4 Azs 77/2022 — Nejvyšší správní soud

20 A 5/2025- 30 - text 10 20 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉXNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: O. K., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. OAM-73203-16/ZM-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení sdělení žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. OAM-73203-16/ZM-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný v návaznosti na oznámení doručené dne 18. 10. 2022 sdělil žalobci, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro jeho zaměstnání u zaměstnavatele X na pracovním místě č. X nejsou splněny. Žalobce totiž již nebyl držitelem zaměstnanecké karty, jelikož doba její platnosti uplynula dnem 31. 1. 2024. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě předně v obecné rovině poznamenal, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, nepřezkoumatelné a zcela nezákonné. Odkázal na skutečnost, že ve věci již rozhodoval Nejvyšší správní soud, a to rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 2 Azs 40/2024-33. Namítl, že zrušením předcházejícího rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, č. j. OAM-73203-4/ZM-2022 (dále jen „předcházející rozhodnutí“) se řízení časově vrátilo do doby před jeho vydáním (jako by předcházející rozhodnutí vůbec nebylo vydáno). Na zaměstnaneckou kartu tedy bylo nutno nahlížet jako na platnou. K tomu citoval úpravu obsaženou v ustanovení § 63 zákona o pobytu cizinců. Závěry žalovaného tak nemohou podle něj obstát s ohledem na nesprávné určení časové osy po vrácení věci Nejvyšším správním soudem. 3. Dále žalobce podotkl, že v rámci oznámení doložil potvrzení o ukončení pracovního poměru u bývalého zaměstnavatele. Žádnou žádost o prodloužení zaměstnanecké karty tak podat nemohl. Současně takový postup nebyl ani nutný, když s ohledem na časovou osu je jeho zaměstnanecká karta stále platná. Pokud žalovaný výhradně na základě informací z evidenčního systému uzavřel, že zaměstnanecká karta zanikla dne 31. 1. 2024, nelze takový údaj považovat za správný. V tomto ohledu tedy žalovaný nezjistil náležitě stav věci a nesprávně určil časovou osu řízení. 4. Taktéž žalobce poznamenal, že žalovaný jej svým postupem trestá za úspěšnou správní žalobu. Měl by mu přitom vyjít v maximální možné míře vstříc a umožnit mu prodloužení zaměstnanecké karty. Zdůraznil, že ihned po vrácení věci doložil aktuální pracovní smlouvu, kterou však žalovaný zcela ignoroval. Rovněž žalobce uvedl, že se na toto řízení nevztahují ustanovení § 51 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) upravující dokazování ve správním řízení. Žalovaný však evidentně dokazování prováděl. Nebyl tedy žádný důvod pro to, aby jej vyzval k odstranění vad žádosti. 5. Závěrem podané žaloby tedy žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnul obsah podané žaloby. Následně k námitce týkající se zániku zaměstnanecké karty zrekapituloval některé skutkové okolnosti věci. Mimo jiné zmínil, že zaměstnanecká karta byla žalobci vydána s platností od 1. 2. 2022 do 31. 1. 2024. Dne 18. 10. 2022 podal žalobce oznámení o změně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, na základě kterého vydal předcházející rozhodnutí o nesplnění podmínek stanovených v §42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Předcházející rozhodnutí zrušil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 2 Azs 40/2024-33. 7. Dále žalovaný uvedl, že oznámení podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců může učinit pouze držitel zaměstnanecké karty, která musí být platná. Žalobce přitom již držitelem zaměstnanecké karty není, a proto jeho oznámení nesplňuje podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců. Upozornil také na rozdíl mezi zánikem zaměstnanecké karty uplynutím doby její platnosti a uplynutím doby podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Skončení platnosti zaměstnanecké karty uplynutím doby její platnosti lze odvrátit podáním žádosti o prodloužení její platnosti. Zánik zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze odvrátit podáním oznámení změny splňujícím podmínky ustanovení § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Prodloužit