7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

11 A 48/2025- 35 - text  15 11 A 48/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: ATLAS AUDIT s.r.o., IČO 25652320 sídlem K Bílému vrchu 1717, 250 88 Čelákovice zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M. sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2 proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 3. 3. 2025, čj. RVDA-224/2025, sp. zn. ZN/97/23 takto: I. Ruší se rozhodnutí žalované z 3. 3. 2025, čj. RVDA-224/2025, sp. zn. ZN/97/23, a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkynina zástupce, advokáta JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Kontrolní výbor žalované shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku, neboť neposkytla potřebnou součinnost pro zahájení kontroly. Žalobkynino odvolání následně zamítla žalovaná napadeným rozhodnutím. 2. Mezi žalobkyní a žalovanou je sporná především otázka pravomoci žalované k provedení kontroly. Podobným přestupkem stejné žalobkyně a podobnými otázkami se zdejší soud již zabýval v rozsudku z 11. 12. 2024, čj. 18 A 13/2024-66. 2. Argumentace účastníků 2.1 Žalobní argumentace 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné. Navrhuje, aby ho soud zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. V žalobě uplatnila osm žalobních bodů, které soud pro přehlednost rozdělil do následujících argumentačních okruhů. Soud zachoval žalobkynino číslování jednotlivých bodů, nicméně upozorňuje, že žalobkyně vynechala šestý žalobní bod (po pátém následuje sedmý – str. 8 žaloby). 4. První okruh se týká pravomoci žalované provádět u žalobkyně kontrolu. 5. Žalobkyně namítá (druhý žalobní bod), že žalovaná nebyla oprávněna provádět kontrolu kvality, neboť od 1. 1. 2021 není žalobkyně auditorkou provádějící povinný audit alespoň u jednoho subjektu veřejného zájmu (§ 24 odst. 5 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech). Žalobkyně prováděla audit u subjektu veřejného zájmu za účetní období 2018, za období 2019 až 2022 žádný takový audit neprováděla. Žalobkyně prováděla audit u subjektů dle § 24 odst. 5 písm. a) i b) zákona o auditorech a je přesvědčena, že by se na ni měla vztáhnout kratší doba (3 roky), po které je považována za auditora subjektů veřejného zájmu. Žalovaná se však v napadeném rozhodnutí nesprávně ztotožnila s názorem zdejšího soudu z rozsudku čj. 18 A 13/2024-66, že se na ni vztahuje doba delší (6 let). Žalobkyně je přesvědčena, že teleologická argumentace svědčí pro její výklad. 6. Žalobkyně dále namítá (osmý žalobní bod), že i kdyby přistoupila na výklad žalované, že měla kontrolní pravomoc, zanikla by 31. 12. 2023. Podle § 17 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), projednává přestupek, kterého se měla žalobkyně dopustit, orgán, který je příslušný k provedení kontroly, v souvislosti s níž byl přestupek spáchán. Tato úprava představuje zvláštní úpravu k úpravě v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, a váže pravomoc projednat přestupek na kontrolní pravomoc. Pokud kontrolní pravomoc zanikne, zaniká i pravomoc projednat přestupek. Zanikla-li dle žalované její kontrolní pravomoc vůči žalobkyni 31. 12. 2023, zanikla v ten okamžik i pravomoc projednat přestupek. 7. Druhý okruh žalobních námitek se týká prováděné kontroly. 8. Žalobkyně namítá (čtvrtý žalobní bod), že zahájení kontroly bylo svévolné. Žalovaná má povinnost plánovat kontroly na základě analýzy rizik. To se v žalobkynině věci nestalo, neboť správní spis ani napadené rozhodnutí neobsahují žádnou analýzu rizik. Tato vada má za následek nezákonnost zahájení kontroly i kontroly samotné. Za takové situace neměla žalobkyně povinnost poskytnout součinnost, a nemohla proto ani spáchat přestupek. Žalovaná v napadeném rozhodnutí tuto otázku nesprávně posoudila (devátý žalobní bod), a její rozhodnutí je proto nezákonné. 9. Žalobkyně zpochybňuje i rozsah kontroly (třetí žalobní bod). Žalovaná žalobkyni 29. 5. 2023 sdělila, že předmětem kontroly budou spisy tří společností (Schafer – Menk s.r.o., Isolit-Bravo, spol. s r.o., SNEO, a.s.). Žalobkyně výrok auditora vydala ve dvou případech až 30. 6. 2023, a spis v těchto případech měla proto povinnost uzavřít do 60 dní od vyhotovení zprávy auditora (§ 20a odst. 3 zákona o auditorech). Rozsah kontroly byl dle žalobkyně nezákonný, protože jí ukládal povinnost, kterou nemohla fakticky splnit a nerespektoval zákonnou úpravu. Protože je nezákonný rozsah kontroly, je nezákonné i napadené rozhodnutí. 