3 Azs 201/2024 — Nejvyšší správní soud

4 A 1/2024- 72 - text  15 4 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: V. T. L., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2023, č. j. MV-180959-4/SO-2023, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2023, č. j. MV-180959-4/SO-2023 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 4. 9. 2023, č.j. OAM-7614-12/TP-2023 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 960 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2023, č. j. MV-180959-4/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná na základě odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky ze dne 4. 9. 2023, č. j. OAM-7614-12/TP-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) změnila prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že se řízení o žádosti žalobce zastavuje podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodlo Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) tak, že se správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-7614/TP-2023 zastavuje podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce považoval za nesprávný právní závěr žalované, že jeho žádost o vydání povolení podle čl. 8 směrnice č. 2003/109/ES je zjevně právně nepřípustná (dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu). Uváděl, že směrnice č. 2003/109/ES je pro Českou republiku závazná a existenci povolení požadovaného žalobcem výslovně předpokládá. Žalobce proto namítal, že jeho žádost je právně přípustná a napadené rozhodnutí je proto nezákonné. 4. Žalobce dále namítal, že mu byl sice soudem pravomocně uložen trest vyhoštění z území České republiky na 7 let, stále má však zachováno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství. Uložením trestu ze zákona zanikla platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 76 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nezanikla však platnost jeho právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství, protože nebylo přijato opatření k vyhoštění za podmínek stanovených v čl. 12 ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice č. 2003/109/ES, ani nebylo vydáno rozhodnutí podle § 85 zákona o pobytu cizinců. Zákon pak podle § 76 písm. b) zákona o pobytu cizinců s uložením trestu vyhoštění spojuje pouze zánik povolení k trvalému pobytu, nikde ale neuvádí, že by uložením trestu vyhoštění automaticky zaniklo postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES, kterým žalobce disponoval na základě rozhodnutí ze dne 31. 3. 2008, takové postavení tedy žalobci v důsledku uložení trestu vyhoštění nemohlo zaniknout. Takové postavení je třeba zrušit postupem dle § 85 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 5. Měl za to, že povolení k trvalému pobytu a rozhodnutí o přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta jsou dva samostatné pobytové tituly, které sice mohou být určitým způsobem spojeny, nicméně mohou také „žít samostatným životem“, což je zjevné i z toho, že postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta může být přiznáno i po povolení k trvalému pobytu nebo dokonce bez povolení k trvalému pobytu podle § 83 odst. 3, 4 zákona o pobytu cizinců. Zákon rovněž připouští, aby bylo samostatně zrušeno. Dále ust. § 83 odst. 3 předpokládá, že postavení rezidenta může být přiznáno i cizinci, který nemá povolený trvalý pobyt, ale je pouze držitelem modré karty, § 83 odst. 4 pak dokonce neuvádí, že by cizinec žádající o opětovné přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta musel být držitelem jakéhokoliv pobytového oprávnění. 6. Soud v rozsudku, kterým žalobci uložil trest vyhoštění, postupoval podle ustanovení trestního zákoníku, žádné z těchto ustanovení však nepředstavuje implementaci čl. 12 odst. 1 směrnice. V odůvodnění soud ani nevedl žádné úvahy, ze kterých by bylo možné dovodit, že se splněním podmínek obsažených v tomto článku zabýval. Splněním podmínek čl. 12 (výhradou veřejného pořádku) se tak v žalobcově případě nikdo autoritativně nezabýval a nedeklaroval jejich naplnění, bez splnění těchto podmínek nemohly nastat následky předpokládané v čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice. Podle čl. 12 směrnice nikoli každé rozhodnutí o vyhoštění cizince vede ke ztrátě nároku na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, takový důsledek má pouze vyhoštění, které splňuje podmínky uvedené v tomto článku. 7. Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná neuvedla, o jakou konkrétní právní úpravu opírá své úvahy (na straně 5 rozhodnutí), dle kterých zánikem práva pobytu v zemi zaniká i k němu přiznané postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Žalovaná též chybně uvedla, že se v případě žalobce jednalo o správní vyhoštění, žalobci však byl uložen trest vyhoštění. Žalovaná nesprávně vykládá čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice, neboť dle něj nikoli každé rozhodnutí o vyhoštění vede ke ztrátě nároku na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, takové důsledky má pouze takové vyhoštění, které splňuje podmínky čl. 12 směrnice. 8. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost založenou tím, že správní orgány jako důkaz neprovedly rozsudky, kterými mu byl uložen trest vyhoštění, a ani neověřily, zda žalobci bylo vyhoštění skutečně uloženo za splnění podmínek čl. 12 směrnice. 9. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil jí povinnost uhradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná námitky žalobce odmítla, odkázala na spisový materiál a napadené rozhodnutí. Setrvala na svém závěru, že nabytím právní moci rozsudku ve věci vyhoštění zanikla žalobci dle § 76 písm. b) zákona o pobytu cizinců platnost povolení k trvalému pobytu na území, na str. 5 napadeného rozhodnutí žalovaná nepřesně uvedla, že se jednalo o správní vyhoštění. Ve věci vyhoštění rozhodl soud a žalované nepříslušelo, aby jeho závěry jakkoli přehodnocovala. Podstatné bylo, že na základě právní moci rozsudku ve věci vyhoštění zanikla platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu, tzn. žalobci skončilo právo trvalého pobytu na území. 11. Právní postavení dlouhodobě pobývající rezidenta v ES je vždy vázáno na konkrétní pobytové oprávnění, postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES tak žalobci zaniklo spolu s platností povolení k trvalému pobytu, tato provázanost vyplývá ze zákona o pobytu cizinců. Je vyloučeno, aby cizinec na území pobýval pouze na základě postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES. V reakci na žalobní námitky žalovaná uvedla, že pobyt na základě tzv. modré karty je dle zákona o pobytu cizinců pobytem dlouhodobým. Neztotožnila se ani s názorem žalobce, že povolení k trvalému pobytu a postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES lze od sebe oddělit jako dva samostatné instituty. V případě žalobce je zřejmé, že na území pozbyl oprávnění k trvalému pobytu a současně s ním zaniklo i k tomuto pobytu přiznané postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES. Žádost, kterou se domáhal vydání povolení k pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES, aniž by současně disponoval platným oprávněním k pobytu na území, proto žalovaná vyhodnotila jako žádost zjevně právně nepřípustnou dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. 12. Navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. IV. Obsah správního spisu 13. Žalobce podal dne 22. 3. 2023 správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle čl. 8 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. 11. 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále jen „směrnice č. 2003/109/ES“). V žádosti uvedl, že mu byl uložen trest vyhoštění, čímž zanikla platnost povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 76 písm. a) zákona o pobytu cizinců, nezanikla však platnost, ani nebylo zrušeno jeho právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území (dále také „postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta“), které mu bylo přiznáno dne 31. 3. 2008. Nebylo totiž přijato opatření k vyhoštění za podmínek stanovených v čl. 12 ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice č. 2003/109/ES, ani nebylo vydáno rozhodnutí podle § 85 zákona o pobytu cizinců. 14. Dle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob byl žalobce odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 4 T 22/2018 a rozsudkem Vrchního so