2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

6 A 75/2025- 56 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 A 75/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: KAM NA PARDUBICKU s.r.o., IČ 62027361 sídlem č.p. 38, 533 52 Ráby zastoupená advokátem Mgr. Zdeňkem Mandíkem sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1 zastoupen JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. května 2025, č. j. MPO 50766/2025 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 12. května 2025, č. j. MPO 50766/2025, se ruší, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 26 484,90 Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku do rukou Mgr. Zdeňka Mandíka, advokáta. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o dotaci v rámci programu „COVID – KULTURA“, konkrétně výzvy č. 2A (dále také jen „výzva“). Jedná se již o třetí rozhodnutí MPO v téže věci, přičemž dvě předchozí rozhodnutí byla zrušena soudem pro nedostatečné odůvodnění a vady řízení. [2] Žalobce namítá, že i toto správní rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a tím nepřezkoumatelné. Uvádí, že jeho činnost „nenaplňuje definici kulturní akce ve smyslu výzvy“. Tuto definici žalovaný vyložil způsobem, který neodpovídá textu samotné výzvy. Výzva č. 2 programu COVID – KULTURA definuje kulturní akci jako „realizaci kulturní služby veřejnosti za účelem sledování živého uměleckého výkonu“, aniž by stanovila další obsahové požadavky. Žalovaný dále označil činnost žalobce jako „muzejní“, aniž by se zabýval skutečnou povahou jeho činnosti. Žalobce přitom není muzeem ve smyslu zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, nevlastní sbírky muzejní povahy a není zapsán v Centrální evidenci sbírek. Jeho činnost spočívá v produkci zážitkových kulturních programů s prvky divadelní animace, které jsou realizovány na základě živnostenského oprávnění. [3] Dále žalobce namítá, že odůvodnění rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní skutkové závěry, které by vycházely ze správního spisu, a neuvádí, jakým způsobem žalovaný dospěl k závěru o nesplnění podmínek výzvy. Tím je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“). Uvádí, že správní orgán neprovedl dostatečné skutkové zjištění ohledně povahy činnosti žalobce. Z žádosti žalobce vyplývá, že se jedná o kulturní program s živými vystoupeními profesionálních umělců, který je určen veřejnosti. Žalovaný však bez dalšího označil činnost žalobce jako „doprovodnou muzejní činnost“, aniž by se zabýval obsahem žádosti a přiloženými důkazy, čímž podle jeho názoru porušil zásadu materiální pravdy (§ 3 správního řádu), neboť nezjistil skutečný stav věci, a rozhodl na základě nesprávného skutkového základu. [4] Žalobce dále namítá, že ze správního spisu vyplývá, že spolupracovník žalobce obdržel dotaci na projekt „Podpora umělecké činnosti Ježibaby z Perníkové chaloupky“, přestože se jednalo o činnost, kterou producentsky zajišťuje právě žalobce. Žalovaný nijak nevysvětlil, proč v jednom případě považoval činnost za způsobilou k podpoře, zatímco v druhém nikoliv. Žalobce uvádí, že tímto postupem žalovaný porušil zásadu rovného zacházení a předvídatelnosti (§ 2 odst. 4 správního řádu), neboť ve skutkově shodných případech rozhodl rozdílně bez řádného odůvodnění. [5] V posledním žalobním bodě uvádí, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, přestože rozhodnutí odkazuje na „odborné posouzení“, jehož obsah není specifikován. Pokud bylo toto posouzení součástí správního spisu, měl být žalobce vyzván k vyjádření (§ 36 odst. 3 správního řádu). Tím došlo k zásahu do jeho procesních práv. [6] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž podle jeho názoru je odůvodnění rozhodnutí dostatečné, obsahově na něj odkázal. Dotace v jiném případě, na kterou žalobce upozorňuje, byla na obsahově jinou činnost. [7] K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na své argumentaci, která je zřejmá již z podané žaloby. [8] Při ústním jednání účastníci na svých procesních stanoviscích setrvali. Soud doplnil při tomto ústním jednání dokazování, jehož výsledek je uveden dále