3 A 69/2024 – Městský soud v Praze

3 A 69/2024- 82 - text 13 3 A 69/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobců: a) Y. L., b) N. L., oba zastoupeni advokátem JUDr. Stanislavem Pavelkou, sídlem Libická 1832/5, 130 00 Praha 3 jako opatrovníkem, c) P. L., zastoupená zákonným zástupcem Y. L. (žalobce a), d) S. L., zastoupený zákonným zástupcem Y. L. (žalobce a), všichni bytem naposledy X, státní příslušnost Ukrajina, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádostí o poskytnutí dočasné ochrany, a to žalobci ad a) dne 16. 9. 2024, č. j. OAM-0395695/DO-2024, žalobkyni ad b) dne 16. 9. 2024, č. j. OAM-0395688/DO-2024, žalobkyni ad c) dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-0396412/DO-2024, a žalobci ad d) dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-0396422/DO-2024, jako nepřijatelné, takto: I. Zásah spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobci ad a) dne 16. 9. 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-0395695/DO-2024, žalobkyni ad b) dne 16. 9. 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-0395688/DO-2024, žalobkyni ad c) dne 18. 9. 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-0396412/DO-2024 a žalobci ad d) dne 18. 9. 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-0396422/DO-2024, jako nepřijatelné, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádostí o udělení dočasné ochrany č. j. OAM-0395695/DO-2024, OAM-0395688/DO-2024, OAM-0396412/DO-2024 a OAM-0396422/DO-2024. III. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „soud“ či „městský soud“) domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovali v tom, že jim žalovaný vrátil žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, a sice žalobci ad a) žádost podanou dne 16. 9. 2024, evidovanou pod č. j. OAM-0395695/DO-2024, žalobkyni ad b) žádost podanou dne 16. 9. 2024, evidovanou pod č. j. OAM-0395688/DO-2024, žalobkyni ad c) žádost podanou dne 18. 9. 2024, evidovanou pod č. j. OAM-0396412/DO-2024, a žalobci ad d) žádost podanou dne 18. 9. 2024, evidovanou pod č. j. OAM-0396422/DO-2024 (dále jen „žádosti“), jako nepřijatelné ve smyslu ust. § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022“). Jako důvod nepřijatelnosti žalovaný ve všech čtyřech žádostech označil, že žadatelé získali dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“). Žalobci žalobním petitem navrhli, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobců a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádostí. II. Procesní postup v soudním řízení 2. V rámci žaloby žalobci navrhli také vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému povinnost strpět pobyt žalobců na území České republiky do doby skončení řízení vedeného před Městským soudem v Praze v záhlaví označené věci. Tento návrh na vydání předběžného opatření soud usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 3 A 69/2024 23, zamítl. 3. Řízení o předmětné žalobě soud přerušil usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 3 A 69/2024-40, s ohledem na to, že Nejvyšší správní soud předložil Soudnímu dvoru EU předběžné otázky, jejichž zodpovězení mohlo mít vliv na rozhodování o právě projednávané věci (viz usnesení NSS ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 Azs 93/2023-37). 4. Usnesením ze dne 7. 4. 2025, 3 A 69/202445, městský soud vyslovil, že se v řízení pokračuje, neboť překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, odpadla. Soudní dvůr EU totiž rozhodl o předběžných otázkách rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C-753/23 (dále též „rozsudek C-753/23“), a v návaznosti na to též Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 8 Azs 93/2023. III. Žaloba 5. Žalobci sdělují, že dne 8. 3. 2022 byli z důvodu válečného konfliktu nuceni odcestovat z Ukrajiny. Pouze žalobce a), tj. otec nezletilých žalobců ad c) a ad d), zůstal na Ukrajině, aby se postaral o své rodiče. Matka [žalobkyně ad b)] a děti [žalobci ad c) a ad d)] nejprve pobývaly ve Španělsku, kde svůj příjezd nahlásily policii, avšak do cestovních dokladů jim nebyla vyznačena žádná povolení k pobytu ani jim nebyly předány žádné dokumenty. Protože zejména děti měly problémy se ve Španělsku adaptovat, přesunula se matka s dětmi v dubnu roku 2022 za pomoci českých přátel do České republiky, kde byla všem udělena víza. Integrace zde byla výrazně snazší a úspěšnější. V září roku 2022 se matka a děti vrátily na Ukrajinu kvůli špatnému zdravotnímu stavu rodičů žalobkyně ad b). Válečná situace však celou rodinu donutila Ukrajinu dne 16. 