19 A 26/2025 – Městský soud v Praze

19 A 26/2025- 39 - text 16 19 A 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2025, č. j. MV-75741-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2025, č. j. MV-75741-4/SO-2025. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o odvolání žalobce tak, že potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-33017-16/DP-2024, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) za účelem studia podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce řízení neplnil v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo toto povolení vydáno. II. Žalobní body 2. Žalobce nesouhlasil se zamítnutím své žádosti, nebyl řádně zjištěn skutkový stav. V současné době je v obdobných případech jiných žadatelů naprosto esenciální provedení výslechu s žadateli, aby měli možnost se k případným nesrovnalostem vyjádřit. Žalobce plnil studijní povinnosti na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (dále jen „UJEP“), na DOCEO – Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s. r. o. (dále „DOCEO“), částečně i na Universitě College Prague v Praze (dále „UCP“) a v současné době Vysoké škole logistiky o. p. s. (dále jen „VŠL“). Při studiu na UCP zjistil, že jeho jazykové znalosti mu neumožňují ve studiu pokračovat, a proto přešel na jazykový kurz, ze kterého opětovně přešel na studium, kde je do současnosti. Účel studia i účel jiné/ostatní, je nutné vnímat obdobně, neboť slouží osobám, které se připravují na budoucí povolání. K tomu, aby bylo možné konstatovat, že žalobce neplnil účel, bylo na místě provést jeho výslech, či se více dotázat UCP, jaká byla docházka žalobce atd., neboť bez tohoto je zjištěný stav nedostatečný. Dle žalobce nebylo tedy postaveno na jisto, že opravdu došlo ze strany žalobce k neplnění účelu v takové míře, aby bylo možné jeho žádost zamítnout. 3. Žalobce dále má za to, že byl zkrácen v možnosti vyjádřit se k podkladům a navržení důkazních prostředků, ač se právní zástupce seznámil s podklady dne 3. 2. 2025, kdy uvedl, že se vyjádří do 30 dnů, právnímu zástupci nebylo doručeno zkrácení lhůty a správní orgán I. stupně bez dalšího žádost zamítnul. Žalobce nesouhlasí s názorem žalované, že to nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Právní zástupce nemohl zaslat správnímu orgánu vyjádření k podkladům, neboť žádost byla zamítnuta. Žalobce nemůže být postihován za to, že správní orgány byly nečinné. Nečinnost nelze odstranit tím, že budou potlačována práva žadatelů. Šlo o fatální pochybení správních orgánů, kdy nevyčkaly na vyjádření k podkladům, což nelze zhojit v řízení před soudem. 4. Žalobce též zásadním způsobem nesouhlasí se závěry správních orgánů ohledně vypořádání posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016-58: „Skutečnost, že zákon o pobytu cizinců výslovně nepředepisuje posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců do rodinného a soukromého života, na rozdíl od jiných rozhodnutí vydaných podle tohoto zákona znamená pouze tolik, že zákonodárce typově vyhodnotil dopady takových rozhodnutí do soukromého a rodinného života jako nízké, až zanedbatelné. Nelze však současně ztrácet ze zřetele, že Česká republika je mimo jiné smluvní stranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž článek 8 zavazuje smluvní státy k respektu vůči soukromému a rodinnému životu každého jednotlivce. Povinnost zvážit přiměřenost dopadu každého rozhodnutí do těchto práv tak vyplývá přímo z Úmluvy.“ Nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoliv správním uvážením, což však správní orgány nikterak nereflektovaly. Žalobce odkázal též na rozsudek ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-35, kde Nejvyšší správní soud uvedl: „Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že se shora uvedený závěr městského soudu nikterak nedotýká otázky (ne)dodržení limitů správního uvážení, jak se domnívá stěžovatelka. Ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců (jehož nedostatečná aplikace vedla městský soud ke zrušení rozhodnutí stěžovatelky), dle kterého rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince, totiž žádný prostor pro užití diskrečního oprávnění nenabízí. Posouzení, zda by správní vyhoštění mohlo představovat nepřiměřený zásah do práv cizince, je otázkou interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu, který musí být v tomto smyslu v konkrétním případě naplněn obsahem odpovídajícím posuzované věci. Jde tedy ryze o otázku interpretace a aplikace práva, jejichž přezkum správními soudy není (na rozdíl od užití správního uvážení) nikterak omezen.“ 5. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-31, uvedl: „Výklad pojmu „nepřiměřený zásah do rodinného nebo soukromého života“ a podřazení zjištěného skutkového stavu tomuto pojmu j ovšem otázkou výkladu práva a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav za využití citovaných kritérií stanovených judikaturou ESLP, nikoliv předmětem volného správního uvážení. (…) Mezi hlediska, která berou soudy v imigračních případech v potaz, patří zejména povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (například závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem), délka pobytu cizince v hostitelském státě, doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, rodinná situace cizince (například doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru), počet nezletilých dětí a jejich věk, dále rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění), rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.) imigrační historie dotčených osob (například porušení imigračních pravidel v minulosti) a v neposlední řadě také věk a zdravotní stav cizince.“ 6. Správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, když neobjasnily všechna hlediska k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce. Žalobce v ČR žije od roku 2022, tj. 3 roky, během kterých se zde připravuje na budoucí povolání a vzdělává se. Žalobce je v mladém věku, kdy jeho přicestování do ČR spolu s úhradou školného jej stálo spoustu peněz. Žalobce se kvůli možnosti přicestování velmi zadlužil, jelikož nepochází z majetné rodiny. Žalobce v současnosti řádně navštěvuje bakalářský studijní program na VŠL. Zamítnutí odvolání bylo naprosto nepřiměřené. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 8. Shrnula, že žalobce pobýval na území na základě vydaného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a ve lhůtě k tomu stanovené podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za týmž účelem. V průběhu řízení o žádosti pak správní orgán I. stupně zjistil, že v akademickém roce 2023/2024 byl žalobce studentem denního bakalářského studijního programu Mezinárodní management a marketing na UCP, nicméně ke dni 19. 2. 2024 studium na této škole ukončil pro nesplnění studijních požadavků, když v rámci studia nesplnil žádné zkoušky. Ač žádán o poskytnutí součinnosti při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí, která spočívala ve sdělení, zda a jakými studijními aktivitami se zabýval v době od 19. 2. 2024 do 31. 8. 2024, a dále k předložení dokladu, který by tuto skutečnost prokazoval, žalobce doložil pouze potvrzení o přijetí ke vzdělávání vystavené jazykovou školou DOCEO dne 13. 1. 2025, podle kterého je v období od 15. 4. 2024 do 31. 3. 2025 účastníkem jednoletého kurzu českého jazyka. Toto vzdělávání vša