8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 105/2024- 58 - text 12 8 A 105/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: J. Č., bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Staňkem, se sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. září 2024, č. j. MZP/2024/290/1403 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ministerstvo životního prostředí v souladu s ustanovením § 40 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“) oznámilo veřejnou vyhláškou ze dne 24. srpna 2023, č. j. MZP/2023/620/1686, předložení Záměru na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen „Záměr“) k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání, na portálu veřejné správy. 2. K předloženému Záměru podal žalobce v souladu s ustanovením § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. v zákonné lhůtě dne 21. 11. 2023 námitky evidované pod č.j. MZP/2023/2358, MZP/2023/620/2359. 3. Ministerstvo posoudilo obdržené námitky a ve svém rozhodnutí ze dne 22. 5. 2024, č.j. MZP/2024/620/2355, námitkám žalobce proti zařazení jeho pozemků do CHKO Soutok nevyhovělo. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím ministr žalovaného zamítl rozklad žalobce a prvostupňové správní rozhodnutí, kterým správní orgán nevyhověl námitkám žalobce proti Záměru, potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce předně namítá, že námitka nebyla vyřízena v zákonem stanovené 60-ti denní lhůtě. Zákon ukládá orgánu státní správy o námitkách rozhodnout ve stanoveném čase bez ohledu na množství podaných námitek. Neobstojí ani to, že probíhala časově náročná analýza umístění a identifikace jednotlivých pozemků. Vliv nedodržení lhůty lze spatřovat například v tom, že vlastník pozemku mohl oprávněně nabýt přesvědčení, že jeho námitce je vyhověno ve smyslu toho, že jeho pozemek nebude součástí CHKO Soutok, a může jej nabídnout k prodeji za vyšší cenu bez omezení, vyplývajících ze základních ochranných podmínek CHKO. 6. Pokud se týká orné půdy, v záměru vyhlášení CHKO Soutok, části 3. Předměty ochrany a jejich popis jsou v bodech a) – g) konkretizovány ekosystémy (lesní, luční, mokřadní a vodní) včetně společenstev (travinné, kontinentální nivní louky, mezofilní ovsíkové louky a specifická stepní vegetace na výše položených lokalitách tzv. hrúdech a na ně vázaná biota). Pole a orná půda v tomto výčtu chybí, a proto nemůže být uváděna v samotném detailnějším popisu jednotlivých předmětů ochrany. Má-li se chránit jakýkoliv předmět ochrany a za tím účelem mají být určité osobě stanoveny povinnosti ústavního rozměru (zásah do vlastnických práv, omezení práva na podnikání v důsledku vyhlášení zvláště chráněného území), musí se především prokázat smysl takové ochrany. Ten nepochybně není dán, pokud se žádný z předmětů ochrany na pozemcích účastníka (orné půdě) nenachází (rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2013, č.j. 30 A 12/2012-34). 7. Žalovaný dále uvádí, že vyjmutím pozemků žalobce by došlo k negativnímu vlivu na předměty ochrany CHKO. Je nutné znovu zdůraznit, že orná půda není předmětem ochrany, což také dokazuje tvrzení žalovaného v rozhodnutí, kdy z uvedených popisů předmětů ochrany naprosto jednoznačně vyplývá, že žádný z uvedených biotopů a živočichů se na orné půdě nenachází. 8. K zařazení zemědělských ploch do CHKO žalovaný dále uvádí, že zemědělsky využívané plochy v krajině CHKO Soutok mohou mít funkcí arondační, mohou mít úzkou vazbu na vodní režim v území, mohou poskytovat plochu pro rozmnožování atp. Dále žalovaný sděluje, že význam ochrany orné půdy spolu s ostatními druhy pozemků může významně přispívat k udržování přirozeného vodního režimu s rozlivy celé oblasti (předmět ochrany CHKO), k odolnosti celé oblasti vůči abiotickým i biotickým činitelům, a také k resilienci celého území, tedy schopnosti navrátit se v případě narušení ekologických vazeb zpátky do původního stavu se zvýšenou rezistencí. 9. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný příznivý efekt ochrany přírody na zemědělských pozemcích teprve očekává, aniž by bral v úvahu skutečnost, že popisovaný stav nelze v daném území navodit z důvodu provedených komplexních vodohospodářských úprav, které přirozenému vodnímu režimu účinně brání. 