18 A 15/2025 – Městský soud v Praze

18 A 15/2025- 40 - text 7 pokračování 18 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci vydání rozhodnutí v řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, vedeném pod sp. zn. MV-207352/VS-2023 takto: I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 45 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobce ze dne 18. 10. 2023 o udělení státního občanství České republiky, vedené pod sp. zn. MV-207352/VS-2023. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 270 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci /průběh řízení, obsah žaloby, vyjádření žalovaného a další podání stran/ 1. V projednávané věci jde o to, zda je žalovaný nečinný v řízení o žádosti žalobce o udělení státního občanství podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství). S tím úzce souvisí i podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti, jíž se soud musel zabývat primárně. 2. Žalobce se žalobou podanou původně Krajskému soudu v Brně dne 6. 2. 2025 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti o udělení státního občanství, kterou podal dne 18. 10. 2023. Žádost byla žalovanému postoupena krajským úřadem dne 29. 11. 2023 a řízení o ní je vedeno pod sp. zn. MV-207352/VS-2023. Žalobce namítal, že od postoupení žádosti je žalovaný zcela nečinný. Lhůta k vydání rozhodnutí již marně uplynula, ale žalovaný o žádosti žalobce dosud nerozhodl. 3. Žalobce připomněl, že 10. 1. 2025 podal k ministru vnitra žádost o opatření proti nečinnosti. Žalovaný následně řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád), přerušil, a to usnesením z 23. 1. 2025, č. j. MV-207352-9/VS-2023 (usnesení o přerušení). Řízení přerušil na dobu nejvýše 120 dnů od doručení usnesení a zároveň žalobce vyzval k odstranění vad žádosti dle § 45 odst. 2 správního řádu. Usnesení o přerušení bylo žalobci doručeno 27. 1. 2025. Ministr vnitra následně vydal dne 4. 2. 2025 opatření proti nečinnosti č. j. MV-15677-2/SO-2025, kterým žalovanému stanovil lhůtu k vydání rozhodnutí, a to „do 60 dnů od odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno“. 4. Podle žalobce je ale toto opatření proti nečinnosti s takto stanovenou lhůtou k vydání rozhodnutí natolik neurčité, že jím žalovanému žádná lhůta pro vydání rozhodnutí stanovena nebyla. Žalobci se tak nedostalo žádné ochrany nadřízeného orgánu před nečinností žalovaného. Do dne podání žaloby žalovaný o jeho žádosti nerozhodl. Žalobce zároveň marně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti, a je proto oprávněn domáhat se soudní ochrany. V žalobním petitu navrhl, aby soud rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí do 30 dnů od právní moci rozsudku a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 28. 2. 2025 navrhl její zamítnutí. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení zdůraznil, že usnesení o přerušení vydal z důvodu chybějících podkladů žádosti. Překážka bránící žalovanému vydat rozhodnutí o žádosti tak nyní leží na žalobci, který doposud nepředložil zákonem požadované podklady (k tomu žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu z 5. 11. 2024, č. j. 15 A 75/2024 - 28). Žalovaný označil lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou v opatření proti nečinnosti za přiměřenou okolnostem věci. Reflektovala, že žalobce nepodal bezvadnou žádost, jakož i že žalovaný musel mít k dispozici dostatečný časový prostor pro vyhodnocení důvodnosti žádosti po jejím doplnění (k tomu odkázal na usnesení zdejšího soudu z 20. 2. 2025, č. j. 15 A 1/2025 - 32). Žalobce chybějící podklady nepředložil, nereagoval ani na výzvu žalovaného z 23. 1. 2025. Jelikož žalobce zatím neprokázal splnění zákonných podmínek pro udělení státního občanství České republiky, nemohlo dojít k vydání meritorního rozhodnutí, jehož se domáhá. Žalovaný proto není v řízení o žádosti nečinný. Ministr vnitra mu přikázal, aby ve věci rozhodl ve lhůtě do 60 dnů od odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno. Tato překážka dosud neodpadla. 6. Soud posléze s ohledem na § 81 odst. 1 s. ř. s. vyzval žalovaného ke sdělení aktuálního stavu věci. Žalovaný v reakci na výzvu podáním ze dne 22. 4. 