6 Ads 209/2019 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 21/2024- 36 - text 5 16 Ad 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: B. K. bytem zast. advokátem Mgr. Janem Koptišem sídlem Krokova 2776/59, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 15. 2. 2024, o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024 za období 26. 1. 2024 do 29. 2. 2024. Žalobkyně dne 24. 1. 2024 požádala o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024 při dočasné pracovní neschopnosti od 10. 11. 2022. 2. Dle odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně posudkový lékař stanovil, že zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti dne 1. 3. 2024. V odvolání žalobkyně namítla, že léčba ramena nebyla dosud ukončena, po magnetické rezonanci dne 22.4.2024 lékař rozhodne o reoperaci nebo jiném způsobu léčby; ruka je po operaci nefunkční, nyní je léčena pouze léky proti bolesti. V odvolacím řízení byl bez osobního vyšetření žalobkyně na základě zdravotní dokumentace vypracován nový posudek ze dne 27. 2. 2024, dle kterého lze očekávat, že žalobkyně v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Čekání na operaci nebo odborné vyšetření samo o sobě není důvodem pro prodloužení výplaty nemocenských dávek, indikací k prodloužení výplaty nemocenských dávek je i nadále probíhající léčba (ústavní, lázeňská atd.). Dle posudku zdravotní stav žalobkyně odůvodňoval předpoklad nabytí pracovní schopnosti ode dne 1. 3. 2024. K posudku žalobkyně předložila lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře-ortopeda ze dne 29. 4. 2024, dle které je levé rameno žalobkyně klidné, bez výpotku, s výrazně bolestivou hybností, elevace do 70°, anteflexe do 60°, rotace bolestivá do 40°, pasivní hybnost do 90°. Ošetřující lékař doporučil ve zprávě ponechat PN. Dle doplnění posudku IPZS nová lékařská zpráva nezakládá důvod pro změnu závěru posudku. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaná citovala závěry posudku i se zaměstnaneckou historií žalobkyně, která je v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 11. 2022, přičemž její pracovní poměr u Penny Market skončil k 8. 12. 2022, tudíž se neposuzuje jen její schopnost návratu do původního zaměstnání nebo schopnost vykonávat jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu, ale zejména schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání dle § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 187/2006 Sb., (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). Dominantním zdravotním postižením žalobkyně je stav po artroskopické stabilizaci levého ramena po operaci dne 26. 10. 2023. 4. Soud žalobu posoudil následovně. 5. Žalobkyně namítá porušení zásady rovnosti garantované Ústavou, aniž by však uvedla, v čem má spočívat odepření práv žalobkyně oproti ostatním účastníkům řízení, případně specifikovala případy, kdy bylo rozhodováno v obdobných věcech odlišně. Pokud takto žalobkyně netvrdila, nejedná se o řádný žalobní bod dle § 71 písm. d) s. ř. s., který by byl způsobilý soudního přezkumu. 6. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost závěru o tom, že žalobkyně nabyde pracovní schopnosti ode dne 1. 3. 2024 pro nedostatek specifikace podkladů k takovému závěru i pro absenci důvodů takového závěru. Soud danou námitku považuje za důvodnou pouze z části. Z rozhodnutí je patrné na základě jakých podkladů žalovaná rozhodla, resp. Institut pro posuzování zdravotního stavu posoudil zdravotní stav (lékařské zprávy, posudek). Pokud měla žalobkyně za to, že žalovaná rozhodla v rozporu s určitým podkladem, měla takový podklad specifikovat v žalobě a tvrdit rozpor mezi skutkovým zjištěním z takového podkladu a závěru žalovaného, což však neučinila. Pokud žalobkyně měla za to, že měla být osobně vyšetřena posudkovým lékařem, takto měla také v žalobě takto tvrdit, neboť soud je vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Dané však souvisí také s tím, že z rozhodnutí, ale ani z posudku IPZS není zřejmé, na základě jaké úvahy či zjištění o zdravotním stavu, resp. jeho následku na pracovní schopnost žalobkyně byl konstatován závěr o