8 As 28/2008 — Nejvyšší správní soud

3 A 66/2025- 62 - text 6 3 A 66/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: J. J., narozený dne X bytem X proti žalované: Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV sídlem Přípotoční 300, 101 33 Praha 10 o žalobě na ochranu před třemi nezákonnými zásahy žalované, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před tvrzenými třemi nezákonnými zásahy žalované. Žalobce požadoval, aby soud určil, že zásah žalované spočívající v: I. nesepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nejpozději do 8. 4. 2025 na základě trestního oznámení podaného žalobcem byl nezákonný; II. nesepsání opatření, jímž by byly u společnosti O2 Czech Republic a.s. vyžádány údaje z telekomunikačního provozu pro tel. čísla X a Y, byl nezákonný; III. odmítnutí hodnotit pravdivost výpovědi znalce týkající se jím zpracovaného znaleckému posudku č. 069578/2024 byl nezákonný. 2. Žalobce v žalobě k tvrzenému zásahu ad I. uvedl, že dne 24. 1. 2025 zaslal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 (dále též „OSZ Praha 10“) trestní oznámení, v němž označil sebe a svou matku za poškozené. V trestním oznámení poukázal zejména na zinscenované místní šetření znalcem Ing. J. K. (dále též „znalec“) dne 30. 9. 2024, který ve znaleckém posudku a posléze i při výslechu před soudem nepravdivě tvrdil, že byl přítomen tohoto místního šetření společně se zástupcem společnosti X. K předem avizovanému místnímu šetření se naopak dostavil pouze žalobce, o tom předložil žalované důkazy. Podle žalobce bylo záměrem znalce a zástupce jmenované společnosti neprozradit, že tento zástupce společnosti společně s dalšími osobami vcházel do prostor nemovitosti skrze branku tím, že překonával jistící překážku, což by mělo negativní vliv na posouzení dobré víry při nabytí práva k vlastnictví nemovitosti v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 12 C 398/2023, i na jinou trestnou činnost z r. 2023, kdy byla vyklizena část nemovitosti s věcmi patřící matce žalobce. Dne 21. 3. 2025 byl žalobce vyrozuměn, že z jeho trestního oznámení nevyplývají skutečnosti, na jejichž základě by mohl být dovozován závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Oproti tomu přípisem od OSZ Praha 10 ze dne 14. 4. 2025 byl žalobce informován, že úkony trestního řízení byly v této věci policejním orgánem zahájeny dne 9. 4. 2025. Žalobce proto dovozuje, že žalovaná se vůči němu dopustila nezákonného zásahu tím, že nejpozději do 8. 4. 2025 na základě trestního oznámení, které žalobce podal, nesepsala záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Tím, že žalovaná nezahájila trestní řízení se znalcem, zasáhla do základního práva žalobce na účinné vyšetřování coby poškozeného. 3. Žalobce k tvrzenému zásahu ad II. uvedl, že v trestním oznámení (ze dne 24. 1. 2025) zdůraznil, že za důkaz způsobilý prokázat vinu považuje údaj o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „TrŘ“). Navrhl proto žalované, aby si vyžádala lokalizační údaje od operátora telefonních čísel těch osob, které se měly v inkriminovaný čas údajně na místním šetření nacházet, a souhlasil i s lokalizací svého telefonu. Na možnost, že si žalovaná mohla se souhlasem žalobce ověřit lokalizaci jeho telefonu, žalobce poukázal ve svém podnětu ze dne 25. 3. 2025 adresovaném OSZ Praha 10. Žalovaná však práva podle § 2 odst. 5 TrŘ nevyužila a nevydala příkaz k vyžádání údajů o telekomunikačním provozu kde se žalobce tehdy nacházel, ačkoli byla oprávněna si tyto údaje vyžádat a nic jí nebránilo ověřit si u společnosti O2 Czech Republic a.s. tvrzené skutečnosti. Přiměřenost postupu k vyžádání informací u operátora nepředstavuje jakýkoli nežádoucí zásah vůči žalobci. Obstarání tohoto důkazu se nejeví jako nadbytečné a neodpovídající zásadě subsidiarity. Přestože je v trestním spisu doložena řada dalších důkazů, kterými lze nepravdivost tvrzení znalce prokázat, musí se žalovaná v důsledku vlastní chyby bez tohoto stěžejního důkazu obejít, lokalizační údaje byly ze strany operátora již zlikvidovány. V důsledku jednání žalované, která nezajistila u operátora lokalizační údaje pro předmětná telefonní čísla, tak bylo zasaženo do základního práva žalobce na účinné vyšetřování. 4. Žalobce k zásahu ad III. uvedl, že dne 21. 3. 2025 byl pod č. j. KRPA-51984-11/TČ-2025-001419-JUP vyrozuměn, že trestní oznámení neopravňuje policejní orgán k postupu ve smyslu § 158 odst. 3 TrŘ, že otázka kdy znalec provedl prohlídku nemovitosti a jejich vnitřních prostor, či snad jakým způsobem, spadá do kompetence soudu vedoucího občanskoprávní řízení a na pravdivost posudku nemá bez dalšího vliv; a že i kdyby posudek neobsahoval veškeré zákonné náležitosti, nelze případný nedostatek spojovat automaticky s trestní odpovědností znalce. Podle žalobce se žalovaná mýlí, když přenechává hodnocení znaleckého posudku na soudu. Žalovaná opomíjí, že o věcné správnosti závěrů znalce a jeho postupu při zpracování znaleckého posudku, tedy na skutečnostech, které mohou být významné pro jeho hodnocení jako důkazního prostředku a tady pro rozhodnutí ve věci samé, nerozhoduje druhoinstanční soud. O tom, že v této fázi řízení dosud nehodnotil znalecký posudek ani prvoinstanční soud, se ostatně žalovaná sama přesvědčila z přípisu soudu ze dne 10. 4. 2025. Zásah žalované spočívající v odmítnutí hodnotit pravdivost výpovědi znalce týkající se jím zpracovaného znaleckému posudku č. 069578/2024 byl podle žalobce proto nezákonný. 5. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, neboť o ní může rozhodnout pouze při splnění všech zákonem stanovených podmínek. Dospěl přitom k závěru, že žalobu je třeba odmítnout z následujících důvodů. 6. Podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 7. Podle § 4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách. 8. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. 9. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Ustanovení § 82 s. ř. s., jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, je třeba vykládat v souvislosti s § 4 odst. 1 s. ř. s., a to zejména pokud jde o výklad pojmu správní orgán. Pravomoc správních soudů je určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Toto vymezení správního orgánu v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. 11. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2005 č. j. 2 Aps 2/2004-69, konstatoval, že „soudní kontrola, tedy i zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ustanovení § 82 a násl. s. ř. s., se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.“ 12. V dané věci se žalobce domáhal ochrany před tvrzenými zásahy žalované - Policie České republiky, které měly spočívat v: I. nesepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nejpozději do 8. 4. 20