6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

3 A 56/2024- 73 - text 17 3 A 56/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Obalovna Lipník s.r.o., IČO 05637589 sídlem Pražská tř. 495/58, 370 04 České Budějovice zastoupena advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024 č. j. MZP/2024/250/69, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále též „ČIŽP“), ze dne 6. 10. 2023 č. j. ČIŽP/48/2023/5604 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím ČIŽP: - pod výrokem I. uznala žalobkyni vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o ochraně ovzduší“), kterých se žalobkyně jako provozovatelka stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódem 5.14. Obalovny živočišných směsí a mísírny živic, recyklace živočišných povrchů (dále též „obalovna Lipník“), umístěného v provozovně nacházející se na parcelních číslech 3124/55, 3124/88, 3124/89, 3124/90, 4051/1 a 4051/2 v k.ú. Lipník nad Bečvou (dále též „provozovna“), a sestávajícího se ze soupravy Concept typu TBA 300 UC, výrobce BENNINGHOVEN GmbH & Co. KG., dopustila tím, že provozovala zdroj obalovna Lipník v rozporu s povolením provozu vydaného Krajským úřadem Olomouckého kraje dne 12. 3. 2020 č. j. KUOK 34075/2020 (dále též „Povolení provozu“), a tak nedodržela podmínku č. 10, která ukládá povinnost plnění provozního řádu pro zdroj obalovna Lipník č. 2/2020 (dále též „provozní řád“) tím, že a) neplnila provozní řád, protože na provozovně byla skladována vyrobená směs obalovaného kameniva 2/5, dne 4. 6. 2020 v celkovém množství nejméně 17 m3 v rozporu se způsobem skladování, popsaném na straně 13 provozního řádu, část Expedice a skladování směsi („Vyrobená směs může být vypuštěna buď přímo po jednotlivých záměsích do přistaveného vozu, nebo ukládána do expedičních sil“), v rozporu s technickým opatřením popsaným na straně 25 provozního řádu („Vstupní i výstupní materiál nebude skladován mimo určená místa“), čímž porušila povinnost stanovenou v § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, b) neplnila provozní řád, protože na provozovně byla skladována vyrobená směs obalovaného kameniva 2/5, dne 4. 6. 2021 v celkovém množství nejméně 24 m3 v rozporu se způsobem skladování, popsaném na straně 13 provozního řádu, část Expedice a skladování směsi („Vyrobená směs může být vypuštěna buď přímo po jednotlivých záměsích do přistaveného vozu, nebo ukládána do expedičních sil“), a v rozporu s technickým opatřením popsaným na straně 25 provozního řádu („Vstupní i výstupní materiál nebude skladován mimo určená místa“), čímž porušila povinnost stanovenou v § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší; za uvedené přestupky ČIŽP uložila žalobkyni podle § 25 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší ve spojení s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“), a to za přestupek nejzávažnější ve výroku uvedený, tj. za skladování vyrobené směsi obalovaného kameniva 2/5 dne 4. 6. 2021 v celkovém množství nejméně 24 m3, pokutu ve výši 50 000 Kč; - pod výrokem II. uložila žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč; - pod výrokem III zastavila řízení o přestupku podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že nedodržela při provozu obalovny Lipník podmínku č. 1. Povolení provozu („Při provozu obalovny nesmí být překročeny následující parametry max. hodinový výkon 160t/hod. vyrobené směsi, maximální roční výroba 140 000 tun. Zařízení bude provozováno pouze v pracovních dnech s výjimkou případů dodávek pro veřejně prospěšné stavby dle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů“), když v roce 2020 mělo být průměrně za 1 hodinu vyrobeno 191 t živičné směsi; čímž měla žalobkyně porušit povinnost podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší; toto řízení bylo zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, neboť odpadl důvod vedení řízení tím, že spáchání skutku žalobkyni nebylo prokázáno. 3. Žalobkyně brojí proti rozhodnutím obou stupňů správních orgánů. Její námitky, které lze rozdělit do následujících žalobních bodů, směřují toliko do výroku o uznání viny. