4 Afs 219/2022 — Nejvyšší správní soud

14 Af 21/2023- 79 - text 6 14 Af 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Celní jednatelství Zelinka s.r.o., IČO 29376211 K letišti 1088/59, 161 00 Praha 6 zastoupená advokátem Mgr. Janem Slunečkem oba sídlem Týn 640/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Celní úřad Praha Ruzyně sídlem Aviatická 1048/12, 160 08 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 24. 4. 2023, čj. 7487-3/2023-650000-11, takto: I. Rozhodnutí žalovaného z 24. 4. 2023, čj. 7487-3/2023-650000-11, se ruší a věc se vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 51 512 Kč, a to do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jana Slunečka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a podání účastníků a procesní vývoj věci 1. V této věci jde o neuhrazení úroku z nesprávně stanovené daně ve smyslu § 254 zákona č. 281/2009 Sb., daňový řád (daňový řád). 2. Celní orgány zahájily u společnosti HM Mezoš s.r.o., IČO 06964761 (kontrolovaná osoba), kontrolu po propuštění zboží za účelem ověření správnosti sazebního zařazení zboží propuštěného do režimu volného oběhu v letech 2019 a 2020, které kontrolovaná osoba deklarovala dle sazebního zařazení do položky KN 8711 60 90 s TARIC kódem 90 se sazbou dovozního cla 6 %. Celní orgány během kontroly zjistily, že zboží mělo být deklarováno jako KN 8712 00 30 s TARIC kódem 90 s celní sazbou 14 %. S ohledem na nově stanovené sazební zařazení a čínský původ zároveň zboží (nově) podléhalo konečnému antidumpingovému clu ve výši 48,5 % dle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1379. Jelikož kontrolovaná osoba neuhradila ani dodatečně vyměřené clo, ani antidumpingové clo, Celní úřad kraje Vysočina doměřil tato cla žalobkyni jakožto solidárnímu dlužníkovi kontrolované osoby, a to 53 dodatečnými platebními výměry z 4. 5. 2022, čj. 21090-70 (až) 122/2022-630000-51, v souhrnné hodnotě přes 1 mil. Kč. Těchto 53 dodatečných platebních výměrů zrušilo Generální ředitelství cel rozhodnutím z 20. 2. 2023, čj. 10508/2023-900000-311, a řízení zastavilo. Dle něj se Celnímu úřadu kraje Vysočina nepovedlo jednoznačně určit, jaké zboží bylo v případě skupiny zásilek označených jako „balance car“ předmětem dovozu. Celní úřad nemohl vztáhnout zjištění ohledně jednoho jiného obdobného dovozu na celou množinu dovozů řešených v posuzovaném případě. Nemohl tedy ani konstatovat, že kontrolovaná osoba nesprávně deklarovala dovezené zboží, ani doměřit žalobkyni (jako solidárnímu dlužníkovi) dovozní a antidumpingová cla. 3. Na základě rozhodnutí Generálního ředitelství cel z 20. 2. 2023 žalovaný vrátil žalobkyni přeplatek na cle ve výši necelých 466 tis. Kč a také úrok z prodlení dle čl. 114 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (celní kodex Unie) ve výši přes 38 tis. Kč. Žalobkyně se proti postupu žalovaného bránila námitkou dle § 159 daňového řádu, v níž žádala také úrok z nesprávně stanoveného cla ve smyslu § 254 daňového řádu. Námitku žalovaný zamítl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. 4. Žalobkyně tvrdí v žalobě, že jí náleží úrok z nesprávně stanovené daně dle § 254 daňového řádu. K tomu odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Národní právní úpravu, která je v rozporu s právem EU, nelze podle ní použít. 5. Ve vyjádření z 24. 7. 2023 žalovaný odkázal na § 66 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon (celní zákon), který vylučuje postup, jehož se žalobkyně domáhá. Žalovaný mj. upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 29. 6. 2023, čj. 4 Afs 219/2022-68. Náhradu za nedostupnost peněžní částky, odpovídající nesprávně vyměřenému clu, měla žalobkyně řešit prostřednictvím postupu upraveného zákonem č. 82/1998 Sb. III. První rozsudek, rozsudek NSS a navazující vyjádření 6. Soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, čj. 14 Af 21/2023-23 (první rozsudek). Ke kasační stížnosti žalobkyně pak NSS první rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení (rozsudek z 16. 4. 2025, čj. 2 Afs 45/2024-98). Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu z 20. 2. 2025, sp. zn. I. ÚS 2293/23, který zrušil cit. rozsudek 4 Afs 219/2022. Poukázal také na závěry rozsudku NSS z 15. 