10. Tvrzení, že ve zvláště chráněných oblastech se nabízí široká škála dotačních nástrojů oproti nechráněné krajině, je zavádějící a lživé. Oblast navrhované CHKO Soutok je evropsky významnou lokalitou (EVL Niva Dyje a Soutok – Podluží), kde je možné i bez vyhlášení CHKO čerpat finanční prostředky na stejné aktivity jako v CHKO, což dokládá přehled, který je Přílohou žaloby. Z uvedeného je zcela zřejmé, že programy, které žalovaný uvádí jako specifikované pouze pro zvláště chráněná území, v našem případě navrhovanou CHKO, lze využívat také pro evropsky významné lokality a volnou krajinu bez nutnosti vyhlášení CHKO. 11. Zároveň se žalovaný nevypořádal s námitkou, proč nepostupoval podle ustanovení § 45c odst. 5, zák. č. 114/1992 Sb., kdy se v podstatě jednalo o formalizovanou výzvu vlastníkovi nebo vlastníkům dotčených pozemků, se stanovením konkrétních lhůt, zda se chtějí na ochraně evropsky významných lokalit podílet. S touto výzvou žalovaný vlastníky dotčených pozemků – včetně žalobce – nikdy neoslovil, čímž vědomě porušil uvedené ustanovení zákona. Odkazem na test proporcionality nelze toto pochybení zdůvodnit. 12. Předmětné území je již zařazeno pod ochranu tzv. Evropsky významné lokality (EVL Niva Dyje a Soutok – Podluží), kdy dle § 39 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. má být ochrana těchto území realizována PŘEDNOSTNĚ v součinnosti s vlastníky pozemků. Nejen, že se tak v rozporu s § 45c odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., nestalo po vyhlášení EVL na daném území, ale v rozporu s § 39 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. se tak neděje ani nyní, když místo součinnosti s vlastníky zvolil žalovaný direktivní přístup dle § 40 zákona č. 114/1992 Sb., který nemá se součinností s vlastníky nic společného. Nejedná se o součinnost, ale o diktát. Dle názoru žalobce je takový postup nezákonný. 13. Proti sobě zde stojí § 39 a § 40, kdy k prosazení své vůle se žalovaný rozhodl principy součinnosti dle § 39 zcela ignorovat a vydal se cestou vyhlašování dle § 40, jako by na předmětných pozemcích snad ani žádná ochrana dle EVL vyhlášena nebyla. Není možné ignorovat pravidla jednání s vlastníky pozemků v EVL jen pro to, že se žalovaný rozhodl vyhlásit další (vyšší) stupeň ochrany. Pokud nechtěl pravidla dle § 39 dodržovat, měl nejdříve zrušit ochranu dle EVL a následně započít na pozemcích bez ochrany vyhlašovat CHKO. Takto je postup žalovaného nezákonný až nepřezkoumatelný. 14. V neposlední řadě žalovaný zcela ignoruje skutečnost, že v území zamýšleného vyhlášení CHKO Soutok probíhají rozsáhlé pozemkové úpravy dle zákona č. 139/2002 Sb., které jsou ve vysokém stupni rozpracovanosti a žalovaný byl o této skutečnosti ze strany Státního pozemkového úřadu informován. Pozemky v území tak budou dotčeny změnou vlastnictví, kdy za tímto účelem rovněž Státní pozemkový úřad požádal žalovaného, aby s ním bylo jednáno jako s účastníkem řízení. Pro představu soudu žalobce sděluje, že na úvodní jednání o prvním kole pozemkových úprav je pozváno 1.547 účastníků, kdy 1.381 z těchto je cizinců – převážně Slováků. Těchto úvodních jednání budou 3 kola, kdy na každé bude pozván obdobný počet účastníků. Všichni tito účastníci nedostanou možnost se již k zamýšlenému vyhlášení CHKO jakkoliv vyjádřit, přitom jejich vlastnické právo tímto bude zasaženo. 15. Rovněž lze úspěšně pochybovat o nestrannosti a objektivnosti analýzy Agentury ochrany přírody a krajiny, na kterou se ve svých závěrech žalovaný namnoze odvolává. AOPK je podřízená žalovanému, tedy její závěry mohou při přezkumu jen stěží obstát. Žalovaný si měl – dle názoru žalobce – obstarat minimálně jednu oponentní analýzu, např. z akademického prostředí, která by verifikovala závěry z analýzy AOPK. V současné chvíli nemůže žalobce považovat tuto analýzu za relevantní a závěry na jejím základě učiněné jsou tak dle jeho názoru nevěrohodné. 16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že probíhala časově náročná analýza umístění a identifikace druhu jednotlivých pozemků pro potřeby správní úvahy rozhodnutí, kdy byla znesnadněna identifikace parcel zejména v k.ú. X s ohledem na stav katastru nemovitostí, jelikož zde neproběhla zatím digitalizace parcel a pozemky jsou zde vedeny ve zjednodušené evidenci. Řada připomínek se týkala i pozemků nacházející se mimo Záměr na vyhlášení CHKO Soutok, a tyto bylo nutné odlišit od těch, které jsou součástí záměru. AOPK ČR provedla identifikaci parcel a zpracovala cca 240 odborných st