3 A 166/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:3.A.166.2025.29
Datum: 2025-12-02
Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci…
3 A 166/2025- 29 - text 9 3 A 166/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: A. B., narozený dne X, občan X pobytem na území republiky X zast. obecnou zmocněnkyní G. B., nar. dne X v X pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, a to vrácení žalobci žádosti o dočasnou ochranu ze dne 8. 9. 2025 č. j. OAM0414045/DO2025 pro nepřijatelnost, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobci dne 8. 9. 2025 jako nepřijatelnou jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM0414045/DO2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 8. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM-0414045/DO-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 8. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM-0414045/DO-2025, jakožto nepřijatelné. Žalobce tvrdí, že takový postup žalovaného byl v rozporu s právem EU a představoval nezákonný zásah do jeho veřejných subjektivních práv. 2. Podle žalobních tvrzení se žalobce dne 8. 9. 2025 dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Brně, kde podal žádost o dočasnou ochranu. Žalovaný mu však žádost vrátil s odůvodněním, že je nepřijatelná, neboť žalobce měl být podle údajů v systému Temporary Protection Platform (TPD) držitelem dočasné ochrany na Slovensku. Žalobce má za to, že již držitelem dočasné ochrany na Slovensku není. 3. Žalobce namítal, že § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), který vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu, je v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a čl. 47 Listiny základních práv EU. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva, který podle něj potvrzuje právo žadatele na účinný soudní prostředek nápravy proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné. 4. Žalobce poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že druhotný pohyb držitelů (bývalých držitelů) dočasné ochrany je možný, přičemž § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina, jsou v rozporu s právem EU a nelze je aplikovat. Podle této judikatury má žalovaný povinnost žádost věcně posoudit, a to i v případě, že žadatel v minulosti obdržel dočasnou ochranu v jiném členském státě. V takovém případě má žalovaný ověřit, zda žadatel touto ochranou stále disponuje, a pokud nikoliv, má mu dočasnou ochranu v ČR udělit. 5. Žalobce citoval § 3 odst. 3 a § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, účinné od 3. 9. 2025 coby součást novelizačního zákona č. 314/2025 Sb., s tím, že také tato právní úprava je v rozporu s právem EU a nelze ji aplikovat. Má totiž shodné důsledky jako § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Směrnice o dočasné ochraně v čl. 25 zakotvuje vzájemnou solidaritu mezi členskými státy, ovšem nevyplývá z ní, že by členské státy mohly zasílat Evropské komisi oznámení o hrozícím vyčerpání kapacit a že by tím získaly možnost odmítat žádosti o dočasnou ochranu. Oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina o hrozícím vyčerpání kapacit, které ČR učinila vůči Evropské komisi, je tak bezpředmětné; reakce na případné vyčerpání kapacit má vzejít ze strany orgánů EU, nikoli od členského státu. 6. Žalobce navrhuje, aby soud prohlásil zásah žalovaného spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné za nezákonný a zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobce o udělení dočasné ochrany byla vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce figuruje v systému TPD jako držitel dočasné ochrany na Slovensku. Tuto skutečnost dokládá údaj „tp“ v rubrice „Type of protection“, který označuje platné povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by umožňovaly udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny ani z důvodů zvláštního zřetele. Vzhledem k tomu, že žalobce požívá dočasné ochrany v jiném členském státě, nebylo podle žalovaného možné jeho žádost v ČR přijmout. 9. K námitce žalobce, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina odporuje právu EU, shodně jako písm. d) téhož odstavce, žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zákonem; bylo přitom učiněno oznámení Evropské komisi, jak předpokládá § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žalovaný si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovozuje právo na tzv. sekundární pohyb držitelů dočasné ochrany v rámci EU. S tímto výkladem se však žalovaný neztotožňuje. Argumentuje, že takové právo nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně, ani implicitně. 10. Žalovaný rozebírá jazykový, systematický i teleologický výklad směrnice o dočasné ochraně a dovozuje, že členský stát má povinnost vydat povolení k pobytu pouze osobě, která dosud žádné takové oprávnění nezískala (právo primární volby). Výjimky, jako je sloučení rodiny nebo přemístění z kapacitních důvodů, jsou podle něj výslovně upraveny v článcích 15 a 26 směrnice o dočasné ochraně, a nelze je rozšiřovat výkladem. 11. Žalovaný odmítá tezi Nejvyššího správního soudu, že právo na druhotný pohyb zakládá fakt, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem, jedná se o politickou dohodu, dle níž nebudou neoprávněně pobývající držitelé dočasné ochrany předáváni do členského státu poskytujícího dočasnou ochranu. 12. Žalovaný poukazuje na aktuální prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, které podle jeho názoru potvrzuje, že žádosti o dočasnou ochranu mají být zamítnuty, pokud žadatel již požívá této ochrany v jiném členském státě. Citované recitály tohoto rozhodnutí dle žalovaného vylučují povinnost členského státu udělit dočasnou ochranu osobě, která již takové oprávnění získala jinde. Dle žalovaného tyto recitály potvrzují, jaký význam dohodě o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně přikládají členské státy, což je stěžejní pro její výklad. 13. V závěru svého vyjádření žalovaný shrnuje, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je podle jeho názoru v souladu s unijním právem, a že byl oprávněn žádost žalobkyně vyhodnotit jako nepřijatelnou. Navrhuje proto, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil a žalobce nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 16. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Lex Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 17. Soud konstatuje, že žaloba je důvodná. 18. Žalobce má za to, že již držitelem dočasné ochrany na Slovensku není, žalovaný odkazuje na systém TPD, ve kterém je žalobce neustále veden jako držitel dočasné ochrany na Slovensku. Tato skutečnost ovšem není pro rozhodnutí soudu v této věci zcela klíčová. 19. Podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 20. Podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina žádos

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 82 (150/2002 Sb.)§ 87 (150/2002 Sb.)§ 11 (549/1991 Sb.)§ 5 (65/2022 Sb.)