze strany žalobce popsáno v podané žádosti, vykazuje znaky zneužití institutu nouzového stavu, neboť pokud by nouzový stav v roce 2020 nevznikl, byla by služba, kterou žalobce řádným způsobem v roce 2020 odsloužil, ze strany věznice proplacena. 6. Žalobce uvedl, že vysoké počty odsloužených přesčasů jsou z důvodů personální nedostačivosti ve Vazební věznici Pankrác na denním pořádku, a to i v současné době, a je tedy z hlediska reálného výkonu služby zcela podružné, zdali nouzový stav v souvislosti s nemocí COVID-19 byl nebo nikoliv. Žalovaný zneužil dotčených ustanovení zákona, aby v předmětné době mohl nařizovat přesčasy, které však nebyly příslušníkům proplaceny a které se následně právně „skryly“ pod režim nouzového stavu, ačkoliv se situace v rámci běžného výkonu služby nijak dramaticky nezměnila (drtivá většina plněných úkolů zůstala stejná) a žalobce o režimu přesčasů dle § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru nebyl nikým informován. 7. Tvrzení svědkyně S. a svědka P. o tom, že bylo vše na dobrovolné a informované bázi, pak odporují tvrzením žalobce, kterého však k věci nikdo nevyslechl, přičemž žalobce ví, že každodenní realita neodpovídá tomu, co tito svědci tvrdí. Nadto by v denních rozkazech mělo být jasně napsáno, že se jedná o přesčas dle § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru, tato poznámka však na zadní straně denního rozkazu chybí. Žalobce pak v letech 2021 a 2022 odpracoval 546 hodin přesčasů, které byly všechny řádně proplaceny. Z toho je patrné, že personální situace je stále nedostatečná. I přesto, že v roce 2021 byl také vyhlášen nouzový stav, žalobce o peníze nepřišel. Dlouhodobý personální podstav pak minimálně vyplývá z přehledu skutečného a plánovaného počtu příslušníků, který je součástí správního spisu. 8. V souvisejícím třetím žalobním bodu žalobce uvedl, že s výše popsanou argumentací podrobně rozvedenou v podané žádosti se služební funkcionář v prvostupňovém rozhodnutí dostatečným způsobem nevypořádal a své rozhodnutí zatížil zřejmou nepřezkoumatelností. To však žalovaný přešel tvrzením, že na výše popsané námitky služební funkcionář dostatečným způsobem reagoval na str. 9-11 prvostupňového rozhodnutí. S tímto, ani s navazujícím doplněním žalovaného pojednávajícím o nerovnoměrném rozložení doby služby v rámci vyrovnávacího období, však nelze souhlasit, neboť základ stížnostní argumentace spočívá právě v tom, že se jednalo o tutéž přesčasovou službu, kterou by žalobce odsloužil, i pokud by nouzový stav nebyl. 9. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí počty nemocných příslušníků s Covidem-19, mají uvedené údaje poměrně malou vypovídající hodnotu, neboť jsou činěny paušálně za celý rok, aniž by bylo zohledněno ze strany žalovaného, jaký byl konkrétní stav v den odsloužených přesčasů, tedy kolik příslušníků v tento konkrétní den chybělo a proč. Zjištěné absence jsou příliš obecné, a nezohledňující specifika konkrétně podané žádosti z hlediska přezkoumání stavu, který v předmětné dny, kdy došlo k odsloužení přesčasů, skutečně panoval. Pokud tedy žalovaný, ve shodě se služebním funkcionářem, zcela paušálně k celému období uvádí, že došlo ke zdvojnásobení počtu nemocných, ve správním spise absentují důkazy, které by prokazovaly, jaká byla konkrétní absence v rámci věznice v konkrétních dnech, ve kterých žalobce přesčas odsloužil, což činí tyto závěry nedostatečnými a nepřezkoumatelnými ve vztahu k obsahu podané žádosti ve dnech a v rozsahu skutečně odsloužené služby přesčas. 10. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. Nesouhlasil s tím, že nevyhověním návrhu žalobce na doplnění dokazování o výslech jeho osoby mělo dojít k porušení jeho procesních práv a současně k nedodržení povinnosti služebního funkcionáře zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný zdůraznil, že neprovedení důkazů navržených účastníkem řízení v rámci řízení ve věcech služe