1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 17/2024- 78 - text 15 8 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Jawa Klub Praha , z.s.,, se sídlem Hartigova 910/61, Praha 3 zastoupený JUDr. Jakubem Blažkem, advokátem se sídlem Na Březince 1232/16, Praha 5 Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 za účasti J. P., bytem X zastoupen Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Obecní dvůr 433, Kolín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. MMR-84186/2023-83, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 13. 12. 2023, č. j. MMR-84186/2023-83, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, ze dne 23. 1. 2023, č.j. MHMP 126872/2023, jímž byla zamítnuta žádost žalobce jako vyvlastnitele o vyvlastnění za účelem zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty přes pozemek parc. č. XA a dům č.p. X, vše v k. ú. X, jejichž vlastníkem je J. P., bytem X. 2. Dne 21.12.2016 podal návrh na vyvlastnění – omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene služebnosti stezky a cesty ve prospěch pozemků č. parc. XB – ostatní plocha, č. parc. XC – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova bez č.p. nebo ev. č., jiná stavba, a č. parc. XD – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova bez č.p. nebo ev. č., garáž, vše zapsáno na LV č. X vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro katastrální území X, obec X, k tíži pozemku č. parc. XA – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č.p. X ve vlastnictví vyvlastňovaného. 3. Správní orgán I. stupně však konstatoval, že v řízení je sporná otázka prokázání veřejného zájmu, a i v případě, že by byla jeho existence připuštěna, nelze mít za to, že by převážil nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Nadto vyvlastnění není přípustné i proto, že vyvlastnitel má možnost práva ke svému pozemku a stavbám potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou či jiným způsobem. 4. Žalovaný jako odvolací správní orgán shledal rozhodnutí vydané v I. stupni správným jak po stránce skutkových zjištění, tak po stránce právního hodnocení, a odvolání žalobce zamítl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to ze tří důvodů: správní orgány zjistily nesprávně skutkový stav věci (skutková zjištění neodpovídají obsahu správního spisu), resp. nezjistily skutkový stav v potřebném rozsahu pro jejich rozhodnutí; správní orgány na základě nesprávně (neúplně) zjištěného skutkového stavu provedly nesprávné právní posouzení věci; a správní orgány zatížily správní řízení procesním vadami majícími za následek poškození práv žalobce a nesprávnost rozhodnutí ve věci. 6. Ohledně vady nesprávně, resp. nedostatečně zjištěného stavu věci, žalobce spatřoval zásadní rozpor se zásadou materiální pravdy dle ust. § 3 správního řádu, zásadou bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů dle ust. § 50 odst. 4 správního řádu v tom, že Magistrát hlavního města Prahy převzal svá skutková zjištění z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2021, č. j. 55 Co 242/2019-503. Tento postup, jakož i takto učiněná skutková zjištění žalovaný jakožto odvolací orgán v napadeném rozhodnutí aproboval, když nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobce. 7. Žalobce nesporuje, že správní orgány mohly vyjít i z rozsudku Městského soudu v Praze, avšak způsob, jakým tak učinily, zakládá rozpor se základními zásadami činnosti správních orgánů, resp. zásadami dokazování ve správním řízení. 8. Využití podkladů od jiných orgánů veřejné moci jako důkazu (§ 50 odst. 1 správního řádu) totiž nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v potřebném rozsahu. Závěry soudu jsou jednak nedostatečné pro rozhodnutí ve správním řízení, jednak správní orgány vyšly ze subjektivního hodnocení soudu, nikoli z jednotlivých důkazů provedených v rámci dokazování před soudem. Smyslem oprávnění správních orgánu vycházet i z podkladů od jiných orgánů dle ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu jistě není, aby správní orgány bez dalšího přebíraly kompletně skutkové závěry jiných orgánů a zcela rezignovaly na provádění vlastního dokazování. Takový postup je rovněž zjevně v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. 