10 As 434/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Af 5/2023- 46 - text 9 8 Af 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: BONVER WIN, a.s., IČO: 258 99 651 se sídlem Praha 1, Jungmannova 32/25 zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M. se sídlem Praha 8, Pobřežní 394/12 Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 15 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2023, č. j. MF-43432/2015/3401-25 takto: I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 5. 1. 2023, č. j. MF-43432/2015/3401-25, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobkyně JUDr. Stanislava Dvořáka, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyni bylo rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016 č. j. MF-43432/2015/3401-8 zrušena v něm uvedená povolení dle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a to pro rozpor povolení s obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Brna č. 1/2014, o regulaci provozu loterií a jiných podobných her a stanovení opatření k zabezpečení veřejného pořádku („OZV“). 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který však ministr financí dne 13. 6. 2016, č. j. MF-43432/2015/3401-23, zamítl. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla správní žalobou, které Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 11 Af 47/2016 – 135 vyhověl a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 18. 1. 2022, č. j. 10 As 434/2021 – 36. 3. Ministr financí následně rozhodl o rozkladu tak, že svým rozhodnutím ze dne 5.1.2023, č.j. MF-43432/2015/3401-25 („Napadené rozhodnutí“) zrušil Rozhodnutí o zrušení povolení a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že uplynutí časově omezené platnosti veškerých povolení, která byla předmětem původního rozhodnutí ze dne 21. 1. 2016 č. j. MF-43432/2015/3401-8, představuje skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení bez dalšího. 4. Proti tomuto napadenému rozhodnutí podává žalobkyně výše nadepsanou žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a to z důvodu, že ministr financí v rozporu s ustanovením § 90 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) vyhodnotil, že není třeba se zabývat oprávněností rozhodovat o zrušení povolení k provozování loterií, jejichž platnost v mezidobí uplynula, ačkoliv ministr mohl ke zrušení rozhodnutí o zrušení povolení za současného zastavení řízení přistoupit jedině v případě, že jiné rozhodnutí ve věci by nemohlo mít význam pro náhradu škody, což je podmínka, která nebyla splněna. 6. Žalobkyně v podaném rozkladu upozornila, že jí zrušením předmětných povolení škoda vznikla. Tato škoda spočívala v nemožnosti provozování podnikatelské činnosti po stanovenou dobu. K tomu žalobkyně poukázala na § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), s tím, že rozhodnutí ministra o tom, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, by mělo zásadní význam pro možnost žalobkyně uplatnit svůj nárok na náhradu škody. Z uvedených důvodů měla žalobkyně za to, že se ministr měl věcí zabývat věcně. Závěrem tohoto žalobního bodu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 7 As 70/2017, a komentářovou literaturu. 7. Ministr financí dále nerespektoval závazný právní názor městského soudu, když se v řízení o vydání rozhodnutí o rozkladu nezabýval otázkou přítomnosti unijního prvku a v návaznosti na něj také námitkami žalobkyně týkajícími se rozporu OZV s právem EU. 8. Žalovaný k tomu uvedl, že pro případné řízení o náhradě škody není významné, že nedošlo k formálnímu zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, které by dle žalobkyně mohlo zakládat nárok na náhradu škody. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013 „trvání na formálním zrušení (změně) nezákonného rozhodnutí přehlíží cíl právní úpravy odpovědnosti státu za škodu,“ (srovnej rovněž nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1774/08-2 ze dne 9. 7. 2009 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2201/10-2 ze dne 11. 4. 2013. 