3 Ads 88/2008 — Nejvyšší správní soud

21 Ad 17/2025- 26 - text 7 21 Ad 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátkou Mgr. Terezou Bártovou, LL.M. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 21. 5. 2025, č. j.: X., takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 21. 5. 2025, č. j.: X., se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2025, č. j.: X., se zrušuje. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne ze dne 21. 5. 2025, č. j.: X., jímž byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2025, č. j.: X., kterým byl žalobci podle ust. § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „z.d.p.“), od 16. 11. 2024 přiznán starobní důchod ve výši 15 781 Kč měsíčně; současně bylo určeno, že se od 1. 1. 2025 starobní důchod zvyšuje na 16 110 Kč měsíčně. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná neshromáždila dostatečné podklady a nezjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nesprávně zjistila dobu pojištění a chybně stanovila výši starobního důchodu. Žalobce k žádosti o starobní důchod přiložil 63 listů podkladů prokazujících jeho pracovní činnost mezi lety 1986 až 1990 včetně dohod o pracovní činnosti a složenek s vyplácenými honoráři. Byl mu však přiznán starobní důchod bez započítání dob v uvedených letech. Ohledně zaměstnání v X. žalobce doložil dohodu o pracovní činnosti a složenky s honoráři, ze kterých vyplývá příjem od zaměstnavatele v uvedených měsících. Žalobce nerozumí závěru žalované, že pro absenci výše příjmů nelze započítat dobu pojištění. Doložil dohody o pracovní činnosti a složenky se zasílanými honoráři i v případech ostatních zaměstnavatelů. Žalovaná v rozporu s žalobcem předloženými podklady bez dalšího odůvodnění uzavřela, že namítané doby pojištění jsou sporné, protože žalobce nedoložil příjmy. Vedení evidenčních listů důchodového pojištění a odvod sociálního pojištění je povinností zaměstnavatele a žalovaná má povinnost evidenční listy archivovat. Pokud listiny v jejím archivu chybí, je její povinností provést šetření i ve spolupráci se žalobcem tak, aby byl zjištěn správný a úplný skutkový stav. Pokud se žalovaná domnívala, že shromážděné důkazy nejsou dostatečné k prokázání doby pojištění a nenabízely se jiné důkazní prostředky, měla žalobce poučit o možnosti prokázat dobu pojištění např. čestným prohlášením. 3. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože žalovaná neuvedla, na základě jakých úvah a pokladů nezapočítala doby pojištění z let 1986 až 1990 a pouze odkázala na absenci evidenčních listů důchodového pojištění. Její závěr je v rozporu s žalobcem doloženými podklady a se zásadami dokazování dob pojištění. Žalovaná také odkázala na právní úpravu týkající se započítávání dob pojištění u dohod o provedení práce, avšak nespecifikovala příslušný právní předpis. 4. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná po rekapitulaci žalobních námitek uvedla, že se obrátila na čtyři zaměstnavatele, pro které žalobce podle svého tvrzení pracoval na základě dohod o pracovní činnosti. Žádný z nich nepotvrdil, že byl u něj žalobce zaměstnán, proto podle žalované nebyl žalobce ve sporném období účasten na nemocenském a následně důchodovém pojištění. Dále žalovaná uvedla, že za účelem prokázání vyměřovacích základů nelze použít tytéž podpůrné prostředky jako pro prokázání samotné doby pojištění, např. čestné prohlášení dvou svědků, platové výměry a další doklady o vyměření mzdy či jiné doklady o průběhu pracovního poměru. Platový výměr není dostatečně podrobným zdrojem informací k určení vyměřovacích základů za příslušnou dobu pojištění, protože nezaznamenává příjem za každý jednotlivý měsíc. Z údajů uvedených v platových výměrech nelze vyčíst podrobnosti o průběhu pracovního poměru, a to zda byl odpracován každý měsíc, zda nebylo čerpáno neplacené volno či nemocenské a zda za něj bylo po celou dobu odváděno pojistné. Při absenci evidenčního listu důchodového pojištění lze průměrnou výši vyměřovacího základu pro účely stanovení výše starobního důchodu vypočítat pouze v případě, jsou-li k dispozici žalobcovy mzdové listy a bylo-li provedeno řízení ve smyslu § 6 odst. 3 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „z.o.p.s.z.