6 Azs 127/2021 — Nejvyšší správní soud

4 A 26/2024- 42 - text  10 4 A 26/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: K. B., narozená dne X bytem X zastoupená JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2024, č. j. MV-62100-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2024, č. j. MV-62100-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 2. 2024, č. j. OAM-52754-16/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro nesplnění podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí nereaguje na její odvolací námitku, dle které nebyla vyzvána k odstranění vady své žádosti (chybně uvedené místo výkonu práce v pracovní smlouvě). Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní orgán I. stupně sice vadu detekoval, ale rozhodl se o ní informovat cestou výzvy podle § 36 odst. 3 správního řádu, která však plní zcela jiný účel. Pokud panuje shoda na tom, že žádost vykazuje vadu jedné z doložených náležitostí, měl správní orgán postupovat podle § 45 odst. 2 správního řádu. Žalobkyni měl informovat o nedostatku doložené žádosti, poučit o možnosti odstranění vady, stanovit lhůtu k odstranění vady a poučit o hrozbě zamítnutí žádosti. Uvedené se žalobkyni nedostalo. Výzva podle § 36 odst. 3 správního řádu sleduje zcela odlišné cíle. Správní orgán I. stupně nezhojil nedodržení postupu podle § 45 odst. 2 správního řádu ani pokud nad rámec obsahu učiněné výzvy naznačil, v čem spatřuje nedostatky žádosti, neboť nevyčerpal povinné náležitosti zákona. 4. Upozornila, že po materiální stránce byla její žádost prosta vad. Je zjevné, že žalobkyně bude při práci vlakové stevardky vjíždět i do jiných regionů, její pracovní pozice byla otestována trhem práce. Je zásadní, že o pozici nikdo neprojevil zájem v místě počátku jízdy a je poměřené absurdní domnívat se, že došlo ke zkrácení potenciálních uchazečů z EU, kteří by rádi vykonávali práci na místech, kudy vlaková souprava projíždí. Uváděný rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. 59 A 4/2021-32 spíše podporuje argumentaci žalobkyně, neboť regionální princip nebyl ohrožen a případné pochybení skutečně není zásadní. Žalobkyně obsadila pozici, o kterou občané EU nejeví zájem. Pokud by uchazeči z regionů, kterými vlaková souprava projíždí, měli zájem vykonávat pozici z území Prahy, jistě by se seznámili s pozicemi vyhlášenými právě pro Prahu. Nelze očekávat, že by chtěli vykonávat práci v jiném než domovském regionu a těšili se z toho, že mohou během cesty sledovat za okny svůj domovský region. Postup správních orgánu je tak projevem přepjatého formalismu, který upřednostňuje formální nedostatek před skutečným smyslem právní regulace. Ten byl v případě žalobkyně zachován a není tak důvod pro ukončení jejího pobytu a tím pádem přechodu do režimu uprchlického víza. Žalobkyně může coby pracovnice nabídnout ČR více než coby běženkyně. 5. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná plně odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, podstata žalobních námitek je shodná s těmi uvedenými v odvolání. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se správním řádem, přičemž žalobkyně nesplnila podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Postup správního orgánu I. stupně tedy nelze považovat za projev přepjatého formalismu, nýbrž za intepretaci příslušných právních předpisů. V daném případě byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti a neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Prvostupňové i napadené rozhodnutí bylo dostatečně a řádně odůvodněno, jsou v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná se ztotožnila s názorem správního orgánu I. stupně, který žádost o prodloužení zaměstnanecké karty podle §44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců zamítl z důvodu nesplnění podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. 7. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o prodloužení zaměstnanecké karty ze dne 14. 7. 2023 na pracovní pozici vedenou v Centrální evidenci volných míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále též „centrální evidence“) pod číslem 26 220 400 771. Jako místo výkonu práce byla u této pracovní pozici v centrální evidenci označena Praha. Žalobkyně však ve své žádosti označila jako místo výkonu práce celou Českou republiku. V pracovní smlouvě ze dne 2. 5. 2023, kterou k žádosti doložila, byla rovněž jako místo výkonu práce označena celá Česká republika. 9. Výzvou ze dne 13. 9. 2023 správní orgán I. stupně vyzval žalobkyni k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Součástí této výzvy byla rovněž následující informace: „V řízení o Vaší žádosti byla předložena pracovní smlouva, kde je uvedeno místo výkonu práce „Česká republika“, které je však odlišné od místa výkonu práce uvedeného v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále jen „EVPM“) u volného pracovního místa pod číslem 26 220 400 771. Tento rozpor mezi údaji uvedenými v pracovní smlouvě a v EVPM má za následek, že dobu platnosti zaměstnanecké karty nelze prodloužit. Nedojde-li v níže uvedené lhůtě k odstranění tohoto rozporu, bude Vaše žádost zamítnuta.“ Ve výzvě byla dále stanovena lhůta 10 dnů od doručení této výzvy. 10. Žalobkyně se dne 2. 10. 2023 seznámila s podklady pro rozhodnutí, následně správnímu orgánu I. stupně následně doplnila dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2023 (doručeno dne 12. 10. 2023. Na základě této dohody se do pracovní smlouvy doplňuje, že pro účely vyplácení cestovních náhrad se pravidelným (nástupním) pracovištěm stanovuje Praha. 11. Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024 zamítl žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty s odkazem na § 44a odst. 11 a § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že na základě posledního oznámení o změně zaměstnavatele by žalobkyně měla být zaměstnaná jako stevardka u společnosti RegioJet a.s., a to s místem výkonu práce Praha, což odpovídá i údajům v centrální evidenci. Z obsahu podané žádosti však vyplývá, že žádá o prodloužení zaměstnanecké karty s místem výkonu práce celá Česká republika, což vyplývá i z doložené pracovní smlouvy. Zároveň žalobkyně neučinila oznámení o změně pracovního zařazení. Místo výkonu práce je přitom jednou ze základních charakteristik volného pracovního místa podle § 37 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 30. 6. 2024 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), místo výkonu práce uvedené v pracovní smlouvě by tak mělo odpovídat tomu uvedenému v centrální evidenci. Není-li tomu tak, cizinec má být nebo již je dle uzavřené pracovní smlouvy zaměstnán na jiné pracovní pozici, než která je uvedena v centrální evidenci. Pracovní smlouva doložená žalobkyní tak byla uzavřena na jiné pracovní místo než to, které žalobkyně v minulosti uvedla v oznámení o změně zaměstnavatele a na kterém by měla být v současnosti zaměstnaná. Správní orgán I. stupně tak zjistil, že žalobkyně nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť podle předložené pracovní smlouvy vykonává práci s místem výkonu celá Česká republika, aniž by jí pro tuto pozici byla vydána zaměstnanecká karta a aniž by pro tuto pozici učinila oznámení o změně pracovního zařazení u téhož zaměstnavatele. Takový výkon práce by bylo nutno považovat za nelegální práci, která není plněním účelu povoleného pobytu, tedy zaměstnanecké karty. Žalobkyně tak nesplňuje zákonnou podmínku pro prodloužení zaměstnanecké karty uvedenou v § 44a odst. 11 v návaznosti na § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, když hodlá být zaměstnaná na jiné pracovní pozici, než která je pod č. 26 220 400 771 uvedená v centrální evidenci, pro kterou ji byla zaměstnanecká karta naposledy vydána, a to aniž by učinila oznámení o změně pracovního zařazení. Žalobkyně byla přitom na tento rozpor písemně upozorněna a byla poučena o tom, že v případě jeho neodstranění bude žádost