4. 2025, čj. 1 Afs 334/2024-58. Za účelem posouzení nároku na úrok dle § 254 daňového řádu je podstatné zjistit, z jakého důvodu Generální ředitelství cel zrušilo původní dodatečné výměry z 4. 5. 2022 a v této věci zastavilo celní řízení. Pokud celní úřad původně vyměřil clo v rozporu s právem EU, nelze pro rozpor s právem EU aplikovat § 66 celního zákona, který v celním řízení vylučuje použití § 254 daňového řádu. 7. Po rozsudku 2 Afs 45/2024 žalobkyně ve vyjádření z 21. 5. 2025 upozornila, že celní zařazení zboží upravuje výlučně právo EU. Žalovaný ve vyjádření z 26. 5. 2025 souhlasil s rozhodnutím věci bez jednání. Žalobkyně dne 6. 6. 2025 doplnila své vyjádření k žalobě o odkaz na metodickou informaci č. 9/2024 Generálního ředitelství cel, která upravuje také úroky z nesprávně stanovené daně. Vyjádřením z 8. 9. 2025 žalobkyně sdělila, že v této věci již netrvá na nařízení jednání. III. Právní názor soudu 8. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili. Za účelem tohoto rozhodnutí nebylo třeba ani provádět dokazování, jelikož všechny potřebné písemnosti jsou součástí správního spisu, z něhož soud bez dalšího vychází. 9. Žaloba je důvodná. 10. Úvodem soud předesílá, že v návaznosti na rozsudek SDEU z 28. 4. 2022 ve spojených věcech C-415/20, C-419/20 a C-427/20, Gräfendorfer, Ústavní soud změnil pohled na otázku rozhodnou pro posouzení této kauzy (nález I. ÚS 2293/23). Tímto nálezem zrušil rozsudek NSS z 29. 6. 2023, čj. 4 Afs 219/2022-68, na něž odkazoval žalovaný již v jeho prvním vyjádření v nynější věci. Právě rozsudek NSS přitom připouštěl postup, který v řešené věci zvolil žalovaný, a tedy že § 66 celního zákona vylučuje hrazení úroku z nesprávně stanovené daně (§ 254 daňového řádu). Eventuální náhrady spojené s nesprávně stanoveným clem se celní deklarant mohl a měl domáhat nárokem dle zákona č. 82/1998 Sb. 11. K jádru věci soud uvádí, že dle čl. 116 odst. 6 celního kodexu unie, platí, že pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok. Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů. 12. Dle § 3 odst. 1 celního zákona platí, že při výkonu působnosti podle tohoto zákona se postupuje podle daňového řádu, nestanoví-li přímo použitelný předpis EU nebo tento zákon jinak. Podle § 66 celního zákona se při správě cla neuplatní ustanovení daňového řádu o úroku z nesprávně stanoveného cla. 13. Daní se rozumí i clo [§ 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu]. Podle § 251c odst. 1 písm. b) daňového řádu úrokem hrazeným správcem daně je úrok z nesprávně stanovené daně. Podle odst. 2 téhož ustanovení vznikne-li úrok hrazený správcem daně, je správce daně povinen jej uhradit daňovému subjektu. Ustanovení § 254 daňového řádu pak upravuje podrobnosti úroku z nesprávně stanovené daně, např. základ pro výpočet úroku, okamžik vzniku úroku a další. 14. Ústavní soud v nálezu I. ÚS 2293/23 formuloval jednoznačné pravidlo, a to, že jednotlivec, kterému stát v rozporu s právem EU vyměřil clo, jež tento jednotlivec následně zaplatil, má podle unijního práva nárok na úroky z neoprávněně vybrané částky. Není rozhodné, že takový nárok nezakládá úprava obsažená v celním kodexu unie. 15. V návaznosti na nález I. ÚS 2293/23 NSS zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 30. 8. 2023, čj. 52 Af 10/2023-48, ve věci téže žalobkyně (viz rozsudek z 28. 5. 2025, čj. 4 Afs 219/2022-127). NSS v této související věci nově považoval za stěžejní, aby krajský soud zjistil, z jakého důvodu došlo ke zrušení dodatečných platebních výměrů (podobně již předtím rozsudek 1 Afs 334/2024). Bylo-li důvodem pro jejich zrušení vyměření cla v rozporu s právem EU, žalobkyni vznikl nárok na úrok z takto neoprávněně stanoveného cla. Dále NSS konstatoval, že judikatura SDEU dovodila příslušnost členských států ke stanovení pravidel pro výplatu úroků z cla vybraného v rozporu s právem EU. Zároveň však musí tato pravidla respektovat zásadu efektivity a rovnocennosti – nesmí nadměrným způsobem ztěžovat nebo bránit uplatnění nároku na výplatu úroku (srov. rozsudek Gräfendorfer, bod 74). Odkaz na řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. nes