5 As 18/2011 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 7/2025- 32 - text 14 15 Ad 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: V. P. proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. MV-58187-2/SR-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení, vymezení sporu a napadené rozhodnutí 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo jako opožděné zamítnuto odvolání, jímž žalobce brojil proti rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu kultury (dále jen „státní tajemnice“ či „služební orgán“) ze dne 6. 2. 2025, č. j. MK 14312/2025 OŘLZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o skončení služebního poměru žalobce a odbytném. 2. Prvostupňovým rozhodnutím služební orgán výrokem I. rozhodl podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o státní službě“) tak, že ukončil služební poměr žalobce uplynutím 10 dnů následujících po dni doručení prvostupňového rozhodnutí (§ 74 odst. 4 zákona o státní službě). Výrokem II. pak služební orgán rozhodl podle § 74a odst. 1 písm. d) zákona o státní službě o nároku žalobce na odbytné ve výši 210 900 Kč, tj. ve výši pětinásobku měsíčního platu. Rovněž stanovil termín pro jeho výplatu, a to v termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu, nejdříve však po nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto z důvodu jeho opožděnosti. Prvostupňové rozhodnutí o skončení služebního poměru bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 21. 2. 2025, a to tzv. fikcí doručení. II. Žaloba 3. Žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak prvostupňové rozhodnutí. Předně uvedl, že v prvostupňovém rozhodnutí chybí zákonné náležitosti úřední listiny, zejména prvotní identifikátor dokumentu a příslušný čárový kód. Z uvedeného důvodu se nejedná prokazatelně o úřední dokument Ministerstva kultury, přičemž tuto okolnost měl vzít žalovaný v potaz. Žalovaný neřešil platnost citovaného dokumentu, který porušuje spisový řád a veškeré zásady ve státní správě pro vyhotovování úředních dokumentů. Prvostupňové rozhodnutí by mělo být znovu řádně vydáno jako úřední dokument, nebo mělo být odůvodněno, proč nemusí obsahovat prvotní identifikátor a čárový kód. 4. Rovněž obsah prvostupňového rozhodnutí podle žalobce nemá konzistentní základ, neboť je zcela účelově a bez relevantních důvodů využíváno znění zákona o státní službě (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a novelizované znění od 1. 1. 2025 v rámci rozhodování o skončení služebního poměru po zrušení služebního místa žalobce příkazem ministra kultury ze dne 5. 10. 2018, č. j. MK 62917/2018 KST, kterým bylo rozhodnuto o organizační změně v Ministerstvu kultury s účinností od 1. 1. 2019. Žalovaný se měl též zabývat skutečností, že státní tajemnice při svém rozhodování postupovala dle úpravy zákona o státní službě (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a pouze při určení výše odbytného pro vyplacení nedůvodně užila jeho znění účinné od 1. 1. 2025. Státní tajemnice přitom ignorovala § 74a odst. 2 zákona o státní službě ve znění účinném od 1. 1. 2025 a současně měla rozhodovat podle § 72 odst. 1 a 2 zákona o státní službě [ve znění účinném do konce roku 2024, resp. v souladu s § 72 odst. 2 písm. d) zákona o státní službě v příslušném znění]. Žalovaný se však k výše uvedené odvolací argumentaci nevyjádřil a ani ve svém rozhodnutí zmíněné časové verze zákonné úpravy nerozlišoval. 5. Žalobce setrval na tom, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal dne 12. 3. 2025 včasné odvolání. Napadené rozhodnutí je nesprávné a v rozporu s relevantními právními předpisy. Žalovaný řádně nezkoumal podmínky dle § 92 odst. 1 správního řádu. Žalobce pochybuje o tom, že prvostupňové rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Žalovaný tak v souvislosti s § 92 odst. 1 správního řádu měl zkoumat možnost pro vydání nového rozhodnutí o zařazení žalobce na služební místo č. X. Žalovaný se k vzneseným odvolacím námitkám nevyjádřil. Jeho postup byl zcela účelový a podjatý, zaměřený pouze k zaujatému zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno opožděně, aniž by se zabýval doručováním prvostupňového rozhodnutí a uvedenými právními rozpory a nedostatky. 