4 As 155/2018 — Nejvyšší správní soud

3 A 67/2025- 120 - text 33 3 A 67/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové v právní věci žalobců: a) Obec Boršov, IČO 00373648 sídlem Boršov 17, 588 05 Dušejov b) Obec Cejle, IČO 00488615 sídlem Cejle 100, 588 51 Batelov c) Městys Dolní Cerekev, IČO 00285765 sídlem Dolní Cerekev 107, 588 45 Dolní Cerekev, d) Obec Hojkov, IČO 00373699 sídlem Hojkov 64, 588 05 Dušejov e) Obec Milíčov, IČO 00373826, sídlem Milíčov 56, 588 05 Dušejov f) Obec Mirošov, IČO 00373834, sídlem Mirošov - Jedlov 10, 588 05 Dušejov g) Obec Rohozná, IČO 00286516 sídlem Rohozná 113, 588 44 Rohozná u Jihlavy h) Městys Nový Rychnov, IČO 00248738 sídlem Nový Rychnov 87, 394 04 Nový Rychnov všichni zastoupeni Mgr. Et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem sídlem Ždírec 99, 588 13 Polná proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti osoby na řízení zúčastněné: Správa úložišť radioaktivních odpadů, IČO 66000769 sídlem Dlážděná 6, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 17. 4. 2025, č. j. MZP/2025/290/289, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět přezkumu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) ve výroku III. zamítl rozklad žalobců a potvrdil rozhodnutí ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“ nebo „ministerstvo“) ze dne 25. 10. 2024 č. j. MZP/2023/560/383 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí MŽP“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo na základě žádosti Správy úložišť radioaktivních odpadů (dále jen „SÚRAO“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“) stanovilo žadateli v souladu s § 4a odst. 6 ve spojení s § 22a odst. 1 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o geologických pracích“ nebo „geologický zákon“) průzkumné území Hrádek pro zvláštní zásahy do zemské kůry (dále jen „PÚ ZZZK“) pro zjištění vhodných geologických, strukturních, hydrogeologických, geomechanických a geochemických podmínek pro možnost vybudování podzemního úložiště vyhořelého jaderného paliva a ostatních radioaktivních odpadů – lokalita „Hrádek“. II. Žalobní body 3. Námitky žalobců uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobci namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 5. Žalobci uvádí, že ministr v napadeném rozhodnutí odkazuje na nepřezkoumatelné prvostupňové rozhodnutí. Poukazují na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (příkladmo rozsudky NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, ze dne 23. 6. 2014, č. j. 8 As 27/2013-93, ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009-190, či ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012-50) i Ústavního soudu (příkladmo nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, či ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02). 6. Ministr se rovněž nevypořádal s rozkladovými námitkami, a to buď vůbec, nebo nedostatečně. 7. Žalobci namítají, že se ministr nezabýval otázkou rozporu průzkumu s veřejnými zájmy ve smyslu § 4a odst. 6 geologického zákona. Žalobci s ministrem nesouhlasí, že posouzení kolize veřejného zájmu na stavbě hlubinného úložiště (dále též „HÚ“) a veřejného zájmu na ochraně národního zdroje pitné vody, jde nad rámec správního řízení a nevztahuje se k předmětu řízení – stanovení průzkumného území. Žalobci poukazují na rozhodnutí NSS, který v řízení, které by se dalo označit za podobné s právě vedeným, deklaroval: „Jen pokud by již při přípravě průzkumu vyšlo najevo, že s největší pravděpodobností nebude možno v lokalitě, kde by měl průzkum proběhnout, trvalé úložiště vybudovat, je to důvodem k tomu, aby průzkumné území nebylo stanoveno a průzkum se neprovedl. Provádět geologický průzkum má totiž smysl jen v té lokalitě, kde naplnění účelu, pro který je prováděn, není vyloučeno.“. 8. Postup správních orgánů, které se již ve fázi stanovení PÚ ZZZK odmítly vypořádat s věcnými námitkami týkajícími se samotného hlubinného úložiště, je rovněž v rozporu se zásadou minimalizace zásahů do práv a zájmů (§ 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) a zásadou souladu s veřejným zájmem (2 odst. 4 správního řádu). Na podporu uvedeného žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009-190, kde ve vztahu k vymezení předmětu řízení NSS uvedl, že podle ust. § 4a odst. 6 geologického zákona se posuzuje „nejen zájem na dalším průzkumu, ale současně následné využití výhradního ložiska.