17 A 110/2024 – Městský soud v Praze

17 A 110/2024- 70 - text [OBRÁZEK] 17 A 110/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: SPV Pelhřimov, a.s., IČO 25157507 se sídlem Plevnice 42, Olešná zastoupený advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 za účasti: Státní zemědělský intervenční fond se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024, č. j. MZE-65663/2024-11155, takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024, č. j. MZE-65663/2024-11155, je nicotné. II. Usnesení Ministerstva zemědělství ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZE-55838/2024-14113, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně JUDr. Sylvie Sobolové, advokátky. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti usnesení žalovaného ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZE-55838/2024-14113. Prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce ze dne 28. 11. 2023 na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy dle § 141 správního řádu ve věci Dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR uzavřené dne 8. 11. 2018 mezi zúčastněnou osobou a žalobcem k žádosti o dotaci reg. č. 17/005/1611a/563/000104 na projekt Modernizace technologií chovu prasat s vyšší integrací ICT a vytvoření srovnatelných metodik výpočtů ze dne 1. 11. 2017 (dále jen „předmětné sporné řízení“), a to v části týkající se dotace ve výši 361 760 Kč. 2. Žalobce v předmětném sporném řízení žádal, aby žalovaný zúčastněné osobě uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17 590 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobce však již po předložení první průběžné žádosti o platbu podal dne 15. 4. 2020 návrh na zahájení sporného řízení z dotčené veřejnoprávní smlouvy, v němž žádal, aby žalovaný uložil zúčastněné osobě povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 28. 6. 2019 o platbu ve výši 361 760 Kč a žádost schválit (dále jen „předcházející sporné řízení“). Žalovaný proto dospěl k závěru, že u předmětného sporného řízení existuje překážka litispendence dle § 48 odst. 1 správního řádu, a to v rozsahu překrývajícího se nároku žalobce uplatněného již v předcházejícím sporném řízení. 3. Žalobce v žalobě předně namítl, že napadené a prvostupňové rozhodnutí jsou nicotná. Právní úprava neumožňuje správnímu orgánu, aby rozhodl o částečném zastavení sporného řízení, přičemž takové rozhodnutí je neuskutečnitelné. Ministr zemědělství měl proto zrušit prvostupňové rozhodnutí pro jeho nicotnost, což neučinil. Dle žalobce lze o zastavení části předmětu sporného řízení rozhodnout jen tehdy, zúží-li žadatel předmět svého návrhu (srov. § 45 odst. 4 správního řádu). Prvostupňové rozhodnutí nepoukázalo na žádné ustanovení právního předpisu, z něhož dovozovalo možnost částečného zastavení sporného řízení, napadené rozhodnutí pak poukázalo na § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu. Žalobce odkázal na doktrínu (PRŮCHA, P. Správní řád s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou. Systém ASPI. Nakladatelství Leges), z níž dovodil, že takový postup možný není. 4. Žalobce měl dále za to, že napadené a prvostupňové rozhodnutí jsou věcně nesprávná, poněvadž nebyla dána překážka litispendence, neboť nebyla splněna podmínka totožnosti věci dle § 48 odst. 1 správního řádu. Citované ustanovení požaduje současné naplnění dvou podmínek – musí se jednat o řízení v téže věci vedené z téhož důvodu. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2023, č. j. 8 As 265/2021-74, bod 16) je totožnost věci určována totožností práva nebo povinnosti, totožností účastníků a současně totožností předmětu řízení. V případě předmětného a předcházejícího sporného řízení je dán odlišný předmět řízení a projednávají se v nich odlišná práva a povinnosti účastníků. 5. V předcházejícím sporném řízení bylo jeho předmětem porušení povinnosti zúčastněné osoby vyplývající z dotčené veřejnoprávní smlouvy spočívající v tom, že měla schválit žalobcovu žádost o platbu nejpozději do 18 týdnů od jejího zaregistrování, ledaže by v ní zjistila nedostatky; ke schválení ovšem nedošlo. Žalobce se proto v předcházejícím sporném řízení domáhal toho, aby žalovaný uložil zúčastněné osobě rozhodnout o žádosti žalobce o platbu a žádost schválit. 