15 A 142/2025 – Městský soud v Praze

15 A 142/2025- 35 - text 12 15 A 142/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Bc. Z. N. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně se sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. MD-49962/2025-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 2. 2025, č. j. MHMP 154081/2025/Dit (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam (12 bodů v registru řidičů) v bodovém hodnocení řidiče ke dni 9. 1. 2025. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Dne 14. 1. 2025 bylo správním orgánem I. stupně žalobci doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. 3. Dne 15. 1. 2025 žalobce podal námitky proti záznamům bodů v bodovém hodnocení řidiče, v nichž uvedl, že nesouhlasí se všemi záznamy bodů a požaduje doplnění dokazování o rozhodnutí, kterými měl být uznán vinným z předmětných přestupků a na základě kterých došlo k záznamu bodů. 4. Následně správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče potvrdil. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání. 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shledal, že je spolehlivě prokázáno, že žalobce ke dni 9. 1. 2025 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu se ztotožnil se závěrem, že vzhledem k osobě právního zástupce žalobce, který (šablonovitými podáními) zastupuje své klienty v oblasti přestupkového řízení mnoho let, nebylo třeba vyzývat k doplnění blanketního odvolání. Z hmotněprávního hlediska byl správní orgán I. stupně oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů, zda byl tento záznam proveden v souladu s takovým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženého v příloze k zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Správní orgán I. stupně však nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci. V nynějším případě byly podklady způsobilé pro záznam v registru řidičů. Oznámení o uložení pokuty založené ve spise je dostatečně přesné: identifikuje žalobce jako přestupce, označuje místo a čas spáchání přestupku, specifikuje přestupkové jednání, jaké ustanovení zákona o silničním provozu bylo porušeno a že mu za předmětné jednání byla uložena pokuta příkazem na místě. Záznamy bodů tedy byly provedeny v souladu s § 123b zákona o silničním provozu. III. Žaloba 6. Žalobce v žalobě uplatnil dva žalobní body. 7. V prvním namítl nerespektování odvolacích důvodů. Uvedl, že žalovaný ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů v podle jeho názoru shodných věcech, z nichž vyplývá, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních, a zároveň tím namítl, že jednotlivá rozhodnutí v blokových řízeních lze označit za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. 8. Z předložených rozhodnutí ve věcech shodných či obdobných (č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020, č. j. MUCE 20786/2019 SO či č. j. KUJCK-24343/2020 ze dne 13. 2. 2020 nebo č. j. ŘP/741/19-16/Ka) dle žalobce vyplývá, že se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky a posuzovaly, zda tyto jsou relevantním podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení. Žalobce v této souvislosti poukázal na zásadu legitimního očekávání. 9. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Poukázal na to, že žalovaný se touto nezpůsobilostí podkladů nezabýval, přestože správní praxe vypovídá o něčem jiném. Jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Takovéto oznámení nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s rozhodnutím, kterého se týká, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. 10. Dle žalobce by z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, je nesprávný. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP nebo rozhodnutí č. j. KRPT-82262-5/ČJ-2023-0700DP. Policejní orgány nedodržely taxativně stanovené požadavky, přičemž takové porušení zákona s sebou nese riziko možnosti zrušení pokutových bloků. 11. V případě nezastavení na signál „stůj“ s ohledem na § 4 písm. c) a § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu není dostatečným popisem přestupku „jízda na červenou aj.“ Musí být zřejmé, že přestupce nerespektoval povinnost spočívající v pokynu stůj, nikoli „jel na červenou“. 12. Dále žalobce uvedl konkrétní výtky k pokutovým blokům ze dne 5. 3. 2024 a ze dne 9. 1. 2025. Zpochybnil způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky v nich nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. 13. Na základě uvedených skutečností a výtek ke každému konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení se žalobce domáhal, aby se soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilým podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2014-39). IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že žaloba je šablonovitá. Žalobce podal blanketní odvolání, a je tedy nelogické žalovanému v prvním žalobním bodě vytýkat nerespektování neexistujících odvolacích námitek. Ohledně námitky nerespektování rozhodnutí jiných správních orgánů žalovaný s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 A 130/2019-35 uvedl, že není vázán právním názorem podřízeného správního orgánu. Žalobcem uvedená rozhodnutí krajských úřadů navíc nebyla přiložena k žalobě ani citována, a není tedy možné posoudit, zda skutečně jde o shodné případy s tím nyní projednávaným. 15. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-82 nebylo třeba vyžádat si kopie příkazových bloků, jelikož žalobce neuvedl žádnou pochybnost, kterou by byl správní orgán I. stupně povinen se zabývat. K otázce formálních nedostatků pokutových bloků žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 7. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40. Dále v souvislosti s faktem, že výtky k jednotlivým příkazovým blokům jsou typizované a právní zástupce žalobce je uplatňuje opakovaně, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44. V. Posouzení věci soudem 16. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 17. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 18. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu n