6 A 83/2024 – Městský soud v Praze

6 A 83/2024- 150 - text 20 6 A 83/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: SOMA spol. s r. o., se sídlem B. Smetany 380, Žichlinské předměstí, 563 01 Lanškroun, IČ: 455 36 724, zastoupena JUDr. Martinem Vargou, Ph.D., advokátem, se sídlem Košická 45/27, Praha 10 – Vršovice, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 – Staré Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 11. 7. 2024, č.j. MPO 26330/24/61100/01000 a výzvě žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č.j. MPO 71142/24/61400, takto: I. Žaloba se v části, v níž směřuje proti výzvě žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č.j. MPO 71142/24/61400, odmítá. II. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 11. 7. 2024, č.j. MPO 26330/24/61100/01000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24.497 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Martina Vargy, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala jednak přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 11. 7. 2024, č.j. MPO 26330/24/61100/01000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo k námitkám žalobkyně shledáno oprávněným opatření poskytovatele dotace ze dne 21. 2. 2024, č.j. MPO 21307/24/61100/61150 (dále jen „opatření“), kterým bylo žalobkyni postupem podle ustanovení § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), oznámeno krácení dotace požadované k proplacení (po krácení bylo k proplacení určena částka 17.586.807,76 Kč na místo požadované částky 28.814.447,18 Kč); a jednak přezkoumání a zrušení výzvy žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č.j. MPO 71142/24/61400 (dále jen „výzva ze dne 14. 8. 2024“), kterým byla žalobkyně podle ustanovení § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel vyzvána k vrácení jí přijatého finančního plnění dotace ve výši 1.977.983,03 Kč. [2] Žalobkyně v podané žalobě nejprve uvedla, že vzhledem k tomu, že výzva ze dne 14. 8. 2024 ani ustanovení § 14f rozpočtových pravidel neobsahuje žádné poučení o možnosti podat opravný prostředek, je oprávněna podat proti této výzvě žalobu. [3] Dále uvedla, že meritum sporu, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí i ve výzvě ze dne 14. 8. 2024 je identické, tj. zda došlo k umělému rozdělení předmětu zakázek na dodávky/služby. S odkazem na obsah námitek a obsah napadeného rozhodnutí žalobkyně namítala, že veškerá tvrzení žalovaného jsou pouze jeho názorem, resp. výkladem jeho vlastních Pravidel pro výběr dodavatelů (dále jen „Pravidla“), které tvoří přílohu č. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 1. 4. 2021, č.j. MPO 331048/21/61200/446. Dále namítala, že definice „nahodilého nákupu“ není v Pravidlech ani v zákoně nikde uvedena. Pokud chtěl žalovaný upřesnit, co považuje za „nahodilé pořizování dle aktuálních potřeb zadavatele“, a co nikoli, a co za potřeby, „které nelze objektivně dopředu předvídat“, mohl tak dle žalobkyně učinit v Pravidlech, což ale neučinil. Žalobkyně uvedla, že jí není známo, proč žalovaný hodnotí argumentaci žalobkyně s důrazem na nahodilé nákupy, když prokázala objektivní nemožnost stanovit předpokládanou hodnotu předem pro veškeré prototypy Aplikace Výzvy VIII dohromady. Dle žalobkyně je tvrzení žalovaného tendenční, protože žalovaný vypustil pasáž Pravidel uvádějící možnost doložení objektivních důvodů, což žalobkyně učinila v Aplikaci Výzva I e-mailovým dotazem Ing. K. adresovaným žalovanému ohledně postupu rozdělení zakázek a následným souhlasem žalovaného. [4] Žalobkyně dále namítala, že se jí ze strany žalovaného dostalo potvrzení, že nedošlo k umělému rozdělení předmětu zakázek na dodávky/služby, jelikož nebyla povinna sčítat předpokládané hodnoty jednotlivých prototypů do celku. Uvedla, že pokud by byla povinna sčítat hodnoty jednotlivých zakázek ne u jednotlivých prototypů zvlášť, ale u všech prototypů dohromady, tak by se muselo krácení týkat daleko většího množství subdodavatelů žalobkyně (viz tabulka na str. 13 žaloby). Podotkla, že hranice (limit) byl v době Aplikace Výzvy I 500.000 Kč bez DPH, tj. v případě součtů předpokládaných hodnot jednotlivých zakázek za jednotlivé prototypy dohromady by muselo ze strany žalovaného dojít ke krácení u všech subdodavatelů, avšak z opatření o krácení dotace ze dne 13. 