6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 36/2024- 40 - text  6 2 Ad 36/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2024, č. j.: X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2024, č. j.: X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly dle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) ze dne 8. 7. 2024, č. j.: X, ve věci žádosti žalobce o přepočet starobního důchodu se započtením péče o jeho matku paní X, narozenou dne X a zemřelou dne X. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí vykazuje zásadní neznalost podstatných skutečností. Žalobce oznámil jméno pracovnice sociálního odboru ONV Semily, jež mu předala dokument postačující k zápočtu doby péče o osobu blízkou, který se ztratil při vloupání do žalobcova bydliště. Hodnocení čestného prohlášení paní X má žalobce za účelové a neobjektivní, přičemž k žalobě přiložil další čestné prohlášení od pana X. Žalobce pečoval nejen o svou matku trpící metastází karcinomu především do stehenních krvetvorných kostí, nýbrž i o svou babičku a její sestru, které pobíraly sociální dávky pro převážnou či úplnou bezmocnost. Žalovaná v tomto směru nevyžádala od věcně příslušných orgánů informace. 3. Dále žalobce rozporoval tvrzení o počátku úplné bezmocnosti dnem 17. 4. 1979, žalovaná totiž neuvedla ani svůj odhad počátku převážné bezmocnosti. Žalobcova matka se léčila od roku 1968 se zhoubným nádorem i v okresních nemocnicích Semily a Trutnov, když od roku 1976 ji z domu museli odnášet na křesle dva sanitáři. 4. Žalobce závěrem navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí, a aby věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že podle posudku o zdravotním stavu byla na základě dostupné zdravotnické dokumentace žalobcova matka úplně bezmocná v období od 17. 4. 1979 do 9. 12. 1979, když pro hodnocení předchozího období chybí doklady. V době opakovaných hospitalizací žalobcovy matky a jejího pobytu v LDN v roce 1979 se o ni žalobce nemohl osobně starat. Tvrzená doba péče od 1. 1. 1976 do 9. 12. 1979 se od 1. 1. 1976 do 30. 9. 1977 překrývá s denním studiem žalobce na vysoké škole v Praze a s dobou jeho zaměstnání v Praze od 12. 8. 1976 do 3. 9. 1976. Potvrzením pro Státní notářství v Pelhřimově ze dne 21. 2. 1979 se dokládá neschopnost žalobcovy matky zúčastnit se projednání pozůstalosti v Pelhřimově. Vzhledem k těmto skutečnostem nemůže případná péče o matku ze strany žalobce naplnit požadované znaky osobní péče o osobu blízkou ve smyslu zákonných ustanovení. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 47/2011-82, k otázce nesrozumitelnosti správního rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah spisového materiálu 6. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 8. 7. 2024, č. j.: X, byla pro nesplnění podmínek v § 102a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a § 9 odst. 1 písm. k) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, zamítnuta žádost žalobce ze dne 6. 1. 2021 o zápočet péče o jeho matku. Jak je zřejmé z odůvodnění, na podkladě dostupné zdravotnické dokumentace byl dne 23. 4. 2024 vydán posudkovou lékařkou oddělení lékařské posudkové služby pro okres Semily Institutu pro posuzování zdravotního stavu posudek o zdravotním stavu žalobcovy matky. Vyplývá z něj, že žalobcova matka byla úplně bezmocná v době od 17. 4. 1979 do 9. 12. 1979. Podle zdravotnické dokumentace byla hospitalizovaná od 17. 4. 1979 do 16. 5. 1979 na oddělení nukleární medicíny v Hradci Králové, od 17. 5. 1979 byla přijata do Léčebny dlouhodobě nemocných v Lomnici nad Popelkou, od 12. 9. 1979 do 27. 11. 1979 byla hospitalizovaná na klinice onkologie, odkud byla propuštěna do domácího ošetřování a následně byla přijata na interní oddělení nemocnice v Hradci Králové, kde byla až do své smrti dne 9. 12. 1979. Nepodařilo se zjistit datum ukončení pobytu v léčebně dlouhodobě nemocných ani datum přijetí na interní oddělení, nicméně téměř celé období úplné bezmocnosti žalobcova matka strávila ve zdravotnických zařízeních či v léčebně dlouhodobě nemocných. Prvostupňový orgán nevyloučil péči žalobce o jeho matku, ale nemá za prokázané, že by tato péče byla soustavná, trvalá a nepřetržitá. Nepodařilo se prokázat, že stav paní X době od 1. 