18 A 84/2025 – Městský soud v Praze

18 A 84/2025- 24 - text 6 18 A 84/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: V. M., státní příslušnost Ukrajina pobytem X zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod čj. OAM0396038/DO2025, pro její nepřijatelnost dne 9. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 9. 7. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM0396038/DO 2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025 zaevidované pod čj. OAM0396038/DO2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. V ČR dne 9. 7. 2025 požádala o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (Slovensku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti a opřel o § 5 odst. písm. d) lex Ukrajina. II. Podání účastníků řízení 2. Žalobkyně s postupem žalovaného nesouhlasila. Žalobou, podanou původně u Městského soudu v Brně a postoupenou zdejšímu soudu, se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobkyně namítla, že splňuje podmínky pro udělení povolení za účelem dočasné ochrany. Z Ukrajiny utekla před válkou a jako první zemi si vybrala Irsko, které jí 27. 7. 2023 udělilo dočasnou ochranu. Přicestovala i s manželem a nezl. dcerou, následně se rozhodli relokovat do ČR. Poté, co se manželovi nepodařilo legalizovat pobyt, si žalobkyně zajistila povolení za účelem dočasné ochrany na Slovensku (oprávnění bylo uděleno automaticky, zároveň Slovensko zrušilo oprávnění v Irsku). Později si žalobkyně 7. 7. 2025 „zrušila“ svůj pobyt na Slovensku a 9. 7. 2025 požádala o dočasnou ochranu v ČR. 4. Odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, dle něhož žalovaný postupoval, je v rozporu s aktuální judikaturou správních soudců vycházející z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, navazující na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, stejně jako s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 a se směrnicí Rady 2001/55/ES. Dále žalobkyně poukázala na rozsudek zdejšího soudu z 28. 5. 2025, čj. 6 A 122/2024-55 a na něj navazující další procesní postup žalovaného vyústivší v udělení pobytového oprávnění. S poukazem na závěry vyslovené v odkazovaném rozhodnutí NSS považuje žalobkyně postup žalovaného spočívající ve vrácení žádosti jako nepřijatelné za nezákonný zásah. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 14. 10. 2025 zdůraznil, že v informačním systému členských států (TPP) je u žalobkyně stále uveden znak „tp“ ve vztahu k Irsku; je tak stále držitelkou dočasné ochrany. Žalovaný uvedl, že postupoval přesně v souladu se zákonem, a vymezil se proti závěrům rozsudku 1 Azs 174/2024. Zopakoval přitom ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 10 A 86/2025, 11 A 97/2025). Akcentoval vydání aktualizačního prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382. Výklad § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina ze strany soudů neodpovídá ani jazykovému znění zákona, ani úmyslu zákonodárce. Unijním předpisům se přitom toto ustanovení nijak nepříčí. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci 6. Při přezkoumání tvrzeného zásahu vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 7. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalovaný výslovně a žalobkyně konkludentně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který jí žalovaný vrátil; ostatní dokumenty nejsou pro rozhodnutí nezbytné. Obsah formuláře je oběma stranám z povahy věci dobře znám, není mezi nimi sporný; byl ostatně předložen oběma účastníky. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný argumentoval též dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo krajské soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. 8. Žaloba je přípustná (rozsudek 1 Azs 174/2024, bod 26). 9. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 10. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že ji již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Irsku či na Slovensku). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 11. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 12. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. Soud předesílá, že v relativně nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout již citovaný rozsudek SDEU ve věci C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, ze 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 13. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/2025-39, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 2/2025-52, z 13. 6. 2025, čj. 11 A 55/2025-37, ze 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39, ze 17. 7. 2025, čj. 18 A 49/2025-33). Rozhodující senát se s vyslovenými závěry plně ztotožňuje, resp. na nich nehodlá nic měnit. Proto z nich vychází a v podrobnostech na jejich precizní odůvodnění odkazuje. Níže uvedené pasáže bez dalšího přejal především z čerstvých rozsudků z 6. 8. 2025, čj. 18 A 38/2025-36, z 11. 8. 2025, čj. 10 A 86/2025-27, a z 26. 8. 2025, čj. 11 A 97/202531. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutuchající polemiku s dubnovou judikaturou NSS