“ Jinými slovy je třeba zvažovat i následné využití výhradního ložiska, jinak by průzkum byl samoúčelný. Rozhodnutí je proto nezákonné a věcně nesprávné a rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 9. Nadto žalobci tvrdí, že daná lokalita není pro umístění podzemního úložiště vyhořelého jaderného paliva a ostatních radioaktivních odpadů vhodná. Stanovení průzkumného území je tak zcela zbytečné a s ohledem např. na ochranu zdrojů pitné vody i riskantní a fakticky vyloučené. K tomu žalobci nabídli důkazy, které však nebyly zohledněny. Konkrétně byly jako důkaz navrhovány: Zpráva Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, Zpráva Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., vyjádření k vhodnosti lokality „Hrádek-Rohozná“, Dolní Cerekev, okr. Jihlava coby trvalého hlubinného úložiště jaderného odpadu od autora Prof. Ing. K. R., CSc., „Dokumentace ohrozitelných složek životního prostředí v prostorách plánovaného geologického průzkumu pro výstavbu hlubinného úložiště Hrádek – Rohozná, data Českého hydrometeorologického ústavu. Toliko na straně 17 napadeného rozhodnutí je posouzena „Strategie 2021 až 2030“, kterou MŽP označuje za jeden z hlavních dokumentů, které obce předložily. K tomu žalobci uvádí, že se nejednalo o klíčový dokument, který byl určen laické veřejnosti. Napadené rozhodnutí dále na straně 23 obsahuje úvahu MŽP, kde jsou uvedeny tři důkazní návrhy (vyjádření nezávislých institucí a nezávislý znalecký posudek), které však byly označeny za nadbytečné. Žalobci trvají na provedení navrhovaných důkazů, neboť bez jejich vypořádání je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, navíc se tak jediným odborným podkladem stal posudek ČGS. 10. Žalobci namítají, že správní řízení bylo vedeno v rozporu se základními zásadami správního řízení, zejména byla porušena zásada zákonnosti či zásada rovnosti i právo na spravedlivý proces. Obce podaly prostřednictvím svého zástupce celkem tři podání – vyjádření ve věci samé (ze dnů 1. 6. 2023, 6. 9. 2023 a 18. 7. 2024), kde uvedly svůj náhled na věc; především namítaly postup v rozporu s platnou právní úpravou, nepoměřování veřejných zájmů, rozpor se státní politikou životního prostředí, postavení České geologické služby (dále jen „ČGS“) nikoli jako nezávislého odborného orgánu či rozpor s ochranou vodních zdrojů. Uvedené námitky nebyly řádně přezkoumány. 11. Ve druhém žalobním bodu žalobci namítají nezákonnost napadaného rozhodnutí. 12. Žalobci upozorňují na ust. § 4a odst. 6 geologického zákona, dle něhož ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území zamítne zejména v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska. Žalobci proto trvají na tom, že správní orgán by měl v tomto řízení posuzovat celou záležitost komplexně se zohledněním všech kolidujících veřejných zájmů. Žalobci připomínají, že případný průzkum bude mít zásadní dopad do budoucích práv nejen obcí, ale i majitelů nemovitostí a mnohých dalších subjektů. Dle dotčených obcí tak jde o činnost, která bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro dotčené obce, ale i pro stát jako celek. 13. Žalobci dále poukazují na to, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 3. 1996 (I. US 198/95, obdobně pak i v nálezu Pl. US 24/04 ze dne 28. 6. 2005) uvedl, že „ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem“. Ústavní soud tedy naznal, že veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný, přičemž uspokojování kolektivních zájmů jistých skupin může být s obecnými zájmy společnosti v naprostém rozporu. V rozhodování o tom, zda jde v konkrétní věci o veřejný zájem či nikoliv, pak není v zásadě podstatné, jak velká, organizovaná či vlivná skupina lidí předmětný zájem hájí, ale zda lze tento zájem považovat za obecně prospěšný, což musí v průběhu správního řízení prokazatelně vyjít najevo. Jiný veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit a presumovat. Veřejný zájem tak do jisté míry představuje proměnlivou vel