10 Afs 116/2024 — Nejvyšší správní soud

18 Af 11/2024- 64 - text 16 pokračování 18 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: AGRS, a.s., IČO: 27128628 sídlem Přívozní 1054/2, 170 00 Praha 7 zastoupena advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2024, č. j. 19398/24/5300-21443-711275 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval splněním podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (ZDPH). Žalobkyně v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období únor až duben 2019 uplatnila nárok na odpočet ze zdanitelných plnění, jejichž předmětem byly reklamní služby související se sportovními akcemi. Tato plnění měla žalobkyni dodat společnost Koratip top s.r.o. (Koratip). Konkrétně jde pak o to, zda žalobkyně prokázala celkový rozsah přijatých reklamních plnění. 2. Dne 8. 7. 2021 Finanční úřad pro Kraj Vysočina (správce daně) Správcem daně je v tomto rozsudku označován jak již uvedený finanční úřad, který provedl daňovou kontrolu, tak místně příslušný správce daně Finanční úřad pro hlavní město Prahu. zahájil v rámci vybrané působnosti u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH v rozsahu výše popsaných plnění. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že je skutečně přijala od deklarovaného dodavatele v tvrzeném předmětu a rozsahu a že je použila v rámci své ekonomické činnosti; nesplnila proto podmínky pro uplatnění nároku na odpočet. Místně příslušný správce daně proto žalobkyni doměřil DPH, a to dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 11. 2022, č. j. 8835918/22/2007-50521-104752, č. j. 8836022/22/2007-50521-104752 a č. j. 8836062/22/2007-50521-104752 (prvostupňová rozhodnutí), celkem ve výši 804 122 Kč a současně s tím stanovil penále celkem ve výši 160 823 Kč. 3. Žalobkyně se proti těmto rozhodnutím odvolala. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) její odvolání zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. Zčásti i na základě doplnění dokazování korigoval závěry správce daně, když podle žalovaného žalobkyně neprokázala toliko rozsah přijatých zdanitelných plnění. II. Žaloba 4. Žalobkyně v podané žalobě požadovala zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobní argumentaci rozdělila do tří samostatných žalobních bodů. Hojně ji doplnila citacemi z judikatury. 5. Nejprve namítala nesprávné posouzení naplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění odpočtu DPH. Zdůraznila, že své důkazní břemeno unesla, prokázala jak existenci a přijetí zpochybněných zdanitelných plnění, jejich úhradu, využití v rámci své ekonomické činnosti, tak i jejich rozsah. K tomu předložila mnoho důkazních prostředků, které v souhrnu prokazují, co bylo předmětem plnění a v jakém rozsahu byla přijata. Naproti tomu daňové orgány své pochybnosti objektivně neprokázaly. 6. Jejich pochybení vychází z nepochopení obchodní praxe žalobkyně i z pochybení při dokazování. Daňové orgány postupovaly v rozporu s § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (daňový řád), hodnotily důkazy izolovaně a měly nepřiměřené důkazní nároky. Důkazní prostředky ve svém souhrnu prokazují naplnění všech hmotněprávních podmínek odpočtu, včetně rozsahu dodaného plnění. Výpovědi svědka K. potvrdily klíčové informace o obchodní spolupráci s žalobkyní, ač vypovídal s časovým odstupem. Důkazní prostředky vytvářejí auditní stopu proběhlých transakcí, další požadavky žalovaného jsou nepřiměřené. Měl-li žalovaný pochybnosti o rozsahu plnění, ty musí být podložené a způsobilé znevěrohodnit doložené důkazní prostředky v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu; nemůže jít o neurčitá tvrzení či subjektivní domněnky. Na daňové subjekty nelze klást požadavky nad rámec běžné podnikatelské opatrnosti. Není přitom pravdou, že by žalobkyně vyžadovala mírnější přístup, nikdy též netvrdila, že nemůže rozsah přijatých zdanitelných plnění prokázat. 