6. Žalovaný opožděnost podaného odvolání posoudil výhradně podle správního řádu, a to ještě pouze pro část převzetí písemnosti, nikoli pro doručování písemnosti jako celku. Služební orgány měly žalobci doručovat rozhodnutí v souladu s § 183a zákona o státní službě ve znění účinném od 1. 1.2025. Prvostupňové rozhodnutí nebylo žalobci doručeno řádně ani podle správního řádu. Žalovaný nevzal v potaz, že žalobce byl od 11. 2. 2025 v pracovní neschopnosti. Žalobce se ohradil proti tvrzení žalovaného, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 21. 2. 2025 (fikcí), kdy dne 24. 2. 2025 došlo k vložení rozhodnutí do schránky žalobce. Oponoval mu tím, že předmětnou písemnost měl ve své schránce až dne 27. 2. 2025, kdy jí nalezla jeho manželka. Prvostupňovým rozhodnutím žalobce reálně disponoval až dne 27. 2. 2025, přičemž ke svému tvrzení navrhl svědeckou výpověď své manželky. Rovněž poukázal na to, že služební orgány o pracovní neschopnosti žalobce věděly, a přesto situace využily a zamezily žalobci uplatnit účinnou právní obranu. Žalobce je toho názoru, že v době pracovní neschopnosti, kdy se léčí v místě svého bydliště, nemá povinnost účastnit se správního řízení nebo řízení ve věcech služby, ani přijímat písemnosti, které vyžadují náročnou duševní činnost, zvláště pokud se jedná o řízení, která jeho stav zhoršují. K doručení dle správního řádu nedošlo, neboť žalobce neobdržel společně s oznámením o neúspěšném doručení písemnosti písemné poučení o právních důsledcích (viz § 23 odst. 5 a § 24 odst. 1 a 2 správního řádu). Žalobce nebyl dne 21. 2. 2025 s prvostupňovým rozhodnutím seznámen, a proto se ani nemohl proti neznámému rozhodnutí odvolat. Pokud služebním orgánům bylo zřejmé, že je žalobce v pracovní neschopnosti, měly mu písemnost doručit elektronicky. 7. Žalobce též vytkl vady prvostupňového rozhodnutí v části poučení, přičemž s odkazem na § 68 odst. 5 ve spojení s § 83 odst. 2 správního řádu uzavřel, že odvolání podal ve lhůtě 90 dnů ode dne oznámení prvostupňového rozhodnutí. 8. Dále namítl, že mezi relevantními ustanoveními v napadeném rozhodnutí zcela chybí příslušná ustanovení zákona o státní službě, která mají přednost před správním řádem. 9. Rovněž namítl, že nebyl seznámen s obsahem správního spisu ani se stanoviskem ze dne 3. 3. 2025, č. j. MK 30109/2025 OŘLZ. Služební orgán nedodržel lhůtu podle § 88 odst. 1 správního řádu. 10. Žalobce považuje postup a rozhodnutí žalovaného při faktickém schválení prvostupňového rozhodnutí za nepochopitelné a v rozporu s příslušnými právními předpisy. Dle žalobce jde o nesprávný úřední postup účelově směřující k neoprávněnému vyhození žalobce, neboť jinak nelze vysvětlit přehlížení evidentních pochybení služebního orgánu Ministerstva kultury. Žalovaný rovněž nevzal v potaz, zda nejsou naplněny předpoklady pro přezkoumání prvostupňového rozhodnutí v přezkumném řízení či pro obnovu řízení nebo vydání nového rozhodnutí. Žalobce v tomto směru poukázal na výroky prvostupňového rozhodnutí a vytkl vady, které shledal (absence právního předpisu či nesprávná aplikace zákonného ustanovení). 11. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí ve svém shrnutí účelově zkrátil odvolací argumentaci v rozsahu 13 stran. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítl odvolání žalobce podle § 92 odst. 1 správního řádu, nerozumí žalobce tomu, proč žalovaný výběrové shrnutí odvolání uvádí, pokud se k němu nevyjadřuje a nevyvozuje z něj žádné závěry. Žalobce ze shrnutí uvedeného v napadeném rozhodnutí dovozuje, že žalovaného zaujaly zejména nedostatky prvostupňového rozhodnutí v používání dvou znění zákona o státní službě, nesprávně stanovená výše měsíčního platu, výše odbytného a žádost žalobce o zařazení na služební místo č. X v sekci legislativy a mezinárodních vztahů Ministerstva kultury. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s., jako nepřípustnou odmítl, neboť žalobce v rámci řízení před správním orgánem nevyčerpal řádné opravné prostředky. 13. K doručování prvostupňového rozhodnutí uvedl, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 11. 2. 2025. V souladu s § 24 odst. 1 správního řádu poslední den 10denní lhůty pro její vyzvednutí nastal dne 21. 2. 2025, přičemž tímto dn