2025 soudu sdělil, že o žádosti žalobce doposud meritorně nerozhodl. Konstatoval, že žalobce do této doby nereagoval na výzvu k odstranění nedostatků žádosti. Nadále tak neprokázal splnění zákonných podmínek pro udělení státního občanství. Dne 13. 5. 2025 pak soud ještě u žalovaného ověřil, že se na popsaném stavu nic nezměnilo. II. Posouzení věci Městským soudem v Praze II.1 Podmínky řízení 7. Soud předesílá, že mu žalobu pro nedostatek místní příslušnosti postoupil Krajský soud v Brně usnesením z 7. 3. 2025, č. j. 31 A 6/2025 - 26. Zdejší soud se pak v rámci procesních úkonů před projednáním věci samé zabýval otázkou splnění podmínek řízení. Ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje nezbytné formální náležitosti na ni kladené. Podrobněji se musel věnovat otázce bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti ve správním řízení. 8. Podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. totiž platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. V případě řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky je takovýmto prostředkem opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. 9. Ze správního spisu soud seznal, že žalobce dne 10. 1. 2025 požádal ministra vnitra o provedení opatření proti nečinnosti. Ministr vnitra pak dne 4. 2. 2025 vydal opatření proti nečinnosti, ve kterém žalovanému uložil rozhodnout o žalobcově žádosti ve lhůtě do 60 dnů od odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno. Původní 180denní lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula 27. 5. 2024 (§ 23 odst. 1 zákona o státním občanství), žalovaný řízení přerušil až dne 23. 1. 2025. Žalobce bezprostředně poté dne 6. 2. 2025 podal projednávanou žalobu. Je přitom zřejmé, že lhůta k vydání rozhodnutí stanovená v opatření proti nečinnosti ke dni podání žaloby dosud neuplynula. Soud se tak musel zabývat případnou předčasností žaloby. 10. Požadavek bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany u nečinnostní žaloby doznal výrazných judikaturních změn. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v rozsudku z 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020 - 34, č. 4453/2023 Sb. NSS, tento vývoj přehledně shrnul. Judikatura dříve požadovala splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany již k okamžiku podání žaloby, v opačném případě soud musel takovou žalobu jako nepřípustnou odmítnout. Ústavní soud ale v nálezu z 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, tento výklad překonal, když absenci bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany označil za odstranitelnou překážku věcného projednání nečinnostní žaloby. V bodě 55 citovaného nálezu Ústavní soud konstatoval, že správní soud „tudíž musí přihlížet k tomu, že v průběhu řízení nastal stav bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany ve smyslu § 79 s. ř. s., byť tu takový stav nebyl v době podání žaloby“. Jinak řečeno, nečinnostní žalobu nelze bez dalšího odmítnout jako nepřípustnou, ačkoli žalobce před podáním žaloby bezvýsledně nevyčerpal prostředky ochrany. 11. V návaznosti na to pak rozšířený senát NSS v bodech 40 a násl. uvedeného rozsudku zopakoval situace, ve kterých dojde k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany. K tomu dojde buď tím, že nadřízený orgán žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhoví, nebo na ni nezareaguje v zákonné lhůtě (či vůbec). Dále se může jednat o situaci, kdy nadřízený správní orgán sice žádosti vyhoví, ale jím uplatněné opatření proti nečinnosti nevede k nápravě. 12. Je-li přijaté opatření proti nečinnosti spojeno s přiměřenou lhůtou pro vydání rozhodnutí, nastane bezvýsledné vyčerpání prostředku ochrany uplynutím takto stanovené lhůty. K tomu soud zdůrazňuje, že rozšířený senát NSS pak v uvedeném rozsudku sp. zn. 2 As 21/2020 připustil, že podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany je splněna i v případě, že je nečinnému orgánu stanovena nepřiměřená lhůta k vydání rozhodnutí. NSS pak v dalších rozsudcích upřesnil, že je-li námitka nepřiměřenosti takové lhůty vznesena, soud se musí nejprve s touto námitkou vypořádat. Shledá-li pak soud takovou lhůtu přiměřenou, vyčká jejího uplynutí (např. ro