9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Af 14/2024- 102 - text 10 10 Af 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: MUT Tubes, s.r.o., IČO: 274 12 598 sídlem Hybernská 1271/32, 110 00 Praha 1 zastoupena společností Rödl & Partner Tax, k. s., IČO: 612 46 115 sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 proti žalovaným: 1) Celní úřad v Praze sídlem Washingtonova 1623/7, 110 00 Praha 2) Celní úřad pro Středočeský kraj sídlem Washingtonova 1623/7, 110 00 Praha o žalobách proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 466142-4/2024-510000-11 z 20. 6. 2024, rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně č. j. 9346-6/2024-650000-11 z 26. 6. 2024 a rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj č. j. 239089-9/2024-610000-11.6 z 16. 7. 2024 takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 466142-4/2024-510000-11 z 20. 6. 2024 a rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně č. j. 9346-6/2024-650000-11 z 26. 6. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému 1) k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj č. j. 239089-9/2024-610000-11.6 z 16. 7. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému 2) k dalšímu řízení. III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 42 366,67 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. IV. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 21 183,33 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a průběh celního řízení. 1. Podstatou projednávané věci je otázka, zda žalobkyni přísluší úrok v důsledku nezákonně vyměřeného a uhrazeného cla. 2. Celní úřad pro hl. m. Prahu žalobkyni pěti dodatečnými platebními výměry z 6. 2. 2020 doměřil clo včetně úroku z prodlení ve výši 3 282 244 Kč (výměry č. j. 93754/2020, č. j. 93754-2/2020, č. j. 93754-3/2020, č. j. 93754-4/2020 a č. j. 93754-5/2020). Po žalobkyní podaném odvolání Generální ředitelství cel vydalo 21. 7. 2021 rozhodnutí, kterým dodatečné platební výměry potvrdilo. Žalobkyně doměřené clo včetně úroku z prodlení uhradila. Rozsudkem č. j. 18 Af 17/2021-212 z 15. 1. 2024 zdejší soud rozhodnutí Generálního ředitelství cel z 21. 7. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. V návaznosti na tento rozsudek Generální ředitelství cel vydalo 26. 1. 2024 nové rozhodnutí o odvolání, kterým zrušilo dva z pěti dodatečných platebních výměrů (č. j. 93754-3/2020 a č. j. 93754-4/2020) a řízení v této části zastavilo. Ve vztahu ke zbývajícím dodatečným platebním výměrům vydalo 19. 3. 2024 další rozhodnutí o odvolání, kterým zrušilo zbývající tři dodatečné platební výměry (č. j. 93754/2020, č. j. 93754-2/2020 a č. j. 93754-5/2020) a celé řízení zastavilo. 4. Uvedeným postupem vznikl přeplatek, o čemž byla žalobkyně informována rozhodnutími žalovaného 1) z 5. 4. 2024 (vydaným ve vazbě na zrušený dodatečný platební výměr č. j. 93754-5/2020) a z 19. 2. 2024 (vydaným ve vazbě na zrušený dodatečný platební výměr č. j. 93754-3/2020) a žalovaného 3) ze 17. 4. 2024 (vydaným ve vazbě na zrušený dodatečný platební výměr č. j. 93754/2020 a č. j. 93754-2/2020. Přeplatek na cle včetně přeplatku na úroku z prodlení byl žalobkyni vrácen. 5. Žalobkyně zaslala 25. 4. 2024 žalovanému 1) žádost o předepsání a vyplacení úroku z nesprávně stanoveného cla, a to ve vztahu ke zrušeným dodatečným platebním výměrům č. j. 93754-5/2020 a č. j. 93754-3/2020, neboť žalovaný 1) měl nezákonně po dobu několika let k dispozici její prostředky ve výši zhruba 1,4 mil. Kč. Na tuto žádost žalovaný 1) zareagoval sdělením z 13. 5. 2024, ve kterém žalobkyni informuje o tom, že žádosti nemůže vyhovět z důvodu, že úrok z neoprávněného jednání správce daně nevznikl s odkazem na § 66 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon. Žalobkyně proti tomuto sdělení podala námitku, které žalovaný 1) žalobou napadeným rozhodnutím z 20. 6. 2024 nevyhověl. Uvedl, že § 66 celního zákona vylučuje použití právní úpravy úroku z nesprávně stanovené daně dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Namísto toho se žalobkyně může domáhat náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 6. Žalobkyně zaslala 26. 4. 2024 žalovanému 2) žádost o předepsání a vyplacení úroku z nesprávně stanoveného cla, a to ve vztahu ke zrušenému dodatečnému platebnímu výměru č. j. 93754-4/2020, neboť žalovaný 2) měl nezákonně po dobu několika let k dispozici její prostředky ve výši 1 205 Kč. Osud této žádosti byl totožný jako v případě žádosti z 25. 