1. 1976 do 16. 4. 1979 odpovídal převážné či úplné bezmocnosti. V době od 17. 4. 1979 do 9. 12. 1979 její zdravotní stav již odpovídal úplné bezmocnosti, ale není prokázána doba péče žalobce o ni v takovém rozsahu, aby se ji dalo uznat za dobu účasti na důchodovém pojištění. 7. Žalobce podal dne 21. 8. 2024 proti prvostupňovému rozhodnutí doručenému dne 22. 7. 2024 námitky, v nichž nesouhlasil s určením data počátku úplné bezmocnosti k 17. 4. 1979. Navrhoval provedení svědecké výpovědi pracovnice sociálního odboru ONV Semily, která mu vystavila potvrzení o péči. Vedle matky se staral též o babičku, která pobírala dávky pro úplnou bezmocnost. Žalobcova matka nebyla hospitalizována v léčebně dlouhodobě nemocných ani na interním oddělení nemocnice v Hradci Králové, zemřela doma v Semilech. Metastázy jí vznikaly již v roce 1976, takže si nemohla ani dojít nakoupit. V doplnění námitek ze dne 21. 8. 2024 žalobce konstatoval, že pokud by se o matku od roku 1976 nestaral, čelil by trestnímu postihu za příživnictví. K dalšímu doplnění ze dne 27. 8. 2024 žalobce připojil čestné prohlášení paní X potvrzující, že se žalobce od roku 1976 soustavně staral o svou matku až do její smrti, neboť tato nebyla schopna o sebe pečovat a i v domě se mohla pohybovat pouze s pomocí. 8. Žalovaná dne 4. 10. 2024 vydala napadené rozhodnutí, kterým námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 8. 7. 2024, č. j.: X, potvrdila. V rámci námitkového řízení si žalovaná vyžádala nový posudek o bezmocnosti paní X u IPSZ, odboru pro námitkové a odvolací řízení LPS ze dne 12. 9. 2024, který dospěl ke shodnému závěru jako posudek vypracovaný dne 23. 4. 2024 v rámci prvostupňového řízení, tedy, že žalobcova matka byla úplně bezmocná v době od 17. 4. 1979 do 9. 12. 1979. Lékař IPSZ v posudku uvedl, že značná část zdravotní dokumentace posuzované byla již skartována. Na základě dostupné dokumentace byl zhodnocen zdravotní stav, aplikovaná léčba, závažnost funkčního postižení a jeho dopad na životní úkony a potřebu ošetření a obsluhy posuzované. Na základě nálezů lékař IPSZ vyvodil, že ještě v únoru 1979 zdravotní stav posuzované umožňoval výkon nezbytných i hlavních životních úkonů. Ke zhoršení zdravotního stavu i přes poskytovanou léčbu a opakovanou hospitalizaci docházelo od 17.4. 1979, vzhledem k rychlé progresi v období dubna až září 1979 zdravotní stav posuzované mohl odpovídat v rychlém sledu částečné a převážné bezmocnosti, ale zcela jednoznačně nejpozději 12. 9. 1979 stav odůvodňoval pomoc a ošetřování při všech životních úkonech, jak vyplývá ze zpráv neurologa. Protože rychlý přechod jednotlivých stupňů bezmocnosti nelze bez průběžné dokumentace objektivního nálezu v dubnu až září 1979 stanovit, stanovil lékař IPSZ již datum 17. 4. 1979 jako vznik úplné bezmocnosti, kdy posuzovaná potřebovala ošetřování a pomoc jiné osoby při všech životních úkonech. Žalovaná uvedla, že jelikož více než 40 let po smrti žalobcovy matky nedisponuje záznamy o zvýšení jejího důchodu pro bezmocnost a žalobce nepředložil původní doklady o její bezmocnosti, zbývá k prokázání aktuální lékařský posudek o bezmocnosti. Zatímco v období od 17. 4. 1979 do 9. 12. 1979 byla posuzovaná úplně bezmocná, před datem 17. 4. 1979 se nejednalo o částečnou ani úplnou bezmocnost, neboť podle lékařských nálezů posuzované ještě v únoru 1979 zdravotní stav umožňoval výkon nezbytných i hlavních životních úkonů. Tento závěr nemohou zvrátit další lékařské záznamy blíže nespecifikovaných obvodních lékařů ani svědectví pracovnice sociálního odboru ONV Semily. Podle evidenčních listů důchodového pojištění žalobce v době do 30. 9. 1977 studoval v Praze a mezi 12. 8. 1976 a 3. 9. 1976 byl v Praze i zaměstnán. Z lékařské zprávy Dr. Urbanové ze dne 21. 2. 1979 plyne, že matka žalobce neměla nikoho, kdo by za ni mohl projednat pozůstalost v Pelhřimově, což tvrzenou péči žalobce také příliš nepodporuje. Od 17. 5. 1979 byla matka žalobce z oddělení nukleá