9. Cílem ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu tak není lpění na přehnaném formalismu, který by pak měl za následek spíše porušení principu procesní ekonomie, cílem je naopak ochrana účastníka řízení v případě, který by se zrušením rozhodnutí a zastavením řízení vůbec nemohl domáhat náhrady škody a přičemž v případě jiného rozhodnutí ve věci by takový postup možný byl, což ovšem není posuzovaný případ. Z hlediska uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu zákona o odpovědnosti státu skutečnost, že Ministerstvo nezrušilo předmětné rozhodnutí pro nezákonnost, nemá pro žalobkyni žádný význam, neboť nezákonnost předmětného rozhodnutí byla vyslovena správním soudem, když ten napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního pro nezákonnost zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (srovnej rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 7 Afs 79/2012-37 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 24. 3. 2016, 3 As 66/2015 - 30). 10. Vydání jiného rozhodnutí o rozkladu tak nemohlo mít z hlediska případně uplatňovaného požadavku na náhradu škody pro žalobkyni význam a s ohledem na tuto skutečnost tak ministr financí postupoval správně, když ve smyslu ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu toliko zrušil napadené rozhodnutí a řízení zastavil, neboť platnost předmětných povolení v mezidobí již uplynula a další rozhodování o jejich zrušení by tak bylo zcela bez významu. 11. Vázanost právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku podle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), není absolutní a od vysloveného právního názoru se lze v odůvodněných případech odchýlit. Správní orgán se může od vysloveného názoru soudu odchýlit, např. tehdy dojde-li v mezidobí ke změně právní úpravy, vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo tehdy, je-li správnímu orgánu uloženo doplnit dokazování a nově zjištěný skutkový stav se od dříve zjištěného skutkového stavu značně odlišuje nebo se skutkový stav v důsledku dalšího dokazování natolik promění, že soudem vyslovený právní názor se stane neaplikovatelný (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 2 Ads 16/2003). Důvodem nerespektování právního názoru soudu může být i judikatorní vývoj a odlišné závěry nadřízených soudů na řešenou problematiku (rozhodnutí NSS, ÚS, Soudního dvora Evropské unie či Evropského soudu pro lidská práva). Výjimečně lze akceptovat i odchýlení se od právního názoru soudu za situace rebus sic stantibus, vysvětlí-li správní orgán v odůvodnění rozhodnutí podrobně důvody, z jakých tak učinil, a předestře-li konkurující právní argumentaci (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 1 As 6/2011). 12. Podle výše citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu tak „vázanost právním názorem soudu může být prolomena v důsledku nových skutkových zjištění“. Tím je dle názoru žalovaného i plynutí času a s tím spojené odpadnutí předmětu řízení. V posuzovaném případě došlo během vydávání rozhodnutí o rozkladu ke zjištění nové skutečnosti, tedy že platnost povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry již v mezidobí uplynula, přičemž tato změna zjištěných skutečností měla za následek to, že soudem vyslovený závazný právní názor se stal nadále neaplikovatelným. Vzhledem k tomu, že uplynutí platnosti povolení k provozování loterie nebo jiné obdobné hry samo o sobě obstojí jako skutečnosti pro zrušení rozhodnutí o zrušení povolení (nad to je zcela bez významu přezkoumávat zrušení povolení, jehož platnost zanikla), se ministr financí již dále neuchýlil k posuzování případného rozporu OZV s unijním právem, a to z důvodu zásady rychlosti a procesní ekonomie, když je zjevné, že i v případě, kdy by toto hodnocení učinil, nemohlo by to mít na konečné rozhodnutí žádný význam, neboť platnost předmětných povolení v každém případě již uplynula. V napadeném rozhodnutí přitom ministr financí podrobně odůvodnil, z jakého důvodu bylo na místě zvolit právě tento postup. 13. Ve zrušujícím rozsudku ostatně bylo ministru financí uloženo, aby v prvé řadě posoudil, zda je oprávněn znovu rozhodovat o zrušení povolení k provozování loterií (jejichž časové omezení již v mezidobí uplynulo). Právě po tomto posouzení dospěl ministr financí k závěru, že je na místě postupovat dle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu. Postup dle § 90 odst. 4 správního řádu je přitom vyhrazen právě pro situace, kdy odvol