10. Třetí okruh se týká samotného přestupku a napadeného rozhodnutí. 11. Žalobkyně namítá (pátý žalobní bod), že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaná se totiž nijak nevypořádala s její námitkou, že nebylo nařízeno ústní jednání, přestože to bylo nezbytné pro zjištění stavu věci a uplatnění žalobkyniných práv. Tuto námitku žalobkyně vznesla v doplnění odvolání z 5. 12. 2023, žalovaná na ni však nijak nereagovala. 12. Dále je žalobkyně přesvědčena (první žalobní bod), že skutek, který v prvostupňovém rozhodnutí vymezil kontrolní výbor a kterým měla žalobkyně naplnit skutkovou podstatu přestupku, se nestal. Žalobkyně měla spáchat přestupek tím, že „nezajistila přítomnost osoby oprávněné k předložení směrnic ISQC1 a ISQM1, dokumentace vnitřního kontrolního systému a spisů auditora vybraných ke kontrole“. To však není pravda. Kontrolující osoby se totiž v žalobkynině sídle setkaly s paní B., která je žalobkyninou prokuristkou, a jde tedy o osobu oprávněnou předložit požadované dokumenty. Skutek, jak ho vymezil kontrolní výbor, se tedy nestal a řízení o přestupku mělo být zastaveno. 13. Pokutu, kterou žalobkyně za přestupek dostala, považuje za nepřiměřenou (sedmý žalobní bod). Spor je primárně o pravomoc žalované a žalovaná nesprávně vyhodnotila polehčující okolnosti. Ty dle žalované spočívají v tom, že pokud má žalovaná ve věci pravomoc, dopustila se žalobkyně přestupku v právním omylu. Přestupku se též dopustila poprvé. Žalovaná nesprávně posoudila též okolnosti přitěžující. Není možné žalobkyni přičítat k tíži, že nepředložila určenou dokumentaci, neboť jde o jednání, které je podstatou přestupku. Za přitěžující okolnost též nelze považovat, že žalobkyně měla lživě uvést, že kontrola není možná ze zdravotních důvodů jejího jednatele. Tento závěr je totiž v rozporu s obsahem spisu, neboť žalobkyně doložila lékařské zprávy, které jednatelův zdravotní stav prokazují. Pokud žalované nestačila zdravotní dokumentace, měla nařídit ústní jednání. Závěry o lživosti tvrzení považuje žalobkyně též za nepřezkoumatelné. 2.2 Vyjádření žalované 14. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Setrvala na správnosti napadeného rozhodnutí a odkázala též na rozsudek čj. 18 A 13/202466, z něhož lze podle ní vycházet i v této věci. 15. K prvnímu okruhu žalobní argumentace uvedla, že pravomoc ve věci měla. Odkázala na odůvodnění rozsudku 18. senátu, které přejala do napadeného rozhodnutí. Žalobkyně dezinterpretuje závěry Ministerstva financí, což potvrdil i autor stanoviska, které žalobkyně cituje. 16. Žalovaná nesporuje, že od 1. 1. 2024 přešla kontrolní pravomoc nad žalobkyní na Komoru auditorů. To však není podstatné pro zachování pravomoci k projednání přestupku. Úprava § 17 kontrolního řádu se vztahuje k době, kdy byl přestupek spáchán. Vedení přestupkového řízení je na kontrole nezávislé. Žalovaná kontrolu s ohledem na změnu příslušného kontrolního orgánu ukončila, to však nemá vliv na její pravomoc vést přestupkové řízení. 17. K druhému okruhu uvedla, že souhlasí s tím, že kontroly kvality musí být plánovány na základě analýzy rizik. Dle správní praxe žalované nebyla analýza součástí kontrolního spisu a žalovaná ji vnímala jako svůj interní postup. V rámci odvolacího řízení však svůj postup přehodnotila a došla k závěru, že analýza rizik bude nově součástí kontrolního spisu. Podstatné však je, že absence analýzy v kontrolním spise nezakládá kontrolovanému auditorovi (žalobkyni) právo neumožnit provedení kontroly, ani není důvodem pro zpětné legalizování nesoučinnosti. 18. Požadavek na dosud neuzavřené spisy za rok 2022 vznesla žalovaná nedopatřením a jde o zjevnou chybu. To potvrzuje i to, že kontrolované spisy žalovaná vybrala z přehledu klientů vyžádaného od žalobkyně za rok 2021, nikoliv 2022. Toto pochybení není důvodem pro odepření součinnosti. 19. K třetímu okruhu uvedla, že argumentace k nevypořádání odvolací námitky se zjevně týká předchozího přestupku (posuzovaném v rozsudku čj. 18 A 13/2024-66). To plyne mj. z datace doplnění odvolání, které žalobkyně zmiňuje. V projednávané věci tuto odvolací námitku žalobkyně vůbec nevznesla a její požadavek na konání ústního jednání vypořádal kontrolní výbor usnesením z 25. 1. 2024, proti kterému se žalobkyně odvolala a žalovaná její odvo