7. Dále žalobkyně namítala, že je v rozporu s principem rovnosti, právní jistoty a neutrality DPH, pokud daňová kontrola u Koratipu kontrolovaná plnění potvrdila, a u žalobkyně byla označena za neprokázaná. Žalovaný nemá pravdu v tom, že výsledek daňového řízení u Koratipu neznamená, že by byla existence plnění na výstupu (dodávek žalobkyni) potvrzena, protože nebyla předmětem kontroly. Pro prokázání daňových tvrzení žalobkyně stačí, že Koratip řádně plnění pro žalobkyni vykázal v daňových přiznáních a kontrolních hlášeních. Pokud správce daně kontroloval plnění na vstupu přijatá Koratipem v souvislosti s dodávkami žalobkyni, musel se zabývat také plněními na výstupu, která s kontrolovanými odpočty plně souvisela. Ostatně, i plnění žalobkyně byla kontrolována jak na vstupu, tak na výstupu. 8. Pod druhým žalobním bodem namítala žalobkyně porušení § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Doplnění dokazování totiž v odvolacím řízení prováděla úřední osoba Ing. D. V. (Ing. D. V.), která ale měla být ve smyslu uvedeného ustanovení z účasti na odvolacím řízení vyloučena, neboť prováděla kontrolní postupy v prvním stupni a její závěry tak byly podkladem pro prvostupňová rozhodnutí. Došlo k porušení principu dvojinstančnosti a spravedlivého procesu. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 1. 8. 2016, č. j. 15 Af 8/2014 - 62, č. 3471/2016 Sb. NSS, od kterého se některé senáty Nejvyššího správního soudu (NSS) odklonily, ačkoli věci nepředložily rozšířenému senátu. Nemůže obstát zužující výklad, že zákon vylučuje pouze účast této úřední osoby na rozhodování odvolacího orgánu, nikoliv na pouhém doplnění dokazování. Doplnění dokazování má pro následné rozhodnutí odvolacího orgánu zcela zásadní význam. 9. Zatřetí žalobkyně upozornila na nezákonnost daňové kontroly, když pět různých správců daně zahájilo sedm různých kontrolních postupů vůči ní. Šlo přitom o stejné transakce, pouze za různá zdaňovací období. Tato roztříštěnost kontrolních postupů vyžadovala desítky administrativně, časově i finančně náročných úkonů, což daňové orgány nijak nezohlednily. Takový přístup ovlivňuje zejména dokazování, ve kterém může docházet k nejasnostem, zmatkům či opomenutím. Daňové orgány proto postupovaly v rozporu se zásadami přiměřenosti a šetření práv daňových subjektů, vstřícnosti, hospodárnosti a náležitého zjištění skutkového stavu. Vytýkaný postup je nadto v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy vybrané působnosti podle § 8 odst. 2, § 10 odst. 4 a § 12 odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o finanční správě). Zřejmě nešlo o řešení přetížení kapacit místně příslušného správce daně, ale o šikanózní výkon práva. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Navrhl zamítnutí žaloby. 11. Pokud jde zaprvé o prokázání naplnění hmotněprávních podmínek, postupoval v souladu s rozložením důkazního břemene. Zabýval se všemi žalobkyní odkazovanými důkazy a vysvětlil, proč nemohly rozptýlit pochybnosti o průběhu prověřovaných obchodních případů, resp. o jejich rozsahu. Veškeré pochybnosti daňových orgánů mají oporu v konkrétních dokumentech ze spisového materiálu (resp. v jejich nepředložení). Všem jejím důkazním návrhům pak bylo vyhověno a není pravdou, že by na ni byly kladeny nepřiměřené nároky. Ač nakonec prokázala předmět plnění, ani rozsáhlé dokazování nerozptýlilo pochybnosti o jejich rozsahu. Konkrétní průběh zkoumaných obchodních případů zůstal zamlžený do té míry, že nebylo možné objektivně přiznat ani dílčí část vznesených nároků na odpočet. Požadavek na provádění kontrol a záznamů o přijatých plněních je ve sféře obchodování s reklamou pro zpětné prokázání jejího faktického rozsahu zcela běžný. Činnost žalobkyně v tomto smyslu není nijak specifická. Konečně ani výslech svědka K. neprokázal tvrzení o skutečném rozsahu prověřovaných plnění. Žalovaný při jejím hodnocení respektoval limity lidské paměti a uznal, že prokázala, že k poskytnutí prověřovaných plnění Koratipem v nějakém rozsahu došlo. 12. K významu daňových tvrzení Koratipu žalovaný zdůraznil, že samo formální vykázání plnění v daňových tvrzeních či kontrolních hlášeních neprokazuje, v jakém rozsahu je žalobkyně přijala. Každý správce daně stanovuje daňovou povinnost nezávisle na výsledcích daňových řízení u jiných subjektů. To, že daňová povinnost na výstupu u dodavatele nebyla zpochybněna, nevypovídá nic o tom, zda žalobkyně naplnila hmotněprávní podmínky pro uznání odpočtu DPH. U Koratipu proběhla daňová kontrola pouze v omezeném rozsa