6 As 102/2018 — Nejvyšší správní soud

11 A 96/2024- 84 - text 18 11 A 96/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Mgr. D. H. Č. bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Nikol Bosákovou sídlem Lazarská 11/6, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nepřipuštění žalobkyně k odborné justiční zkoušce v bloku začínajícím 8. 10. 2024 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v nepřipuštění žalobkyně k odborné justiční zkoušce byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje, aby žalobkyni nepřipustil k odborné justiční zkoušce. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyniny zástupkyně, advokátky JUDr. Ing. Nikol Bosákové. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně je asistentkou soudce Městského soudu v Praze. Právnické vzdělání získala na slovenské vysoké škole. Na soud se obrátila, neboť ji žalovaný nepřipustil k odborné justiční zkoušce. Měl totiž za to, že její vzdělání nesplňuje požadavky na zahraniční vzdělání dle § 180 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích; ZSS). 2. Soud ve věci rozhoduje podruhé. Jeho první rozsudek z 11. 2. 2025, čj. 11 A 96/2024-36, kterým žalobě vyhověl, totiž zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 11. 11. 2025, čj. 2 As 54/2025-50. NSS dospěl k závěru, že zdejší soud vydal překvapivé rozhodnutí a rozhodoval o nesprávně vymezeném zásahu (viz níže část 3.1). 3. Pro nynější posouzení je podstatné, zda je žalovaný oprávněn zkoumat podmínku vzdělání u asistenta soudce, který se přihlásil na odbornou justiční zkoušku. Soud dospěl k závěru, že nikoliv. Z toho důvodu se nezabýval argumentací účastníků ke konkrétnímu vzdělání žalobkyně a tomu, zda splňuje požadavky dle § 180 ZSS. Tuto argumentaci proto soud níže shrnuje pouze stručně a zaměřuje se na argumentaci účastníků k otázce existence oprávnění žalovaného. 2. Argumentace účastníků 2.1 Žalobní argumentace 4. Žalobkyně je přesvědčena, že ji žalovaný měl k odborné justiční zkoušce připustit. 5. V žalobě popsala, že se přihlásila k vykonání odborné justiční zkoušky, ale žalovaný jí sdělil, že nesplňuje podmínku vzdělání ve smyslu zákona o soudech a soudcích. Za vzdělání ve smyslu § 111 odst. 2 tohoto zákona lze totiž dle žalovaného považovat pouze vzdělání, které je obsahově a rozsahově srovnatelné se studijním programem Právo a právní věda, přičemž musí jít o české právo. Takové vzdělání žalobkyně nemá. 6. Žalobkyně s názorem žalovaného nesouhlasí. Uvedla, že na Paneurópské vysoké škole, fakultě práva, získala po pěti letech studia nejprve bakalářský a poté magisterský diplom ve studijním programu a oboru právo. Její slovenské vzdělání bylo uznáno za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání získanému na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v magisterském studijním programu Právo a právní věda, studijnímu oboru Právo. Toto uznání zakládá veřejné subjektivní právo, aby její vzdělání bylo posuzováno stejně jako vzdělání získané na české veřejné vysoké škole. Rovnocennost žalobkynina vzdělání plyne též z čl. 4 příslušné česko-slovenské dohody o uznávání vzdělání z roku 2001, Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (sdělení č. 33/2001 Sb. m. s.). která platila, když žalobkyně ukončila magisterské studium. Žalobkyně přiložila k přihlášce též osvědčení o absolvování programu celoživotního vzdělávání ze sedmi předmětů. Toto osvědčení nenahrazuje celý magisterský studijní program Právo a právní věda, ale plyne z něj žalobkynina znalost absolvovaných předmětů v rámci českého práva. 7. Žalobkyně zdůraznila, že její vzdělání bylo posuzováno již při přijímání na pozici asistentky soudce. Tuto funkci totiž může vykonávat také pouze osoba, jež má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice (§ 36a odst. 3 ZSS). Na pozici byla přijata, a byla proto přesvědčena, že tuto podmínku splňuje. Považoval-li žalovaný její vzdělání za nedostatečné, měl ji vyzvat, aby doložila své zkušenosti a znalosti českého práva. 8. Závěr své žalobní argumentace věnovala žalobkyně ústavněprávnímu rozměru zásahu žalovaného. Poukázala na dva obdobné případy, v nichž byl též uchazečům se zahraničním vzděláním odepírán přístup k regulované právnické profesi. V prvním případě šlo o zájemce o zápis do seznamu koncipientů, jehož věc řešil Ústavní soud. V druhém šlo o uchazeče o pozici státního zástupce, jehož případem se zabýval Veřejný ochránce práv. Z veřejně dostupných informací je přitom zřejmé, že přinejmenším druhý zmíněný se svojí snahou uspěl a nyní je státním zástupcem. 