9. Nesprávná je i úvaha žalovaného, že skutkové závěry učiněné městským soudem jsou dostatečné, neboť předmět soudního řízení o zřízení nezbytné cesty a předmět správního řízení o vyvlastnění jsou totožné. Předmět řízení o vyvlastnění a předmět občanskoprávního řízení o zřízení nezbytné cesty se liší, a proto se musí lišit i okruh skutkových otázek potřebných pro jejich vyřešení. 10. Žalobce již ve svém podání ze dne 10. října 2022 v rámci řízení před Magistrátem na tuto odlišnost upozorňoval, a stejně tak činil i v odvolání. Žalovaný však argumentaci žalobce dezinterpretoval, když konstatoval, že jde o řízení s totožným předmětem, a argumenty žalobce zúžil v zásadě toliko na otázku předběžné povahy soudního řízení pro řízení vyvlastňovací. 11. Je s podivem, že žalovaný sám cituje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 880/2018 na podporu sporného závěru, ačkoliv Nejvyšší soud tam zdůrazňuje právě odlišnosti těchto řízení, resp. odlišné zákonné požadavky pro povolení nezbytné cesty v soudním řízení a pro vyvlastnění ve správním řízení. Žalovaný ocitoval i tu část rozsudku, ve které Nejvyšší soud poukazuje na to, že může dojít k situaci, kdy nebudou naplněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty soudem, ale budou splněny podmínky pro vyvlastnění. 12. Správní orgány ve vyvlastňovacím řízení a soudy v řízení o určení nezbytné cesty zkoumají splnění jiných zákonných podmínek (zkoumají jiné skutkové a právní otázky). Není přípustné, aby správní orgány zcela převzaly skutkové závěry uvedené v rozsudku městského soudu. Tím spíše to není možné za situace, kdy jsou skutkové otázky mezi účastníky sporné. Vzhledem k rozdílným řízení o vyvlastnění měl tedy Magistrát hlavního města Prahy provést rozsáhlejší dokazování, zejména provést ohledání na místě. 13. Podle žalobce rozsudek městského soudu představuje toliko odvozený důkaz, nikoli důkaz původní. Soud v odůvodnění tohoto rozsudku toliko shrnuje (reprodukuje) výsledek provedeného dokazování, a to již dle svého vlastního hodnocení provedených důkazů. 14. Pokud správní orgány chtěly vycházet z dokazování provedeného před městským soudem, pak si měly opatřit ze soudního spisu protokoly ze soudních jednání a ohledání na místě, případně jiné, zejména listinné, důkazy. Obsah těchto důkazů pak měly podrobit vlastnímu hodnocení a dospět k vlastním skutkovým závěrům. 15. Jestliže správní orgány neopatřily předmětné listiny ze spisu, mohl jim Rozsudek MSP posloužit jako informační zdroj např. pro zjištění okruhu vhodných svědků či pro provedení ohledání na místě (místní šetření) se zaměřením se na např. soudem opomenuté, či pro něj nepodstatné okolnosti. 16. Správní orgány navíc obsah rozsudku městského soudu převzaly nesprávně, přičemž žalovaný navíc takto zjištěný skutkový stav prohlásil za mezi účastníky nesporný, což odporuje obsahu spisu. Správní orgány se s odkazem právě na rozsudek a údajnou nespornost skutkových otázek dovolávají zejména toho, že k panujícím pozemkům existuje alternativní přístup. Otázka alternativního přístupu k panujícím pozemkům nebyla mezi účastníky řízení (ani soudního ani správního) nespornou. Žalobce již od počátku tvrdil neexistenci plnohodnotného alternativního přístupu (nejprve přímo v návrhu na vyvlastnění, poté také znovu před ústním jednání v doplnění návrhu ze dne 22. září 2022, následně také ve vyjádření ze dne 16. listopadu 2022 v návaznosti na vyjádření vyvlastňovaného. 17. Z rozsudku městského soudu nadto nevyplývá existence alternativního přístupu v rozsahu potřebném pro účel vyvlastnění. Rozsudek vylučuje i údajný přístup z cyklostezky, když soud uvádí, že během místního šetření zjistil, že cyklostezka se nachází několik metrů pod úrovní panujících pozemků, resp. že na „srázu“ mezi Panujícími pozemky a cyklostezkou je trávník a keře. Místní situace tedy vylučuje zřízení přístupu pro dopravní obsluhu panujících pozemků z cyklostezky v rozsahu potřebném pro účely vyvlastnění. I v případě vybudování schodiště z cyklostezky by takovýmto přístupem nebyl zajištěn příjezd vozidel z veřejné cesty v Hartigově ulici, ani by nebylo možné zásobovat panující pozemky a zajišťovat údržbu staveb na nich umístěných. 18. Další alternativní přístup v rozsahu potřebném pro účel vyvlastnění přes hostel Marabou vylučují listinné důkazy založené v