6 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 115/2024- 29 - text 9 8 A 115/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: Odborová organizace Sluníčko, IČ: 22711554, sídlem Petrušov 152, 571 01 Staré Město, doručovací adresa: Tovární 1072/4, 571 01 Moravská Třebová, proti žalovanému: Úřad vlády České republiky, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 11800 Praha 1 – Malá Strana, o žalobě proti rozhodnutí Úřadu vlády České republiky ze dne 29. 10. 2024, č. j. 62321-2024-UVCR, sp. zn. SPIS-2024-30728, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády České republiky (dále jen „žalovaný“) ze dne 29. 10. 2024, č. j. 62321-2024-UVCR, sp.zn. SPIS-2024-30728 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu vlády České republiky (dále jen „Úřad vlády“) ze dne 7. 10. 2024, č. j. 59287-2024-UVCR, sp. zn. SPIS-2024-30728 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím odmítl Úřad vlády poskytnutí informací požadovaných v žalobkynině žádosti ze dne 20. 9. 2024, neboť se podle jeho názoru jednalo o požadavek na vytvoření nového názoru, resp. nového právního stanoviska. 3. Žalobkynina žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), ze dne 20. 9. 2024 byla následujícího znění: „Předsedovi vlády jsme prostřednictvím Úřadu vlády ČR dne 5. 9. 2024 zaslali Žádost o opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Týkala se našeho podání ze dne 5. 7. 2024 „Podnět dle § 42 správního řádu, stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1) a žádost o vyloučení z projednávání a rozhodování věcí.“ Podnět a stížnost se týkaly PhDr. Jindřicha Fryče, nejvyššího státního tajemníka. Kompetencemi k vyřízení věcí disponuje služební orgán PhDr. Jindřicha Fryče, kterým je dle zákona č. 234/2014 Sb., § 10 (1) a) vláda. Žádost vyřídil 20. září 2024 pod čj. 56663-2024-UVCR, sp. zn. SPIS-2024-29697, Mgr. Jan Večeřa, ředitel Odboru právního Úřadu vlády ČR. Žádáme o informaci, dle jakého pověření či ustanovení jakého předpisu učinil Mgr. Jan Večeřa úkon, který náleží do kompetence předsedy vlády, tedy vyřídil naši žádost o opatření proti nečinnosti vlády (v postavení správního orgánu) dle § 80 správního řádu. Organizační řád takové pověření ani ustanovení neobsahuje a Mgr. Večeřa nám informaci o něm sdělit odmítá. Proto se domníváme, že pověřením Mgr. Jan Večeřa nedisponuje a úkony dle správního řádu jménem předsedy vlády činí protiprávně. Žádáme proto o vyloučení Mgr. Večeři z projednávání a rozhodování o této žádosti o informaci, neboť lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o jeho nepodjatosti.“ II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně ve věci uvedla tři hlavní žalobní námitky. 5. V první žalobní námitce žalobkyně namítá, že pan Mgr. Večeřa vládě a jejímu předsedovi nepostupuje (nepředává) opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, která se mu nelíbí, a vyřizuje je sám. 6. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítá, že pokud Úřad vlády informací nedisponuje, může žádost o poskytnutí informace odmítnout podle § 11b (jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona). Pan Mgr. Večeřa tak nepostupoval zjevně proto, že by tím přiznal, že žádným pověřením k vyřizování žádostí o opatření proti nečinnosti vlády (v postavení správního orgánu) podle § 80 správního řádu nedisponuje. Proto rozhodnutí odůvodnil důvodem zástupným. 7. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítá, že o námitce podjatosti pana Mgr. Večeři není oprávněn rozhodovat pan Mgr. Večeřa ani vedoucí Úřadu vlády, ale pouze jeho představený, kterým je pan Mgr. Ing. Filip Minář. Pan Mgr. Jan Večeřa, ředitel Odboru právního, si tedy protiprávně přisvojil a vykonává kompetence Vlády České republiky, jejího předsedy, svého nadřízeného – vrchního ředitele Sekce pro právo a ekonomiku, a zjevně píše i rozhodnutí podepisovaná vedoucím Úřadu vlády. