17 Af 9/2025 – Městský soud v Praze

17 Af 9/2025- 62 - text 14 17 Af 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: Sevluš s.r.o., IČO: 053 73 174 sídlem Březenská 6, Praha 8 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5870/25/5300-22444-713037, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce – vykonávající činnost agentury práce – podanou žalobou brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty (DPH) vydaným Finančním úřadem pro hl. m. Prahu pro zdaňovací období měsíců květen až srpen 2020 a srpen až listopad 2021. Důvodem vydání dodatečných platebních výměrů bylo nesplnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet DPH na vstupu za vykázané personální a logistické práce přijaté od společností HAKRON Trade s.r.o., Mukenen s.r.o., Expo konsalting s.r.o. a SBS room s.r.o. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že v řízení před správními orgány došlo k procesním i hmotněprávním pochybením, která vedla k nezákonnému rozhodnutí ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Žalobce především tvrdí, že žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, zakotvenou v § 3 správního řádu, když rezignoval na povinnost zjistit skutečný stav věci bez důvodných pochybností. Podle žalobce správní orgán neprovedl důkazy navržené žalobcem, případně je bez řádného odůvodnění odmítl, čímž došlo k porušení základních zásad správního řízení. 3. Dále žalobce namítá, že hodnocení důkazů ze strany žalovaného bylo tendenční a selektivní. Důkazy svědčící ve prospěch žalobce byly marginalizovány nebo zcela ignorovány, zatímco důkazy podporující závěry správce daně byly přeceňovány, a to i v případech, kdy jejich důkazní hodnota byla sporná. Žalobce v této souvislosti poukazuje na konkrétní svědecké výpovědi, které byly dezinterpretovány nebo vytrženy z kontextu. 4. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí – žalovaný se nevypořádal s jím uplatněnými námitkami a důkazy. Odkazuje přitom na judikaturu správních soudů i Ústavního soudu, podle níž je správní orgán povinen se s argumentací účastníka řízení vypořádat, byť stručně, avšak věcně a přezkoumatelně. Dále uvádí, že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné a nevyhovuje zákonným požadavkům. 5. Žalobce také namítá, že žalovaný překročil meze správního uvážení, zásadu rovnosti účastníků a porušil zásadu legitimního očekávání. Žalovaný své rozhodnutí opřel o selektivní výklad judikatury a právních předpisů, přičemž zcela opomněl judikaturu, která by mohla svědčit ve prospěch žalobce. 6. Žalobce rovněž tvrdí porušení svých procesních práv, zejména v souvislosti s doručováním a nahlížením do spisu. Uvádí, že mu nebyly řádně doručeny některé písemnosti, což mu znemožnilo se k nim včas a efektivně vyjádřit. V této souvislosti též uvádí, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům před vydáním zprávy o kontrole ze dne 16. 12. 2022, č. j. 1905648/22/2713-60563-609172. Dále tvrdí, že mu bylo odepřeno nahlédnutí do spisu v rozhodující fázi řízení, ačkoliv o to řádně požádal, čímž došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu. 7. Žalobce taktéž namítá, že mu byla zkrácena lhůta pro vyjádření k výsledkům šetření, čímž došlo k omezení jeho práva na obhajobu. Uvádí, že v dokumentu žalovaného byly uvedeny dvě různé lhůty (15 a 8 dnů) a z opatrnosti se řídil kratší z nich, což mu znemožnilo plně využít časový prostor pro přípravu vyjádření. 8. V neposlední řadě žalobce brojí proti tomu, že závěry žalovaného jsou založeny na spekulacích a domněnkách, nikoliv na objektivních důkazech. Tvrdí, že žalovaný neprokázal, že by plnění neproběhla, a že důkazní břemeno bylo nesprávně bez dostatečného odůvodnění přeneseno na žalobce. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že správce daně neunesl své důkazní břemeno a že žalobce naopak předložil řadu důkazů, které byly bezdůvodně odmítnuty. 9. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a přiznat mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobní námitky v podstatné míře opakují argumentaci uplatněnou již v odvolacím řízení, s níž se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně a přezkoumatelně vypořádal. 11. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je srozumitelné, logicky strukturované a obsahuje dostatečné odůvodnění. Správní orgán, jak plyne z judikatury Ústavního i Nejvyššího správního soudu není povinen reagovat na každou jednotlivou námitku, pokud se s argumentací účastníka řízení vypořádá věcně a v celkovém kontextu. 12. Ve vztahu k hodnocení důkazů žalovaný uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů, ani toho, v jakém rozsahu tato plnění přijal. Správce daně podle žalovaného řádně identifikoval pochybnosti a přenesl důkazní břemeno na žalobce, který však tyto pochybnosti nevyvrátil. Žalovaný popsal, proč jednotlivé svědecké výpovědi a listinné důkazy nepovažoval za dostatečné, přičemž zdůraznil, že výpovědi byly obecné, rozporné nebo nevěrohodné. 13. K námitce porušení zásad správního řízení žalovaný uvedl, že daňové řízení se řídí daňovým řádem, nikoli správním řádem, a že všechny zásady správy daní byly dodrženy. Zásada volného hodnocení důkazů byla uplatněna v souladu s judikaturou, přičemž správce daně není povinen vyhledávat důkazy ve prospěch daňového subjektu. 14. K námitce nesprávného doručování žalovaný uvedl, že v době doručování klíčových písemností byla u správce daně evidována platná generální plná moc pro T. Š., a proto bylo doručováno do její datové schránky v souladu se zákonem. Odvolání plné moci bylo doručeno až po vydání rozhodnutí. Skutečnost, že T. Š. byla v pracovní neschopnosti, nemá na platnost plné moci vliv. 15. K námitce odepření nahlédnutí do spisu žalovaný uvedl, že žalobci nebylo v průběhu řízení nijak bráněno v uplatnění tohoto práva a že mohl kdykoli požádat o nahlédnutí, včetně korespondenční formy. Skutečnosti, na které žalobce reagoval, byly podle žalovaného řádně popsány v písemnosti „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ ze dne 13. 1. 2025, č. j. 22146/24/5300-22444-713037. 16. K námitce zkrácení lhůty pro vyjádření žalovaný připustil chybu v psaní. Citovaná písemnost ze dne 13. 1. 2025 obsahovala lhůtu jak patnáct dnů, tak i osm dnů, ačkoli bylo z povahy výzvy úmyslem žalovaného určit žalobci kratší osmidenní lhůtu. Žalobce však v této lhůtě reagoval, nadto rozhodnutí bylo z opatrnosti vydáno až po uplynutí delší lhůty, takže k žádnému zásahu do práv žalobce nedošlo. 17. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů, ani jejich rozsah, a proto nebyly splněny podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně dle § 72 a 73 zákona o DPH. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 18. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 19. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným. 20. Žaloba není důvodná. 21. Soud se prvně zaobíral námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V žalobě je místy přítomna argumentace k nepřezkoumatelnosti z důvodu nesrozumitelnosti a místy k nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost žalobce dovozuje na základě toho, že dle jeho tvrzení v rozhodnutí absentuje popis všech důkazů, ze kterých žalovaný vycházel, a následně jejich zhodnocení, resp. žalovaný neprovedl část důkazů významných pro zjištění rozhodných skutečností. 22. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů, neboť důvody rozhodnutí l