1. 2023 opět opustit. Protože českou cizineckou policií bylo žalobcům telefonicky sděleno, že jim dočasná ochrana v ČR nemůže být obnovena, pobývala rodina rok a čtyři měsíce v Rumunsku, kde se však zejména děti potýkaly s nesnášenlivostí místních. Proto se rodina rozhodla přesunout opět do České republiky. Zde jim však nebylo uděleno ani dlouhodobé vízum za účelem strpění, ani dočasná ochrana. 6. Žalobci mají za to, že úprava nepřijatelnosti žádosti o udělení dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 je neaplikovatelná pro její rozpor se směrnicí Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Směrnice o dočasné ochraně neupravuje možnost nepřijmout žádost o dočasnou ochranu z důvodu, že o ni žadatel požádal nebo ji získal v jiném členském státě. Členské státy se od úpravy směrnice o dočasné ochraně mohou odchýlit, pouze pokud to pro adresáty směrnice bude příznivější. K tomu žalobci odkazují na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2023, č. j. 55 A 40/2023-63 nebo rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 A 80/2022-79, a ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 A 40/2024-34. IV. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný je toho názoru, že vyhodnocení žádostí žalobců jako nepřijatelných bylo v souladu se zákonem, a proto navrhuje zamítnutí žaloby. 8. Úvodem svého vyjádření se žalovaný ztotožňuje s žalobci v tom, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu směřující proti postupu při vyřizování žádosti o dočasnou ochranu je přípustná. 9. K důvodu nepřijatelnosti žádosti žalovaný uvádí, že žalobci figurují v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy Temporary Protection Platform (dále jen „TPD“) jako držitelé dočasné ochrany v Rumunsku, žalobci ad b), ad c) a ad d) nadto také ve Španělském království. Nejsou tak již osobami, které by prchaly před nebezpečím vyvolaným ruskou agresí v zemi svého původu, zároveň je u nich zřetelně naplněn důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu uvedený v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022. 10. Žalovaný poukazuje na právní zásadu, podle níž právní jednání, kterým jednající své právo zneužívá, by nemělo požívat právní ochrany. Žalobci využívají svého práva na dočasnou ochranu proto, aby mohli v ČR pobývat společně se svými známými, což žalovaný označuje za postup zneužívající institut dočasné ochrany, který slouží k ochraně osob prchajícím před válečným konfliktem, a nikoliv k pobytu v členském státu EU z důvodu existence společenského zázemí. 11. Zároveň žalovaný uvádí, že žalobci ve svých žádostech neuvedli, že by na území ČR byl přítomen některý z jejich rodinných příslušníků, který by byl již držitelem dočasné ochrany, a proto žalovaný nemohl uvažovat o udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny podle § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále též „zákon o dočasné ochraně“), a ani o udělení dočasné ochrany z důvodů zřetele zvlášť hodných podle § 52 téhož zákona. Neměl tedy jinou možnost, než žádosti žalobců o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelné. 12. Dále se žalovaný vyjádřil k tvrzenému rozporu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 s právem EU. Připouští, že stávající judikatura krajských soudů skutečně převážně pokládá ust. § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 za rozporná se směrnicí o dočasné ochraně. Žalovaný je však správním orgánem a má povinnost postupovat v souladu s ustanoveními platných a účinných zákonů. Směrnice EU nejsou přímo aplikovatelné. Směrnice o dočasné ochraně byla do českého právního řádu plně transponována, konkrétně její čl. 28, o jehož přímý účinek se soudy ve své judikatuře opírají, byl transponován ustanovením § 9 zákona o dočasné ochraně, a to téměř doslovně. Žalovaný má za to, že v daném případě nejsou dány podmínky