3 A 44/2025 – Městský soud v Praze

3 A 44/2025- 32 - text  10 3 A 44/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: X. Y., narozená N., státní příslušnost U. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného takto: I. Zásah spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobkyni její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 24. 2. 2025, č. j. OAM-0328906/DO-2025, jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 24. 2. 2025, č. j. OAM-0328906/DO-2025. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá určení, že zásah ze dne 24. 2. 2025, spočívající ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné podle § 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 65/2022 Sb.“), byl nezákonný. Současně žalobkyně žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 2. Žalobkyně uvedla, že po napadení Ukrajiny Ruskou federací uprchla do Francie, kde v roce 2022 získala dočasnou ochranu a žila tam přibližně dva roky. Následně se rozhodla přestěhovat do Německa, kde získala dočasnou ochranu, kterou však po jednom týdnu ukončila a přicestovala do České republiky, kde by chtěla nyní žít. V České republice žije i její matka (T. R., nar. D.), která je zde držitelkou pobytového oprávnění k trvalému pobytu. 3. S žalobou žalobkyně spojila návrh na vydání předběžného opatření. O tomto návrhu soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl rovnou ve věci samé. Žaloba 4. Žalobkyně spatřuje nezákonnost zásahu ve skutečnosti, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu těm cizincům, kteří již získali dočasnou ochranu v jiném členském státě, je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a prováděcím rozhodnutím Rady 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). 5. Podle § 5 odst. 1 písm. c) a d), zákona č. 65/2022 Sb., je žádost nepřijatelná, pokud je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, nebo mu tato byla v jiném členském státě udělena. Toto ustanovení zákona ovšem neodpovídá znění směrnici o dočasné ochraně a prováděcímu rozhodnutí. Odporuje dále samotné podstatě registrace osob za účelem dočasné ochrany. 6. Žalobkyně má za to, že uvedené ustanovení zákona č. 65/2022 Sb. je v rozporu s čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, s čl. 15 preambule prováděcího rozhodnutí a s čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. Z toho dle žalobkyně vyplývá, že zásah spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. d), zákona č. 65/2022 Sb. je zásahem nezákonným. Vyjádření žalovaného 7. Soud výzvou doručenou žalovanému dne 25. 4. 2025 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k návrhu na vydání předběžného opatření i k žalobě samotné a zaslal správní spis. Žalovaný svá vyjádření zaslal ve dnech 28. 4. a 30. 4. 2025. Správní spis soudu ve stanovené lhůtě ani později nedoručil. To však nebrání rozhodnutí ve věci samé, neboť skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení věci nejsou mezi účastníky řízení sporné. 8. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že postupoval zcela v souladu se zákonem č. 65/2022 Sb., když vyhodnotil žádost žalobkyně jako nepřijatelnou. Žalobkyně totiž figuruje v platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitelka dočasné ochrany ve Francii. Svědčí o tom, znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Tento znak je zkratkou anglického „Temporary protection“ a používá se tam, kde cizinec získal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a dosud je jeho držitelem. 9. Žalovaný dále uvádí, že žádost žalobkyně není nepřijatelná pouze z důvodu v § 5 odst. 1 písm. d), ale také z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., tedy proto, že žalobkyně není osobou uvedenou v § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Žalobkyně totiž dle žalovaného dne 24. 2. 2022 vůbec nepobývala na Ukrajině. 10. Žalovaný obdobně jako v jiných věcech dočasné ochrany nesouhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřenými zejména v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42 a obsáhle s nimi polemizuje. Žalovaný poukazuje na nedostatky, jimiž dle jeho názoru trpí argumentace Nejvyššího správního soudu směřující k závěru o rozporu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s unijním právem. 11. Žalovaný navrhuje, aby městský soud předložil nové předběžné otázky Soudnímu dvoru EU stran slučitelnosti důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s unijním právem. Soudní přezkum 12. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s takovým projednáním věci souhlasil a žalobkyně se na výzvu soudu nevyjádřila (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). 13. Podle § 82 s. ř. s. [k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 14. Úvodem městský soud připomíná metodologii zkoumání přípustnosti a důvodnosti zásahové žaloby, kterou vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci EUROVIA (rozsudek ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015‑160, č. 3687/2018 Sb. NSS). Na závěry učiněné v tomto rozsudku navázala další judikatura, i přes jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, N 94/89 SbNU 387 (viz např. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016‑138; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 1 Afs 458/2018‑42, č. 3965/2020 Sb. NSS; ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 As 107/2020‑85; ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 As 172/2021‑26 nebo ze dne 19. 1. 2024, č. j. 5 As 94/2023-26). 15. Po podání zásahové žaloby je povinností soudu v prvé řadě zjistit, v čem konkrétně žalobce nezákonný zásah spatřuje a zda tvrzení žalobce odpovídají skutečnosti. V dalším kroku soud zkoumá přípustnost žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. Následně je úkolem soudu posoudit včasnost zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. V dalším kroku, ještě před věcným posouzením důvodnosti žaloby, soud zkoumá, zda nejsou dány jiné důvody odmítnutí podané zásahové žaloby, např. nedostatek procesní legitimace účastníků řízení. 16. V nyní projednávané věci není mezi účastníky řízení sporné, že žalovaný vrátil žalobkyni její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) proto, že žalobkyni byla dočasná ochrana již poskytnuta v jiném členském státě EU (ve Francii a Německu, kde již není aktivní). Tyto skutečnosti vyplývají ze shodných tvrzení účastníků. Z kopie tiskopisu žádosti, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, jakož i z vyjádření žalovaného, že „vyhodnotil žádost žalobkyně o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb.“, jasně vyplývá, že důvodem vrácení žádosti žalobkyně bylo získání dočasné ochrany v jiném členském státě EU. V nyní projednávané věci žalovaný nevrátil žádost proto, že by byla nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b), zákona č. 65/2022 Sb., tímto důvodem se proto soud v nyní projednávané věci nemůže zabývat. 17. Mezi žalobkyní a žalovaným panuje spor o to, zda žalovaný byl oprávněn žádost žalobkyně vrátit jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl žalobu projednat věcně. 18. Žalobkyni byl vrácen vyplněný formulář žádosti o dočasnou ochranu, přičemž důvody vrácení žádosti pro nepřijatelnost žalobkyně zjistila ze záznamu ve vrácené žádosti. Povahou úkonu správního orgánu, kterým je fakticky vrácena žádost, přičemž jsou žadateli sděleny důvody jejího vrácení, se zabývala judikatura Nejvyššího správního soudu. V takovém případě se vyřízení žádosti pro nedostatek formy považuje za jiný úkon, který může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 7 Azs 227/2016-36). Zákon ostatně vydání správního rozhodnutí nepředpokládá. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalovaného spočí