obnovení její pracovní schopnosti, případně schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Pouhý výčet zdravotních obtíží žalobkyně a provedených zdravotních úkonů sám o sobě bez dalšího nevede k závěru o nabytí pracovní schopnosti, resp. schopnosti plnit nijak v napadeném rozhodnutí specifikované povinnosti uchazeče o zaměstnání. Se závěrem posudkového lékaře o tom, že čekání na operaci nebo odborné vyšetření samo o sobě není důvodem pro prodloužení výplaty nemocenských dávek lze sice souhlasit, ale žalobkyně svou žádost o opakovanou výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby neopřela pouze o budoucí vyšetření MR za účelem posouzení další reoperace, ale také o tvrzení o nefunkčnosti ruky po operaci a aplikaci léků proti bolesti, k čemuž předložila lékařskou zprávou z ortopedie. S takovým tvrzením se žalovaná, ani posudkový lékař nijak nevypořádali. V této souvislosti lze zpochybnit i jinak obecně správný závěr posudkového lékaře o tom, že indikací k prodloužení výplaty nemocenských dávek je i nadále probíhající léčba (ústavní, lázeňská atd.). Dle soudu léčba může spočívat i v pouhé aplikaci léků proti bolesti a nového vyšetření MR za účelem posouzení reoperace, pracovní neschopnost není dána pouze léčebným procesem ve smyslu aplikace léků nebo zákroků směřujících k obnovení pracovní schopnosti, ale také dalšími úkony k tomu směřujících, jako je vyšetření za účelem případné reoperace. Nehledě k tomu, že podle § 55 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění se dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci a) vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, b) plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštního právního předpisu36) (dále jen „povinnost uchazeče o zaměstnání“), vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání. Primární je tak posouzení, zda zdravotní stav žalobkyně k 1. 3. 2024 již bez ohledu na poruchu zdraví umožnil vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, resp. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Budoucí vyšetření MR za účelem posouzení reoperace sice neprokazuje, že žalobkyně není schopna vykonávat pojištěnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, ale zároveň ani nevylučuje, jestliže žalobkyně tvrdí, že ruka je nefunkční a ošetřující lékař doporučuje prodloužení pracovní neschopnosti. Bylo zcela na posudkovém lékaři, aby na základě konkrétních zjištění z lékařských zpráv uvedl, proč má za to, že žalobkyně bude od 1. 3. 2024 práce schopná, případně proč není práce schopná již k datu vyhotovení posudku dne 26. 1. 2024. Teprve ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že z popisu rozsahu hybnosti v lékařské zprávě z ortopedie (zřejmě ze dne 29. 4. 2024) vyplývá, že je zachována sebeobsluha, nicméně je dlouhodobě omezena. Jedná se tak o první konkrétní skutkové zjištění, které však nezaznělo ve správním řízení, tudíž se k němu nemohla žalobkyně v soudním řízení ve lhůtě k podání žaloby vyjádřit. Tvrzením správního orgánu v soudním řízení nelze doplnit absentující závěry v žalobou napadeném rozhodnutí, a tak odstranit vady rozhodnutí. 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaná také rozsáhle argumentuje ohledně povinností žadatele o zaměstnání a možnosti zohlednění zdravotního stavu při nalézání pracovních možností úřadem práce. Soud nezpochybňuje, že právní řád stanoví možnosti zohlednění zdravotního stavu v rámci vyhledání pracovní příležitosti pro uchazeče o zaměstnání, avšak správní řád i obecné právní principy právního státu také stanoví, že z rozhodnutí musí být zřejmé na základě jakých zjištěních a úvah správního orgánu bylo rozhodnuto. Z napadeného rozhodnutí je pouze patrné, že žádost byla zamítnuta, protože tak konstatoval posudkový lékař (aniž by však bylo zřejmé, proč má být žalobkyně od 1. 3. 2024 práce schopna) a že posouzení pracovní schopnosti žalobkyně není podstatné, protože její pracovní poměr skončil již 8. 12. 2022 a tudíž se posuzuje pouze její schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, aniž by však žalovaná tyto povinnosti jakkoli, alespoň demonstrativně, uvedla