6. Následně však zúčastněná osoba vydala oznámení o výši dotace, kterým žalobcovu žádost o platbu vyřídila tak, že žalobci jednostranně snížila dotaci na 0 Kč. Žalobce proto podal návrh na zahájení předmětného správního řízení, v němž se domáhal toho, aby žalovaný uložil zúčastněné osobě zaplatit dotaci ve výši 17 590 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. 7. Dle žalobce je zřejmé, že povinnost rozhodnout o žádosti o platbu není totožná s povinností zaplatit dlužnou částku dotace. Tvrzení žalovaného, že oba návrhy na zahájení sporného řízení shodně požadují vyplacení dotace, není pravdivé. Napadené rozhodnutí poukázalo na to, že správní orgán není striktně vázán doslovnou formulací petitu, ale jeho skutečným obsahem, což však dle žalobce neznamená, že může petit ignorovat a rozhodnout o něčem zcela jiném. Žalovaný též pomíjí odlišnost skutkového základu obou sporných řízení, viz výše. Nesprávnost názoru žalovaného dokládá i to, že pokud by byla zúčastněné osobě uložena (nepeněžitá) povinnost rozhodnout o žalobcově žádosti o platbu, jen stěží by se mohl žalobce prostřednictvím výkonu takto znějícího rozhodnutí žalovaného domoci toho, aby zúčastněná osoba dotaci skutečně zaplatila (peněžitá povinnost). Schválení žádosti o platbu je tedy nutnou podmínkou pro nárok na vyplacení dotace, přesto dotace vyplacena být nemusí. Kromě toho po schválení žádosti o platbu ještě běží 21denní lhůta pro vyplacení dotace, během níž se žalobce nemůže domáhat jejího vyplacení. 8. Stejně tak se žalobce neztotožnil se závěrem žalovaného, že se žalobce v obou sporných řízeních domáhá plnění z téhož důvodu. 9. Žalobce nesouhlasil ani s tezí žalovaného, že by se mohl na zúčastněné osobě domáhat vyplacení dlužné částky dotace i v situaci, kdy ještě nedošlo ke schválení žádosti o platbu, přičemž důvodnost neschválení žádosti o platbu by žalovaný posoudil jako předběžnou otázku. Žalobce poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. usnesení sp. zn. 23 Cdo 550/2022, a dále rozsudky sp. zn. 23 Cdo 3085/2016 a sp. zn. 23 Cdo 1733/2017), dle níž je třeba důsledně rozlišovat mezi povinností učinit kroky vedoucí ke vzniku smluvního nároku na zaplacení určité částky (zde povinnost rozhodnout o žádosti o platbu) a povinností zaplatit určitou částku. Žalobce se pak ohradil proti názoru žalovaného, že tyto závěry nejsou přenositelné na případ nároku z veřejnoprávního smluvního vztahu. 10. Žalovaný také poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. 17 A 43/2022-87, který dle jeho názoru potvrzuje, že schválení žádosti o platbu je formálním potvrzením, že poskytovatel dotace musí následně splnit svůj závazek. Žalobce namítl, že daný závěr byl vysloven jen coby obiter dictum, a to k výkladu pojmu peněžité plnění ve smyslu položky 25a písm. b) bodu 2 Sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích; nadto žalobce s tímto závěrem nesouhlasil. Otázkou litispendence se rozsudek sp. zn. 17 A 43/2022 nezabýval, přičemž eventuální shodnost poplatkové povinnosti sama o sobě neznamená, že jde o spory v téže věci. 11. Žalobce konečně označil za zcestnou úvahu žalovaného, že mu nic nebrání, aby svůj návrh v předcházejícím sporném řízení upravil tak, aby se jím domáhal toho, čeho se domáhá v předmětném sporném řízení. Žalovaný nemůže žalobci ukládat, jaké nároky má vůči zúčastněné osobě uplatňovat, a musí rozhodnout o podaném návrhu. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Měl za to, že je všeobecně platnou základní zásadou správního práva, že správní orgán nemůže vést současně dvě správní řízení (byť v části) s týmž předmětem řízení. Zastavení části řízení zajišťuje, že nedojde k protichůdným rozhodnutím, která by mohla ohrozit právní jistotu účastníků řízení. Překážka litispendence je konstatována z úřední povinnosti, naproti tomu zúžení předmětu řízení dle § 45 odst. 4 správního řádu je (shodně jako zpětvzetí žádosti) úkonem ze strany žadatele. 13. Žalovaný poukázal na to, že po podání návrhu na zahájení předmětného sporného řízení nejprve reagoval sdělením žalobci, že návrh posoudil jakožto doplnění dříve podaného návrhu na zahájení předcházejícího sporného řízení. Žalobce však tento postup žalovaného výslovně odmítl přípisem ze dne 25. 1. 2024. Ve svém ro