10 Azs 292/2023 — Nejvyšší správní soud

19 A 60/2025- 57 - text 18 19 A 60/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: A. D., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem sídlem Nad Šárkou 766/58, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 osoba zúčastněná na řízení: I. S., narozená dne X D. D., narozený dne X oba bytem X zastoupeni advokátem JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem sídlem Nad Šárkou 766/58, 160 00 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2025, č. j. OAM-3858-14/ZR-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2025, č. j. OAM-3858-14/ZR-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 900 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2025, č. j. OAM-3858-14/ZR-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušil platnost povolení k trvalému pobytu. Žalovaný zároveň stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. II. Žalobní body 2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný zcela rezignoval na individuální zjištění skutkového stavu a odepřel žalobci jeho základní procesní práva. Správní orgán opřel rozhodnutí výlučně o trestní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 54/2024, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 67 To 39/2025-377, aniž by si ověřil, zda skutková zjištění uvedená v těchto rozsudcích odpovídají realitě, zda netrpí vadami, či zda byla učiněna v souladu s ústavně garantovanými právy žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný neprovedl žádný vlastní důkaz, nehodnotil okolnosti věci, nepřihlédl k obhajobě žalobce a své závěry založil výhradně na existenci pravomocného trestního rozsudku. Tím žalovaný porušil ustanovení § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný rozhodl, aniž by provedl vlastní posouzení intenzity a povahy údajného narušení veřejného pořádku. Ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyžaduje, aby správní orgán posoudil konkrétní jednání cizince a jeho konkrétní dopad na veřejný pořádek. Žalovaný však bez dalšího převzal skutkové i právní závěry z trestního řízení, přičemž neposoudil, zda jednání žalobce skutečně představuje „opakované závažné narušení veřejného pořádku“. Toto posouzení absentuje, ačkoliv žalobce ve správním řízení doložil závažné pochybnosti o trestním rozsudku, zejména neprokázání vlastnictví jízdních kol poškozeným, absenci přímých důkazů, nejednoznačnost kamerových záznamů a vnitřní rozpory skutkových závěrů trestních soudů (viz písemné vyjádření žalobce ze dne 3. 9. 2025). Správní orgán tyto skutečnosti ignoroval. 3. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce. Žalobce výslovně uvedl, že trestní řízení je zatíženo zásadními vadami, nebyla prokázána existence škody, neexistují přímé důkazy o tom, že by žalobce odcizil jízdní kola, soudy nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“. Tato tvrzení jsou detailně popsána i v ústavní stížnosti žalobce, vedené pod sp. zn. I. ÚS 3389/25, v níž je doloženo, že skutková zjištění trestních soudů jsou neúplná, vnitřně rozporná a založená na domněnkách, nikoliv na přímých důkazech (např. zcela absentuje důkaz o tom, že se v krabicích skutečně nacházela kola; dodací listy poškozeného neobsahují výrobní čísla; inventury byly prováděny pouze poškozeným). 4. Žalovaný porušil právo žalobce na spravedlivý proces, neboť neprovedl důkazy, které žalobce ve správním řízení navrhl. Žalobce požadoval provedení dokazování trestním spisem, včetně detailního posouzení povahy důkazů (zejména kamerových záznamů, inventur, listinných podkladů poškozeného, finančních toků), což žalovaný odmítl. Správní orgán přitom není vázán skutkovými závěry trestního řízení a musí je posoudit samostatně, což judikatura vyžaduje u institutů zasahujících do základních práv cizince. Nepřezkoumání a neprovedení navržených důkazů představuje zásadní procesní pochybení. 