“). Žalovaná trvala na správnosti napadeného rozhodnutí. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 19. 11. 2024 uplatnil nárok na dávku důchodového pojištění. Rozhodnutím žalované ze dne 17. 3. 2025, č. j.: X., byl žalobci podle ust. § 29 odst. 1 z.d.p. přiznán starobní důchod ve výši 15 781 Kč. Současně bylo určeno, že v souladu s nařízením vlády č. 282/2024 Sb. se od 1. 1. 2025 starobní důchod zvyšuje na částku 16 110 Kč. 7. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, v nichž uvedl, že mu nebyla zhodnocena některá doba z let 1986 až 1990. V předmětných letech pracoval na základě dohod o pracovní činnosti, což doložil na 63 listech (smlouvy, složenky), které byly přílohou jeho žádosti o starobní důchod. Požádal o došetření a zhodnocení doby pojištění na základě předložených dokumentů. 8. Následně vydala žalovaná napadené rozhodnutí ze dne 21. 5. 2025. Uvedla, že na základě dokumentů připojených k žádosti o starobní důchod bylo možné hodnotit pouze období od 1. 7. 1989 do 31. 7. 1989, od 1. 2. 1990 do 30. 4. 1990 a od 1. 6. 1990 do 30. 6. 1990, kdy žalobce pracoval pro X. K těmto dobám byly kromě dohod o pracovní činnosti doloženy i výplatní pásky, takže bylo možné postupovat dle § 6 odst. 3 písm. u) z.o.p.s.z. a rekonstruovat evidenční list důchodového pojištění. U ostatních zaměstnavatelů nebyly doklady dostačující a dobu zaměstnání se u příslušných institucí nepodařilo došetřit. Zaměstnání v X. bylo prokázáno pouze v době od 21. 2. 1983 do 30. 6. 1983. Činnost pro X. nebylo možné zohlednit, protože nebylo provedeno vyúčtování daně z příjmů z literární a umělecké činnosti příslušným zúčtovacím střediskem a ani Finančním úřadem. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. 11. Podle ust. § 38 odst. 1 z.o.p.s.z. zaměstnavatelé a orgány plnící úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a) až d), f) až n), q), s) a u) až zk) jsou povinni vést pro každého občana uvedeného v těchto ustanoveních, který je účasten důchodového pojištění, evidenční list. Evidenční list se nevede, jde-li o občana, který má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, pokud tento občan nebyl nebo není účasten důchodového pojištění v cizině. Evidenční list nevede územní správa sociálního zabezpečení, plní-li úkoly zaměstnavatele podle § 36 písm. s). 12. Předmětem sporu je uznání konkrétních dob za doby pojištění. K tomu je třeba uvést, že je zásadní rozdíl v dokazování vyměřovacích základů a dob pojištění. K prokazování vyměřovacích základů je skutečně zapotřebí evidenčních listů pojištění, případně mzdových listů či výplatních pásek, k prokázání dob pojištění však stačí důkazní standard mnohem nižší. Je-li přitom prokázána doba pojištění, avšak nelze zjistit vyměřovací základy, nesmí být uvedené období opominuto, ale je nutné je započítat coby vyloučenou dobu. Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 27. 11. 2008, č. j.: 3 Ads 88/2008 – 173, publ. pod č. 2478/2012 Sb. NSS, k dobám před rokem 1996 konstatoval: „Vyloučenou dobou pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu je i doba, kdy má pojištěnec v období před 1. 1. 1996 prokázánu dobu důchodového pojištění ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nelze-li zjistit výši jeho hrubého výdělku ve smyslu § 16 odst. 3 věty první téhož zákona.“ 13. K důkaznímu standardu dob pojištění a jeho porovnání s prokázáním výdělků se Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 8. 7. 2011, č. j.: 3 Ads 47/2011 - 74, v němž zdůraznil institut vyloučených dob jako úpravu ve prospěch žadatele o důchod: „V této souvislosti je třeba zdůraznit, že institut vyloučených dob je zaměřen ve pr