platnost zaměstnanecké karty přitom lze pouze na žádost a při projednávání takové žádosti se posuzuje splnění podmínek, za kterých byla zaměstnanecká karta vydána. Lhůtu pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty pak upravuje ustanovení § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce přitom žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nepodal. Žalovaný dodal, že se nejedná o sankcionování žalobce, ale o postup souladný se zákonem. Poukázal k tomu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 4 Azs 229/2017-34. Doložená pracovní smlouva nemohla situaci žalobce zvrátit, když už došlo k zániku jeho zaměstnanecké karty ke dni 31. 1. 2024. 8. Ohledně námitky týkající se dokazování uvedl, že při vydání napadeného rozhodnutí se nepředpokládá dokazování. Správní orgán sdělení vydá, pokud lze skutečnosti ověřit pouhým nahlédnutím do spisového materiálu, evidence či databáze. Skutečnosti týkající se žalobce přitom ověřil v cizineckém informačním systému, ve kterém je uveden údaj o době platnosti zaměstnanecké karty vydané žalobci. Vycházel tedy ze skutečností, které jsou mu známy z úřední činnosti. Ustanovení § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců také podle žalovaného vylučuje použití obecné úpravy správního řádu o odstraňování vad podání. 9. Žalovaný ještě doplnil, že žalobce podal dne 15. 12. 2022 žádost o udělení víza za účelem strpění. Této žádosti pak bylo vyhověno a vízum bylo uděleno. V současné době tak má žalobce na území legální pobyt. Závěrem navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 10. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce svým podáním ze dne 24. 4. 2025. V něm uvedl, že je vyjádření žalovaného zcela absurdní. Poznamenal, že žalovaný je povinen respektovat judikaturu správních soudů s tím, že judikatura dovodila, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné ve správním soudnictví. 11. Dále žalobce zdůraznil, že jeho pracovní poměr skončil dne 31. 8. 2022 a ve lhůtě 60 dnů podal oznámení o změně zaměstnavatele. Zaměstnanecká karta mu tak nemohla zaniknout dnem, na který poukazuje žalovaný. Ten si v evidenci cizinců vede údaje dle svého uvážení, včetně údajů nerespektujících soudní rozhodnutí. Žalovaný tedy měl žádost projednat, vyjít mu maximálně vstříc a umožnit podat žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Žalovaný je povinen postupovat tak, aby se soudní výrok projevil fakticky ve sféře jeho práv a oprávněných zájmů. Rovněž žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 2 Azs 190/2024-31. Žalovaný podle něj určil nesprávně časovou osu. V. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující skutečnosti, které jsou podstatné z hlediska předmětu řízení. 13. Žalovanému bylo dne 18. 10. 2022 doručeno oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele podané žalobcem. K tomuto oznámení žalobce přiložil mimo jiné dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 8. 2022. Součástí správního spisu byla i fotokopie dokladu povolení k pobytu žalobce č. X s platností do 31. 1. 2024, druh povolení zaměstnanecká karta. 14. Žalovaný vydal dne 21. 11. 2022 předcházející rozhodnutí (sdělení o nesplnění podmínek), jímž dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců sdělil žalobci, že nejsou splněny podmínky podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání u zaměstnavatele X. Uvedl v něm, že důvodem nesplnění podmínek je to, že doložená smlouva o budoucí smlouvě pracovní je neplatná. Nebyla podepsána zaměstnavatelem, ale pouze žalobcem. Proti předcházejícímu rozhodnutí podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu, který ji rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 8 A 116/2022-22, zamítl. Tento rozsudek byl však spolu s předcházejícím rozhodnutím zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 2 Azs 40/2024-33 (v právní moci dne 24. 1. 2025). Věc byla tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu zároveň vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 15. Žalovaný následně založil do správního spisu výpis z cizineckého informačního systému (CIS) ze dne 10. 2. 2025 týkající se žalobce. Z toho se podává platnost