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že nebylo prokázáno, že by její činností došlo ke zhoršení stavu ovzduší. Z podkladů správních orgánů není zřejmá materiální stránka přestupku, když nebylo postaveno najisto, zda jednáním, které je žalobkyni kladeno za vinu, došlo k porušení některého ze zájmů chráněného zákonem o ochraně ovzduší. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by tvrzeným provozem obalovny Lipník došlo ke zhoršení stavu ovzduší v jejím okolí, přičemž tato okolnost je obligatorní skutečností, kterou ČIŽP musí zkoumat z úřední povinnosti, a to nikoli při úvahách o vině, nýbrž při úvahách o výměru sankce. Správní orgány měly postavit najisto následek tvrzených porušení, v tomto případě následek na ovzduší. Pokud došlo jednáním žalobkyně k porušení některých podmínek provozu, nestačí, aby toto porušení bylo čistě formálního charakteru. Musí být přezkoumatelně postaveno najisto, jak se tato porušení projevila na zájmu chráněném předmětnou normou. V daném případě bylo nutné postavit najisto, zda žalobkyně svým jednáním objektivně narušila jeden z cílů či chráněných zájmů podle § 1 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, a pokud k takovému porušení došlo, jaká byla míra takového porušení. Ani jedna z uvedených kategorií však nebyla v rámci provedeného dokazování naplněna. Míra, jakou žalobkyně měla podle napadeného rozhodnutí zasáhnout objekt chráněný dotčenou skutkovou podstatou, se vzhledem k popsaným okolnostem blíží nule. Rozhodování na základě takto zjištěného skutkového stavu s sebou neslo deficit přehnaného formalismu. Právní normy je však nutné interpretovat nejen pomocí jazykového výkladu, ale je třeba i hledat smysl a účel právní úpravy. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že žalovaný nedostatečně odůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů, ačkoli v předchozích vyjádřeních poukazovala na nedostatečně zjištěný skutkový stav. K němu navrhovala zajistit jako důkazy: 1) znalecký posudek znalce z příslušného znaleckého oboru k prokázání míry poškození ovzduší v okolí provozu jako ukazatele společenské škodlivosti; 2) výslech zpracovatelů znaleckého posudku; 3) výslech oprávněných úředních osob, které vydaly rozhodnutí o Povolení provozu, za účelem stanovení míry společenské škodlivosti jednání žalobkyně ve vztahu k podmínkám stanoveným v rozhodnutí a ke schválení provozního řádu; 4) správní spisy odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje a žalovaného ve věci Povolení provozu předmětného zdroje znečištění, včetně dodatků a změn a rozhodnutí o schvalování provozních řádů, vše k právnímu stavu platnému v době spáchání jednotlivých skutků; 5) vyjádření výrobce daného zařízení k otázce, zda lze dotčeným jednáním ohrozit životní prostředí způsobem tvrzeným správním orgánem; 6) kompletní technologickou dokumentaci předmětného zařízení k prokázání, kterým konkrétním provozem lze ohrozit životní prostředí; 7) vyjádření certifikačních autorit země původu technologického zařízení k prokázání jeho provozní bezpečnosti a spolehlivosti; 8) vyjádření konkrétního odborného orgánu Evropské komise, z pohledu vnitřních certifikačních autorit, které dané technologické zařízení posuzovaly v rámci schválení jeho použití v Evropské unii; 9) povolení k provozu stejného typu technologického zařízení v České republice a jejich provozní řády. Žalobkyně proto nesouhlasí se správním orgánem, který považoval dokazování za dostatečné a odmítl navrhované důkazy provést. Znalecký posudek, kterým měla být prokázána míra poškození ovzduší v okolí provozu, měl nezměrný výpovědní potenciál. Stejně tak provedení ostatních navrhovaných důkazních prostředků považuje žalobkyně za nutné z důvodů uvedených v předchozích návrzích, na které odkazuje. Považuje za nepřípustné, aby správní orgán důkazní návrhy souhrnně odmítl, aniž by vysvětlil, ze kterého zjištění učiněného v rámci předmětných řízení, mají plynout skutečnosti, jejichž zjištění se žalobkyně domáhala. Žalobkyni je známo, že správní orgán není povinen provádět dokazování