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný setrvává na svých závěrech vyplývajících z napadeného rozhodnutí. 9. K první žalobní námitce uvádí žalovaný, že fakticky nejde o námitku proti napadenému rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí obsahovalo pasáž popisující, jak bylo naloženo s předchozí písemností žalobkyně, na kterou odkázala ve své žádosti o informace. V tomto popisu nešlo o vlastní odůvodnění, proč musela být předmětná žádost o informace odmítnuta. Podle žalovaného první žalobní námitka dále potvrzuje skutečnost, že se žalobkyně snaží polemizovat o úředních úkonech žalovaného v jiné věci, a domoci se jí požadovaného způsobu nakládání s jejími podáními. 10. K druhé žalobní námitce uvádí žalovaný, že § 11b informačního zákona se vztahuje na informaci, která by sice existovat mohla, ale povinný subjekt jí nedisponuje a ani nemá žádnou zákonnou povinnost jí disponovat. V posuzovaném případě požadovaná informace, kterou by byla odpověď na žadatelkou formulovaný dotaz, zcela zjevně neexistuje. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se povinnost poskytovat informace netýká požadavku na vytvoření nové informace. 11. K třetí žalobní námitce uvádí žalovaný, že námitku podjatosti považuje za nepodloženou. Není zřejmé, v čem spočívá střet zájmů ředitele Odboru právního Úřadu vlády, který objektivně posuzoval, zda požadovaná informace, tedy dokument obsahující odpovědi na vznesené dotazy, existuje, či nikoliv. Nadto žalovaný uvádí, že žalobkyně vznáší námitky podjatosti opakovaně, přičemž doposud podjatost úředních osob shledána nebyla, a žalovaný je považuje za osobní útoky. 12. Žalovaný odkazuje na opakovaná podání žalobkyně, kdy se u žalovaného od 30. 11. 2023 do 30. 11. 2024 jedná o cca 31 podání podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), 21 podání podle § 79 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, 24 podání podle § 80 správního řádu, 3 stížnosti podle § 175 správního řádu, 8 žádostí podle § 14 správního řádu o vyloučení úředních osob z projednávání věcí, 29 žádostí podle zákona o informacích, jež v naprosté většině případů pokračují řízením o opravných prostředcích, tj. řízením o rozkladu, stížnosti či přezkumným řízením vedeném Úřadem pro ochranu osobních údajů. Dále již bylo na základě návrhu žalobkyně zahájeno 10 soudních řízení, včetně tohoto právě projednávaného. Vůči dvěma úředním osobám v Úřadu vlády bylo žalobkyní dokonce podáno oznámení o spáchání přestupku podle § 2 odst. 2 písm. g) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Věc je řešena Úřadem městské části Praha 1. IV. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobkyně byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován) a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 14. K první žalobní námitce městský soud uvádí, že posouzení skutečnosti, zda pan Mgr. Večeřa vládě a jejímu předsedovi postupuje či nepostupuje v jiných nesouvisejících správních řízeních žalobkynina podání označená jako opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, je z hlediska nyní posuzované věci týkající se odmítnutí její žádosti podle informačního zákona ze dne 20. 9. 2024 nerelevantní. Žalobkyně v podané žalobě blíže nezdůvodnila relevanci této skutečnosti pro nyní posuzovanou věc. Proto městský soud první žalobní námitku jako nedůvodnou zamítl. 15. K druhé žalobní námitce městský soud uvádí, že při jejím posouzení vycházel z následující právní úpravy. 16. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona „povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“ 17. Podle § 3 odst. 3 informačního zákona „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ 18. Žalobkyně dne 20. 9. 2024 požádala o informaci, podle jakého pověření či ustanovení jakého předpisu