6. 2019, č.j. MPO 47087/19/61100/61150 je jednoznačné, že žalovaný krátil dotaci pouze a výlučně v těch případech, kdy k překročení došlo u konkrétního dodavatele v rámci jednoho prototypu, nikoliv v rámci součtu u všech prototypů dohromady. [5] Žalobkyně dále uvedla, že dalším důkazem postupu schválení postupu žalobkyně ze strany žalovaného byla depeše týkající se Aplikace Výzvy I, kde se žalovaný dotázal žalobkyně na vyjádření k dodavatelům, u kterých součet zakázek překračoval limit, do kterého nemusí být realizováno výběrové řízení dle Pravidel. V tomto případě žalovaný žádné rozhodnutí o krácení dotace nevydal. [6] Žalovaný dále dle žalobkyně vykládá tendenčně stanovisko Ing. M. Š. ze dne 29. 1. 2016. Zdůraznila, že Ing. K. se výslovně ptala na možnost přistoupit k realizaci 5 výběrových řízení na 5 prototypů zvlášť, jako by se jednalo o 5 samostatných celků bez vázanosti v rámci projektu jako celku, což Ing. Š. výslovně odsouhlasil. K argumentaci žalovaného, že se daná věc týkala jiného projektu, žalobkyně namítla, že žalovaný zcela opomíjí skutečnost, že principy výběrů dodavatelů jsou v těchto dvou projektech (Aplikace Výzva I a Aplikace Výzva VIII) identické. [7] Žalobkyně v podané žalobě dále označila za zavádějící tvrzení žalovaného ohledně Podnikatelského záměru projektu. Dle žalobkyně je nutno rozlišovat mezi předpokládanou výši způsobilých výdajů na pořízení materiálu (které žalobkyně v Podnikatelském záměru uvedla jako celkovou výši způsobilých výdajů na pořízení materiálu na celý prototyp) a předpokládanou hodnotou zakázky, co se týče jednotlivých dodávek v rámci jednoho prototypu a objektivní nemožnosti žalobkyně tuto předpokládanou hodnotu předem stanovit. [8] Žalobkyně dále odkázala na znalecký posudek ze dne 5. 2. 2024, č. 011639/2024 (dále jen „znalecký posudek“), vypracovaný znalcem Ing. V. Š., CSc., MBA s tím, že není jasné, v čem a na základě jakých argumentů a důkazů žalovaný nesouhlasí s celkovým závěrem tohoto znaleckého posudku. V tomto směru odkázala zejména na závěr znalce uvedený na str. 116 předmětného znaleckého posudku. [9] Žalobkyně dále namítala, že obsahem návrhu Zprávy o auditu operace č.j. MF-9166/2021/5207-7, jasně doložila a prokázala, že byl přezkoumán soulad jejího postupu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), a pravidly pro výběr dodavatelů, přičemž nebyly zjištěny nedostatky ve výběru dodavatelů. [10] Žalobkyně dále uvedla, že meritum žaloby je v ustanovení § 18 ZZVZ, týkající se problematiky funkčního celku, věcných, časových a jiných souvislostí. K odkazu žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, č.j. 62Af 123/2013-85, uvedla, že tento má zcela jiný předmět, neboť šlo o nákup dvou vozidel. Tato vozidla jsou však vyráběna sériově, a proto je nelze dle žalobkyně srovnávat s vývojem a výzkumem prototypu flexotiskových strojů. Dle žalobkyně jednotlivé prototypy, které jsou předmětem daného projektu, nemají věcnou souvislost a objektivně nemohou dohromady tvořit jeden funkční celek, a to mimo jiné s ohledem na různé funkční účely jednotlivých prototypů, technologické a konstrukční rozdíly jednotlivých prototypů a bezpečnostní a technické požadavky jednotlivých prototypů. Podrobnosti ohledně technického objasnění žalobkyně uvedla v kapitole IV. žaloby a jsou rovněž obsaženy ve znaleckém posudku. [11] K časové souvislosti uvedla, že čím je doba mezi realizací jednotlivých částí veřejné zakázky delší, tím je určení existence časové souvislosti obtížnější. V obecné rovině označila za časově související dodávky a služby během jednoho účetního období (či kalendářního roku). Dále odkázala na harmonogram jednotlivých fází jednotlivých prototypů s tím, že např. mezi Prototypem 2 a Prototypem 3 byl, jak co se týče výzkumu nového stroje, tak poptávkového řízení odstup více než rok. Těsná časová návaznost tak zde dle žalobkyně jednoznačně nebyla. Mezi těmito dvěma prototypy tak ani dle judikatury nemůže být shledána časová souvislost. [12] K místní souvislosti žalobkyně uvedla, že všechny 3 prototypy byly vyvíjeny se zaměřením na zcela odlišné trhy, a to i geograficky. K zaměření jednotlivých prototypů na geograficky zcela odlišné trhy žalobkyně odkázala na Výzkumnou zprávu k funkčnímu prototypu č. 2 ze dne 12. 11. 2023 a Výzkumnou zprá