1 As 97/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 31/2024- 38 - text 15 6 A 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: R. S., Ph.D., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 – Holešovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2024, č.j. UOOU-00918/24-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2024, č.j. UOOU-00918/24-2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo k odvolání žalobce v návětí změněno rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 5. 2. 2024, č.j. KPR 672/2024 (dále též „povinný subjekt“ a „prvostupňové rozhodnutí“), ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce bylo zamítnuto. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 11b (ve vztahu k bodům 1, 2, 3, 4, 5 a k větě druhé a třetí bodu 9 žádosti) a s ustanovením § 2 odst. 4 (ve vztahu k bodům 6, 7, 8 a k větě první bodu 9 žádosti) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), odmítnuta žádost žalobce ze dne 20. 1. 2024 o poskytnutí informací o činnosti, vyjádřeních a rozhodování či nečinnosti a o věcných důvodech vyjádření, stanovisek, činnosti prezidenta republiky P. P.. [2] Žalobce předně v žalobě uvedl, že povinný subjekt nedal v zákonné lhůtě najevo, že by mu byla žádost nebo některá její část nejasná nebo nepožádal o vysvětlení či doplnění kterékoli části podané žádosti. Namítal, že povinný subjekt za situace, kdy požadované informace nebo jejich části prokazatelně existují a kdy byly částečně před podáním žádosti zveřejňovány, se sám ujal vyřizování žádosti namísto prezidenta republiky, přičemž ale neuvedl žádný argument ani informaci, zda požadované informace zjišťoval a vyhledával také u povinného subjektu prezidenta republika, kterého se rozhodl zastoupit. [3] K postupu odvolacího orgánu žalobce namítal, že jej lze podezřívat z účelovosti, nedbalosti a hrubé nesprávnosti jednání a rozhodování, když žádost o poskytnutí požadovaných informací nebo jejich částí a dotazy na věcné důvody, které by při konkrétním rozhodování a oficiálních stanoviscích hlavy státu měly dle žalobce vždy existovat, označil jako údajný „dotaz na názor prezidenta republiky.“ Dle žalobce odvolací orgán pochybil, když převzal argumentaci povinného subjektu, která odporuje prokázaným skutečnostem. Zdůraznil, že je veřejně známo a bylo publikováno i informačními agenturami, že prezident republiky, konkrétní vyjádření k věci činil a stanoviska a postoje zaujal. Např. již pokus povinného subjektu tvrdit k požadované jednoduché informaci č. 1, že žádný postoj prezident republiky nezaujal a neučinil dokonce ani k „masivnímu krvavému útoku Hamásu dne 7. října 2023 na vojenské síly a obyvatele státu I.“, dle žalobce svědčí o neoprávněné a ničím neopodstatněné snaze povinného subjektu existující informaci popřít. V této souvislosti poukázal na to, že sám žalovaný v odůvodnění rozhodnutí přiznal, že si je plně vědom toho, že žalobce byl ohledně tvrzené neexistence požadovaných stanovisek skeptický z toho důvodu, že na webových stránkách povinného subjektu nalezl tiskové zprávy prezidenta republiky pojednávající o jeho názorech a postojích k danému konfliktu. Dle žalobce tak žalovaný selhal ve svých povinnostech odvolacího orgánu. Namítal, že žalovaný v rozporu se skutečností a se skutečným obsahem tiskových zpráv, kterými povinný subjekt disponuje, odůvodnil odepření všech požadovaných informací tvrzením, že tiskové zprávy neobsahují informace, kterých se žadatel domáhá, tedy zcela konkrétní vyjádření a postoje prezidenta republiky. Dle žalobce však zveřejněné a povinným subjektem prezentované výstupy jednoznačně prokazují existenci řady požadovaných informací nebo jejich částí, včetně konkrétních vyjádření a postojů prezidenta republiky. Dále zdůraznil, že přestože žalovaný připustil, že prezident republiky předmětný konflikt pravidelně komentuje, tak fakticky tvrdil, že ani jedinou informaci nebo její část nelze poskytnout s dle žalobce účelovým odůvodněním, že jím požadované informace v jím nastíněné podobě objektivně neexistují. Dle žalobce jde žalovaný fakticky za hranu práva na informace, když žalobci upírá poskytnout požadované informace svým požadavkem, aby žadatel „svou žádost formuloval takovým způsobem, aby na jeho dotazy bylo lze reálně odpovědět.