5. Žalovaný neprovedl test přiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života, přestože jde o povinnost přímo vyplývající z § 77 odst. 2 alinea poslední zákona o pobytu cizinců, žalovaný nijak nezohlednil, že žalobce má v České republice (dále jen „ČR“) dlouhodobé zázemí, rodinu, nezletilé dítě, pečuje o děti z prvního manželství své manželky a plní své rodinné závazky. Tyto skutečnosti byly ve správním řízení doloženy, avšak žalovaný se jimi vůbec nezabýval. Napadené rozhodnutí tedy postrádá úvahu o přiměřenosti zásahu, což představuje další důvod nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti rozhodnutí. 6. Žalovaný nesprávně posoudil pojem „opakované závažné narušení veřejného pořádku“, když bez jakéhokoliv posouzení dospěl k závěru, že jediný trestní delikt představuje „opakované“ narušení veřejného pořádku, přestože správní spis obsahuje pouze jeden výrok o vině. Správní orgán se opírá o právní fikci, která neodpovídá obsahu trestního spisu. Žalovaný navíc zcela ignoroval skutečnost, že žalobce byl do té doby bezúhonný, dlouhodobě pracoval, neměl žádný konflikt se zákonem, a že proti trestnímu rozsudku byla podána ústavní stížnost poukazující na extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. 7. Správní orgán přitom neposuzoval, zda je žalobce aktuální hrozbou, ani nehodnotil zásah do rodinného života způsobem odpovídajícím čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Závěr o „opakovaném narušení veřejného pořádku“ je odvozen pouze z existence trestního rozsudku, jehož ústavnost je nyní předmětem řízení před Ústavním soudem. 8. Žalobce je dlouhodobě integrován v ČR, žije zde více než 20 let, má zde manželku, nezletilé dítě a pečuje i o děti z předchozího vztahu manželky. Odjezd žalobce by pro rodinu znamenal fatální zásah do rodinného života, žalobce je rodinou ekonomicky nezastupitelný - splácí hypotéku, rodinu živí a péče o děti je na něm a jeho manželce společně, jeho odjezd by rodinu uvedl do existenční nejistoty. Žalobce stále řádně pracuje a vede řádný život. Žádný z rodinných příslušníků nemá finanční ani osobní kapacitu nahradit jeho roli, což vyplývá též z předložených podkladů ve správním řízení. 9. Žalobce dne 10. 12. 2025 upřesnil, že paní I. S. není manželkou žalobce, ale družkou, vedou rodinný život ve společné domácnosti již 11 let, vychovávají společného syna a pečují o dvě děti z předchozího manželství družky. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, zdůraznil, že žalovanému nepřísluší se zabývat okolnostmi trestného činu, není orgánem činným v trestním řízení, ve správním řízení neposuzuje vinu a trest žalobce. Žalovaný na základě skutečností uvedených v pravomocných rozhodnutích soudů zahájil správní řízení ve věci zrušení platnosti trvalého pobytu žalobce a ve věci následně pravomocně rozhodl napadeným rozhodnutím, což je postup vyžadovaný zákonem o pobytu cizinců. 11. Za určitých a zcela ojedinělých podmínek s ohledem na nařízení Rady EU, či směrnice EU, by ke zrušení povolení k trvalému pobytu dojít nemuselo, muselo by se však jednat o zcela mimořádné a naprosto výjimečné okolnosti případu, což se však v tomto případě nestalo. 12. K povaze trestné činnosti doplnil, že odhlédnout nelze ani od toho, že žalobce páchanou trestnou činnost neukončil sám od sebe, ale přestal až poté co byl odhalen. Žalobce se v současné době nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení, kdy konec zkušební doby mu soud stanovil na den 13. 3. 2028. V případě žalobce se nejedná o jednorázový zcela ojedinělý exces z jinak řádného života, ale o dlouhodobé úmyslné páchání trestné činnosti. Žalobcovo dlouhodobé opakované protiprávní jednání v ČR nedává žalovanému žádné záruky ohledně jeho jednání a chování do budoucna. IV. Obsah správního spisu 13. Žalovaný vydal dne 10. 4. 2025 oznámení o zahájení správního řízení ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, a to na základě informace o odsouzení cizince rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 54/2024, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 39/2025. 14. V rozsudku sp. zn. 46 T 54/2024 byla popsána trestná činnost žalobce, cizinec v přesně nezjištěné době, nejméně od února 2023 nejpozději do dne 2. 8. 2023, v Praze 4 ze skladu prodejny jízdních kol poškozené společnosti, kde byl zaměstnán, postupně odcizil ce