8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 2/2025- 87 - text 9 15 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: M. M. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 21. 5. 2024, č. j. 10.01-000182/24-0004 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná nevyhověla žádosti žalobce ze dne 7. 4. 2024 o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby (dále jen „žádost“) podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalobce požádal žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti a v zastoupení v řízení o ní před Ústavním soudem. Ústavní stížností žalobce hodlal napadnout usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2024, č. j. 61 Co 291/2023-168 (dále jen „usnesení č. j. 61 Co 291/2023-168“ či „usnesení Krajského soudu v Plzni“), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 11. 2023, č. j. 17 C 416/2022-136 (dále jen „usnesení č. j. 17 C 416/2022-136“). Usnesením č. j. 17 C 416/2022-136 soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a současně mu neustanovil zástupce z řad advokátů. 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí rozhodla, že žalobci se advokát k poskytnutí bezplatné právní služby neurčuje. Dospěla k závěru, že na straně žalobce se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 18c odst. 5 věty třetí zákona o advokacii. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odkázala na judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. II. ÚS 3665/17 ze dne 9. 1. 2018 a nález sp. zn. IV. ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 2 Ads 324/2018-17 a uzavřela, že Krajský soud v Plzni se v rámci svého rozhodování věcí řádně zabýval a své rozhodnutí v souladu se zákonem řádně odůvodnil, proto má za to, že žalobce bude se svojí ústavní stížností zjevně neúspěšný, neboť Ústavní soud nemá důvod posuzovat věc jinak a vyvodit jiné závěry, než jak jsou uvedeny v konstantní judikatuře. III. Žaloba a další podání 4. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil správní žalobou a požadoval jeho zrušení a vrácení věci žalované. V průběhu soudního řízení poukázal na naléhavost věci (hrozící odmítnutí ústavní stížnosti pro chybějící zastoupení advokátem). 5. Nesouhlasil se závěrem žalované o bezdůvodném uplatňování práva ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. Vyzdvihl, že žalovaná nezákonně rozhodla o tom, jak by o podané ústavní stížnosti rozhodl sám Ústavní soud, přičemž konstatoval, že žalovaná „si hraje na Ústavní soud“. Podotkl, že žalovaná se ani neseznámila s kompletním spisem v předmětné věci a nemůže vědět, zda byla porušena žalobcova ústavní práva. V podrobnostech odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 18 A 7/2023-37 (zejména v body 13, 16, 17, 18, 19 a 20) a dodal, že se jedná o stejný případ „arogance moci“ ze strany žalované jako ve věci vedené pod sp. zn. 18 A 7/2023 u Městského soudu v Praze. 6. Rovněž namítl, že žalovaná nerozhodla o jeho žádosti v zákonném termínu, neboť žádost byla podána 7. 4. 2024 a žalovaná ve věci rozhodla teprve 21. 5. 2024, tedy 14 dní po uplynutí 30denní lhůty pro vydání rozhodnutí. 7. Navrhl, aby byla žaloba projednána současně s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 30/2024. Ve svém podání ze dne 6. 3. 2025 rovněž žádal, aby bylo řízení ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 2/2025 spojeno s řízeními vedenými pod sp. zn. 3 Na 106/2025 a sp. zn. 3 Na 107/2025. 8. V podání ze dne 6. 3. 2025 žalobce také žádal o přehodnocení názoru soudu ve vztahu k neustanovení zástupce (JUDr. M. K.) z řad advokátů. IV. Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zrekapitulovala skutkový stav a uvedla, že žalobce se mylně domnívá, že by žalovaná svým rozhodnutím předjímala obsah ústavní stížnosti, resp. že by formulovala námitky, které žalobce chtěl uvést/ uvedl ve své ústavní stížnosti. Podotkla, že nedostatek aktivní věcné legitimace je neodstranitelnou překážkou civilního sporného řízení, na níž byl vybudován závěr odvolacího soudu. Není a nemůže být překvapující, že žalobcovým žádostem soud nevyhověl, protože uvedený nedostatek své žaloby nemohl odstranit ani žalobce, ani žádný (jeho) právní zástupce, a proto logicky ani nemohlo být vyhověno jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení. Stejný závěr platí i pro druhou variantu, kdy se sám žalobce svým vlastním tvrzením diskvalifikuje i z teoretického procesního úspěchu ve věci samé. Žalovaná se ztotožnila s právní i skutkovou situací (vycházející z postupu žalobce v řízení u obecného soudu a jeho vlastních tvrzení), a proto nemohla vyhovět žádosti žalobce o určení advokáta, přičemž rovněž poukázala na princip ekonomiky řízení. Nad rámec uvedeného podotkla, že sám žalobce zcela zbytečně promrhal více než jeden měsíc, pokud svou žádost doručil žalované dne 7. 4. 2024, ačkoliv si přitom byl vědom lhůty pro včasné podání ústavní stížnosti. V. Jednání před soudem 10. Při ústním jednání, které se konalo dne 16. 10. 2025, žalobce předně odkázal na uplatněnou žalobní argumentaci. Uvedl, že jeho žaloba podaná v civilním řízení nebyla nepřípustná (ve smyslu toho, že žalobce se jí nedomáhal na první pohled absurdního určení či plnění), a proto nemohla být jeho žádost o ustanovení zástupce civilním soudem posouzena jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Fakticky tak Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 5. 2. 2024 č.j. 61 Co 291/2023-168 předjímal výsledek řízení. Žalobci měl být nejprve ustanoven zástupce, aby s jeho pomocí mohl reagovat na výzvu soudu k doplnění žaloby. Žalobce tedy žádal o ustanovení zástupce, aby mohl řádně uplatnit předmětný občanskoprávní nárok. Poznamenal, že žádnou výzvu k doplnění žaloby od civilního soudu neobdržel. Podle žalobce není pravdou, že by aktivita ustanoveného zástupce nemohla vést k úspěchu ve věci. Žalovaná by mohla zamítnout žádost žalobce o ustanovení advokáta pouze tehdy, pokud by proti rozhodnutí nebyl přípustný jakýkoli opravný prostředek. O tom, že jeho žádost není zjevně bezúspěšná, svědčí dle žalobce i to, že Ústavní soud mu prodloužil lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti do 14 dnů od právní moci rozhodnutí o této žalobě. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1642/2001 a rovněž na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 8 A 82/2024-34. Konstatoval též, že civilní řízení pokračuje, neboť žalobce podal dovolání. V souvislosti s tímto opravným prostředkem, resp. další žádostí o ustanovení advokáta, kterou žalobce uplatnil u žalované, je vedeno u Městského soudu v Praze řízení pod sp. zn. 6 A 64/2025. 11. Žalovaná při jednání navrhla zamítnutí žaloby a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí i své vyjádření k žalobě. Zdůraznila, že musela provést správní úvahu o tom, zda se ze strany žalobce nejedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. V těchto intencích se zabývala žádostí žalobce, přičemž svou úvahou v žádném případě nenahrazovala rozhodnutí Ústavního soudu. Připomenula, že žalobce zjevně neměl pro podání civilní žaloby aktivní legitimaci, ani mu nesvědčil právní titul potřebný k uplatnění nároku na určení existence práva věcného břemene. VI. Posouzení věci soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 13. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 14. Podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii komora určí advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby žadateli, který osvědčil splnění zákonných podmínek, bez zbytečného odkladu. Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. 15. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud si je vědom toho, že do předmětné právní úpravy zasáhl Ústavní soud, který nálezem ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 zrušil uplynutím dne 31. 12. 2023 ustanovení § 18c odst. 1 zákona o