v odůvodnění rozsudku, zrekapituloval předložený správní spis a vyzval žalobce k jeho právu se vyjádřit k takovému obsahu správního spisu v dalším řízení. [9] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že podle podmínek výzvy jsou oprávněnými žadateli pouze subjekty vykonávající kontinuální činnost v oblasti kultury, definovanou jako soustavné poskytování nebo zprostředkování kulturních služeb veřejnosti prostřednictvím kulturních zařízení. Kulturní akce musí mít charakter živého uměleckého výkonu profesionálních umělců, realizovaného za účelem poskytování kulturní služby veřejnosti. Žalobce požadoval dotaci na činnost muzea perníku, kterou označil za kontinuální kulturní činnost. Odborné posouzení však ukázalo, že se jedná o zážitkové a edukativní akce s komunitním rozměrem, využívající prvky divadelní animace, zaměřené na oživení nehmotného kulturního dědictví, tradice a lidové svátky. Tyto aktivity byly vyhodnoceny jako doprovodné muzejní programy s převážně vzdělávacím zaměřením, nikoli jako kulturní akce ve smyslu výzvy. Posuzované aktivity neplní podmínku kontinuity kulturní činnosti v požadovaném smyslu, jak ji definuje výzva. Na základě výše uvedeného bylo konstatováno, že žádost nesplňuje základní kritéria oprávněnosti pro přiznání podpory podle pravidel Výzvy č. 2 programu COVID – KULTURA. Z tohoto důvodu byla žádost zcela zamítnuta. [10] Podle části článku 4 výzvy, která je součástí správního spisu: „...Jedná se o subjekty organizující, zprostředkovávající či zabezpečující jednotlivé kulturní akce či provozující kontinuální činnost v kultuře. Kulturní akcí se rozumí realizace kulturní služby veřejnosti za účelem sledování živého uměleckého výkonu. Kontinuální činností v kultuře se rozumí provoz divadel, hudebních klubů, uměleckomanažerských agentur, kulturních center a jiných obdobných zařízení zaměřených na soustavnou činnost v rámci poskytování či zprostředkování kulturních služeb veřejnosti…“. [11] Při ústním jednání soud doplnil soud dokazování o listiny, jichž se dovolával žalobce – tedy o žádost třetího subjektu a rozhodnutí o poskytnuté dotaci. Soud pak dále provedl jako důkaz obsah správního spisu, předloženého žalovaným, a veřejně dostupnou výzvu č. 3.1 (konkrétnější vymezení je dále v odůvodnění rozsudku), včetně odborného posouzení, které je zmíněno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a které nebylo součástí správního spisu. Z takto doplněných listin bude žalovaný v dalším řízení vycházet jako z podkladů rozhodnutí (ust. § 78 odst. 6 s.ř.s.). [12] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. K respektování právního názoru soudu v předchozím zrušujícím rozsudku a postup soudu při projednání této žaloby [13] Ve věci je rozhodováno již potřetí. Bohužel, ani napotřetí není odůvodnění napadeného rozhodnutí schopné soudního přezkumu, přičemž žalovaný ani neodstranil vadu řízení, na níž byl již dvakrát rozsudky zdejšího soudu upozorněn. V souzené věci by se tak dalo pouze odkázat na předchozí zrušující rozsudek zdejšího soudu, neboť situace se vydáním nového (v tomto řízení napadeného) rozhodnutí nikam výrazně neposunula. [14] Za této situace soud nařídil ústní jednání (byť účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez jednání a rozhodnutí je rušeno pro nepřezkoumatelnost, což soud může učinit i bez jednání), a to z toho důvodu, aby aspoň zrekapituloval žalovaným předložený správní spis, tedy jeho obsah, a vyzval žalobce, že se může k takovému obsahu vyjádřit, když tuto svou zákonnou povinnost nesplnil žalovaný, ač k tomu byl již dvakrát správním soudem zavázán. Soud upozorňuje na to, že pokud správní spis bude nějak doplňován, je povinností žalovaného nejdříve vyzvat žalobce, aby se k jeho doplněnému obsahu případně vyjádřil. K tomuto výjimečnému postupu soud přistoupil z toho důvodu, aby se případné další rozhodnutí aspoň dalo nějak věcně přezkoumat bez toho, aniž by řízení bylo zatíženo vadou, na níž soud dvakrát upozornil, na straně žalovaného však bez jakékoliv odezvy. [15] Dále je nutné obecněji uvést, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je šablonovité a ne