9. Žalobkyně navrhla, aby soud vyslovil, že zásah žalovaného by nezákonný, přikázal mu, aby ji připustil k odborné justiční zkoušce, a uložil mu povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. 2.2 Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný nepovažuje žalobu za důvodnou. 11. Předně uvedl, že ve věci nejsou splněny podmínky pro meritorní posouzení žaloby, neboť nepřipuštěním k odborné justiční zkoušce nemohlo být vůbec zasaženo do žalobkyniny právní sféry. Žalobkyně totiž nemá veřejné subjektivní právo na připuštění ke zkoušce, nesplňuje-li všechny zákonem požadované kvalifikační předpoklady. 12. Dle žalovaného je třeba rozlišit uznávání dosaženého vzdělání (akademické uznávání kvalifikace) od uznávání dosažené kvalifikace (profesní uznávání kvalifikace). Prvně jmenované představuje uznávání diplomů, studijních programů a jejích částí vzdělávacími institucemi či orgány státní správy. Profesní uznávání oproti tomu představuje prokázání znalostí a kvalifikace k určité činnosti. Zaměřuje se na posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby, přičemž tyto znalosti a schopnosti mohou být doloženy dokladem o formální kvalifikaci či o faktickém výkonu činnosti. Profesní uznávání provádí výhradně příslušný profesní orgán, jímž je v posuzovaném případě žalovaný. Uznání akademické či profesní kvalifikace navíc dle žalovaného nezakládá automaticky i uznání jinou vzdělávací institucí nebo jiným profesním či státním orgánem. 13. Žalovaný posuzoval žalobkynino vzdělání v souladu s § 60 odst. 3 a § 180 ZSS a jejich účelem. Tato ustanovení je dle žalovaného třeba vyložit tak, že rovnocenné zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva uznané podle zvláštních předpisů (§ 180 ZSS) je pouze takové vzdělání, které obsahem a rozsahem odpovídá magisterskému studijnímu programu Právo a právní věda, obor právo, získanému na české právnické fakultě. Oborem právo je přitom myšleno české právo. 14. Žalovaný vydal k otázce kvalifikačního požadavku na vzdělání v roce 2011 všeobecné výkladové stanovisko, které je dostupné na jeho webových stránkách. To upřesňuje výklad relevantní právní úpravy a slouží jako vodítko pro uchazeče o zkoušku. 15. Žalovaný je přesvědčen, že při posuzování přihlášky k odborné justiční zkoušce podané absolventem zahraniční vysoké školy musí posoudit, zda je zahraniční vzdělání srovnatelné se vzděláním absolventa české právnické fakulty z hlediska úrovně, kvalifikace, povahy, náročnosti a délky studia. Opačný postup by byl v rozporu s právní úpravou a judikaturou a v konečném důsledku též diskriminační vůči absolventům českých právnických fakult, kteří mohou být ke zkoušce připuštěni jen tehdy, splňují-li podmínku vzdělání podle § 60 odst. 3 či § 111 ZSS. 16. Žalobkyně předložila k přihlášce dokumenty, z nichž plyne, že neabsolvovala v zahraničí srovnatelné vysokoškolské právnické vzdělání. Rozdíl mezi jejím vzděláním a vzděláním, který získá absolvent magisterského studijního programu v oblasti práva na české vysoké škole, je přitom zásadní, neboť absolvovala pouze výseč státních zkoušek požadovaných v České republice. Tento rozdíl nemůže zhojit ani kurz celoživotního vzdělávání. 17. Žalovaný je přesvědčen, že na jeho závěrech nemůže nic změnit ani žalobkynina nostrifikace. Jde totiž o uznání akademické kvalifikace, nikoliv o uznání kvalifikace profesní. Z nostrifikace proto automaticky neplyne rovnocennost žalobkynina vzdělání se vzděláním získaným na českých právnických fakultách. Žalobkyně tedy nesplnila podmínku dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 110 odst. 1 a § 180 ZSS. 18. Žalovaný též upozornil, že již při posuzování žalobkyniny žádosti provedl test proporcionality a je přesvědčen, že jeho postup v něm obstojí. Žalobkynina praxe by mohla mít význam tehdy, pokud by nerovnocennost žalobkynina vzdělání a požadovaného vzdělání byla jen částečná. Tak tomu bylo např. v případě, který zdejší soud řešil v rozsudku 29. 8. 2019, čj. 10 A 43/2015-84. U žalobkyně tomu tak není. Specifický byl též případ státního zástupce