4. 2024; námitky proti jejímu nevyhovění zamítl žalovaný 2) žalobou napadeným rozhodnutím z 26. 6. 2024. 7. Žalobkyně zaslala 24. 4. 2024 žalovanému 3) žádost o předepsání a vyplacení úroku z nesprávně stanoveného cla, a to ve vztahu ke zrušenému dodatečnému platebnímu výměru č. j. 93754/2020 a č. j. 93754-2/2020, neboť žalovaný 3) měl nezákonně po dobu několika let k dispozici její prostředky ve výši zhruba 2,2 mil. Kč. Osud této žádosti byl totožný jako v případě dvou žádostí popsaných výše; námitky proti jejímu nevyhovění zamítl žalovaný 3) žalobou napadeným rozhodnutím z 16. 7. 2024. 2. Průběh soudního řízení. 8. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného 1), 2) a 3) samostatné žaloby, zapsané pod sp. zn. 10 Af 14/2024, 17 Af 14/2024 a 5 Af 10/2024. Usnesením z 4. 9. 2024 soud řízení vedená pod sp. zn. 10 Af 14/2024 a 17 Af 14/2024 spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 10 Af 14/2024. Usnesením z 26. 2. 2025 pak soud řízení vedená pod sp. zn. 10 Af 14/2024 a 5 Af 10/2024 spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 10 Af 14/2024. 9. Žalobkyně v žalobách předeslala, že v napadených rozhodnutích ji žalovaní poučili o tom, že proti rozhodnutím o námitce je možné podat odvolání do 30 dnů ode dne doručení těchto rozhodnutí. Žalobkyně je však přesvědčena, že proti těmto rozhodnutím nebyly přípustné žádné řádné opravné prostředky, a mohla proti nim rovnou brojit žalobou ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). To také učinila. 10. Žalovaní se dle žalobkyně nedostatečně vypořádali s její argumentací, že § 66 celního zákona, který vylučuje nárok na úrok z nesprávně stanoveného cla, je v rozporu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Platí totiž, že dle § 116 odst. 6 celního kodexu Unie Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 z 9. 10. 2013, kterým se stanoví Celní kodex Unie. nejsou celní orgány povinny platit úrok pouze za tam stanovených podmínek. Nárok na úrok tedy nelze zcela vyloučit. Žalobkyně pak rozvádí, že SDEU v rozsudku ve spojených věcech C-415/20, C-419/20 a C-427/20 z 28. 4. 2022 dovodil, že nárok na úrok z nesprávně stanoveného cla je obecnou zásadou práva Evropské unie. Adresát veřejné správy má právo na přiměřenou náhradu za nedostupnost peněžní částky, jíž byl celními orgány neoprávněně zbaven. Současně dle žalobkyně platí, že tato náhrada se řídí unijním právem, resp. že nárok na ni vzniká na základě příslušných ustanovení unijního práva a v případě absence konkrétní právní úpravy pro jeho vyplacení je na členských státech, aby v tomto ohledu přijaly vnitrostátní právní úpravu, která stanoví konkrétní okolnosti pro výplatu náhrady. Úprava náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. však dle žalobkyně takovou právní úpravu nepředstavuje. Současně žalobkyně uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 4 Afs 219/2022-68 z 29. 6. 2023 je vůči adresátům veřejné správy diskriminační, neboť náhrada škody dle zákona č. 82/1998 Sb. nemůže převzít funkci úroku z nesprávně stanoveného cla. Není přitom důvod, aby správci daně k daňovým subjektům přistupovali odlišně ve věci, jejímž předmětem je daň, a jinak v případě cla. Žalobkyně poté poznamenala, že úrok dle článku 116 odst. 6 celního kodexu Unie není obdobou úroku dle § 254 daňového řádu (tj. úroku z nesprávně stanovené daně), jak uvádí důvodová zpráva k celnímu zákonu, ale úroku z vratitelného přeplatku dle § 253a daňového řádu. 11. Žalovaní ve vyjádřeních k žalobám z 2. 10. 2024, 14. 10. 2024 a 23. 10. 2024 úvodem vyjádřili souhlas s žalobkyní, že ji nesprávně poučili o možnosti podat odvolání proti napadeným rozhodnutím o námitce. Dále zdůraznili, že § 66 celního zákona je speciální ve vztahu k obecnému § 254 daňového řádu, přičemž jsou touto právní úpravou vázáni a nenachází se v postavení, které by jim umožňovalo ji jakkoliv měnit. Clo je přitom upraveno především unijními předpisy a až sekundárně těmi tuzemskými; skutečnost, že daňový řád clo podřazuje pod pojem „daň“, neznamená, že veškerá ustanovení daňového řádu jsou aplikovatelná na clo. Žalovaní ani nesouhlasí s tím, že by jejich postup byl v rozporu s judikaturou SDEU, neboť unijní předpisy neobsahují žádnou právní úpravu úroku. Použije se tedy vnitrostátní právní úprava, konkrétně § 66 ce