“ [4] V rámci pasáže žaloby označené „žalobní důvody“ pak žalobce označil argumentaci žalovaného za nesprávnou, neboť mu bylo odepřeno právo na požadované informace, když žalovaný nesprávně hodnotil stav věci, nectil právo žalobce a veřejný zájem na poskytnutí prokazatelně existujících informací. Dle žalobce se žalovaný dopustil hrubých pochybení spočívajících v popírání existence prokazatelně existujících informací, v účelovém popírání srozumitelnosti a přípustnosti dotazů na požadované a v účelové obhajobě postupu povinného subjektu. Jednání žalovaného pak žalobce označil za zmatečné, neboť ve své argumentaci stranil povinnému subjektu a popřel existenci požadovaných informací. [5] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. [6] Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí s tím, že odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, kde se jednotlivými námitkami žalobci již detailně zabýval. Rovněž pak odkázal na závěry formulované v přípisu ze dne 4. 4. 2024, č.j. UOOU-01143/24-7, jímž žalobci sdělil, že neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení v dané věci. Nad rámec zde uvedených závěrů (které žalovaný ve svém vyjádření odcitoval) žalovaný uvedl, že je pravdou, že připustil, že prezident republiky se k izraelsko-palestinskému konfliktu pravidelně vyjadřuje, přičemž o těchto jeho vyjádřeních existují záznamy zveřejněné na webových stránkách povinného subjektu v podobě tiskových zpráv. Konstatoval však, že tyto tiskové zprávy neodpovídají obsahu žalobcových dotazů, a to ani zčásti. Dle žalovaného totiž nelze žalobcovy dotazy bez dalšího fragmentovat tak, jak žalobce naznačil v žalobě. K příkladu uvedenému žalobcem v podané žalobě žalovaný uvedl, že z gramatického a čistě logického hlediska nelze ani tuto žalobcem vymezenou část jeho dotazu zodpovědět, aniž by současně nebylo přistoupeno na žalobcův popis státu I. jako státu, „který okupuje palestinská území a buduje okupační osady a blokuje palestinská ghetta a uprchlické tábory.“ Prezident republiky přitom takto stát I. ve svých vyjádřeních neoznačil. Dle žalovaného by tak zodpovězením byť jen žalobcem vyňaté části jeho dotazu povinný subjekt prakticky potvrdil, že se prezident republiky o státu I. vyjádřil žalobcem nastíněným způsobem, což by ovšem neodpovídalo objektivní skutečnosti. Pokud by dotaz zněl pouze: „Kdy a jakým vyjádřením odsoudil prezident republiky P. P. masivní krvavý útok Hamásu dne 7. října 2023 na vojenské síly a obyvatele státu I.“, tak by dle žalovaného takový dotaz nebyl zatížen onou výraznou konotací, které jej činí reálně nezodpověditelným, a bylo by tak možné uvažovat o poskytnutí požadované informace. Totéž dle žalovaného platí i o ostatních dotazech obsažených v žalobcově žádosti. S ohledem na formulaci žalobcových dotazů tak dle žalovaného nezbylo povinnému subjektu, než je odmítnout jako neexistující informace nebo dotazy na názor prezidenta republiky. Shrnul, že žalobcovy dotazy nebylo možno oddělit od jejich celkového, značně vyhraněného vyznění. Dále uvedl, že je pouze na žadateli o informace, aby své dotazy formuloval takovým způsobem, aby je bylo možno zodpovědět; povinný subjekt je vázán zněním žádosti a není jeho úlohou domýšlet význam žalobcových dotazů, jeho úmysl, ani jeho dotazy interpretovat a přetvářet tak, aby jim bylo případně možno vyhovět v pozměněné podobě. Dle žalovaného pak nebylo možné s ohledem na celkové znění žalobcových dotazů zodpovědět ani jejich jednotlivé, zdánlivě oddělitelné, části. [7] K námitce žalobce, podle níž měl povinný subjekt v souvislosti s vyřizováním předmětné žádosti oslovit prezidenta republiky, žalovaný uvedl, že pro obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky stanovených Ústavou ČR, dalšími ústavními zákony a zákony, protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky byla zákonem č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, zřízena Kancelář prezidenta republiky. Žalovaný dále odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2007, č.j. 2 As 89/2006-107 a ze dne 11. 4. 2011, č.j. 2 Ans 8/2010-68, na základě kterých má postaveno najisto, že Kancelář prezidenta republika byla subjektem příslušným vyřídit žalobcovu žádost o informace adresovanou prezi