3 A 135/2025 – Městský soud v Praze

3 A 135/2025- 32 - text  8 3 A 135/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: X. Y., státní příslušnice U. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 9. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-0417288/DO-2025, jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 13. 9. 2025 vrátil její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM-0417288/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM-0417288/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 404 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti. V replice na vyjádření žalovaného následně žalobkyně uvedla, že brojí proti nepřijatelnosti z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. 2. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobkyně v minulosti získala dočasnou ochranu v Německu. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (TPP), v níž je u žalobkyně v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“, který se používá tehdy, získal-li cizinec v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a toto povolení je již neplatné (inactive). 3. Usnesením ze dne 20. 10. 2025, č. j. 3 A 135/2025-23, vyhověl soud návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření. Soud přikázal žalovanému a ostatním orgánům České republiky strpět pobyt žalobkyně na území České republiky po dobu řízení o podané žalobě. Podání stran 4. Žalobkyně v žalobě namítá, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu tím, že jí vrátil její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. Žalobkyně nebyla ke dni podání žádosti držitelkou dočasné ochrany v žádném jiném členském státě – dočasné ochrany v Německu se před podáním žádosti v České republice vzdala. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) je dle žalobkyně v rozporu s právem Evropské unie, a to konkrétně s čl. 28 směrnice 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu správních soudů včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42. V tomto rozsudku NSS konstatoval, že institut nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina nelze pro rozpor s právem EU aplikovat. 5. Žalovaný ve vyjádření ze dne 3. 10. 2025 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, tedy nikoli podle písm. d) téhož ustanovení, jak uvádí žalobkyně v žalobě. Žalobkyně v minulosti získala dočasnou ochranu v Německu. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (TPP), v níž je u žalobkyně v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“, který se používá tehdy, získal-li cizinec v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a toto povolení již není aktivní. Nadto žalobkyně podala žádost poté, co žalovaný učinil prohlášení dle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Nový důvod nepřijatelnosti žádosti dle písm. f) se nepříčí právu EU. K tomu žalovaný zopakoval mj. ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 18 A 61/2025 či 11 A 97/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina. 6. Žalobkyně ve své replice uvedla, že brojí proti nepřijatelnosti z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f). Odkázala přitom na rozsudky městského soudu ze dne 21. 10. 2025, č. j. 17 A 123/2025-26, a ze dne 24. 10. 2025, č. j. 15 A 128/2025-19. V obou rozsudcích městský soud dle žalobkyně reagoval na argumentaci, kterou uplatnil žalovaný ve svém vyjádření v projednávané věci. Judikatura k § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, se dá podle uvedených rozsudků městského soudu vztáhnout i na důvod nepřijatelnosti pod písmenem f). Podle žalobkyně je tedy i § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina v rozporu s právem EU a nelze ho aplikovat. Posouzení věci soudem 7. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/202442, bod 26, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva, je třeba v otázce přípustnosti bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. S přípustností žaloby ostatně souhlasil i žalovaný ve svém vyjádření. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 8. Při přezkoumání tvrzeného zásahu soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 9. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání, s čímž žalovaný souhlasil výslovně a žalobkyně konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný argumentoval dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice Rady 2001/55/ES (směrnice o dočasné ochraně). Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura, jenž jej v řadě citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotila, aniž jím soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. 10. Ve věcech vrácení dočasné ochrany podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina již zdejší soud opakovaně rozhodoval (viz například rozsudky ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 102/2025-21 a č. j. 18 A 85/2025-2, ze dne 20. 10. 2025, č. j. 17 A 116/2025-40, a ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 A 122/2025-27). Třetí senát neshledal důvod se od uvedených rozsudků odchýlit. 11. Soud konstatuje, že i pokud by žalobkyně svou argumentaci nedoplnila a brojila nadále toliko proti „nesprávnému“ důvodu vrácení žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d), ač jí byla žádost vrácena podle § odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, nemělo by to na výsledek věci vliv. Žalobkyně se totiž jasně vymezila proti tomu, že žalovaný shledal její žádost nepřijatelnou, protože v minulosti získala dočasnou ochranu v jiné zemi. Již toto žalobní tvrzení postačuje k tomu, aby se soud zabýval zákonností postupu žalovaného podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Okolnost, že žadatel v minulosti získal dočasnou ochranu v jiném členském státě, je totiž jednou ze dvou kumulativních podmínek nepřijatelnosti podle tohoto ustanovení (podrobněji k žalobám proti „nesprávnému“ důvodu vrácení žádosti viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2025, č. j. 11 A 148/2025-27 či ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/2025-21). 12. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky nutno splnit kumulativně. Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 13. V této věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí již v minulosti jiný členský stát EU udělil dočasno