8 A 46/2025 – Městský soud v Praze

8 A 46/2025- 20 - text 7 č. j. 8A 46/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně M. S., st. příslušnost Ukrajina, bytem X zastoupené Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. se sídlem Poděbradská 5, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil její žádost o dočasnou ochranu ze dne 16. 4. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM- 0374232/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování žalobkyně práv a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod č. j. OAM-0374232/DO-2025 III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobkyni podanou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Jak žalobkyně v žalobě uvedla, dne 16. 4. 2025 požádala o dočasnou ochranu. Žalovaný jí vrátil formulář žádosti s tím, že je nepřijatelná. Jako důvod nepřijatelnosti ve formuláři vyznačil to, že „nebylo prokázáno, že žadatel(ka) je osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb“. Žalobkyně měla totiž v rozhodné době uděleno dlouhodobé polské vízum platné od 15. 9. 2021 do 13. 3. 2022. 3. Ke dni 24. 2. 2022 žalobkyně pobývala na Ukrajině. Žalobkyně přicestovala do Polska 26. 9. 2021 a vycestovala zpět na Ukrajinu dne 2. 2. 2022 přes hraniční přechod Korczowa. Z Ukrajiny pak znovu vycestovala až dne 22. 5. 2022. Následně jí dne 24. 5. 2022 byla v České republice udělena dočasná ochrana s platností do 31. 3. 2023. Poté jí byla platnost dočasné ochrany opětovně prodloužena. Nejprve s platností od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2024 a pak od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2025. Poté si však žalobkyně dočasnou ochranu v důsledku nedorozumění neprodloužila a šla o ní požádat znovu. Tentokrát ale již neúspěšně. 4. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 5. V písemném vyjádření k podané žalobě uvedl, že pro získání dočasné ochrany nepostačuje, že žalobkyně prokázala, že je občankou Ukrajiny a že dne 24. 2. 2022 se fyzicky nacházela na Ukrajině. Žalobkyni nelze považovat za osobu pobývající na území Ukrajiny ke dni 24. 2. 2022 podle čl. 2 odst. 1 Rozhodnutí Rady č. 2022/382. 6. Podle názoru žalovaného je třeba pojem „pobývající na Ukrajině“ vykládat ve smyslu osoby, která je na území Ukrajiny usazena, tedy zde má dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Z tohoto důvodu je nutné článek 2 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 interpretovat tak, že osoba, které bylo povoleno dlouhodobě pobývat mimo území Ukrajiny, již není osobou „pobývající na Ukrajině“, ale osobou pobývající ve státě, který jí tento dlouhodobý pobyt umožnil. 7. V případě žalobkyně bylo k rozhodnému dni stále platné její dlouhodobé vízum vydané orgány Polské republiky. Žalobkyně tak měla možnost a zároveň povinnost využít tohoto oprávnění a odejít do Polska, které jí vízum udělilo. Dne 24. února 2022 tedy byla oprávněna pobývat na území Polska, neboť platnost víza dosud neuplynula a nebyla vyčerpána doba pobytu, kterou vízum umožňovalo. 8. Ačkoli se žalobkyně mohla v uvedený den fyzicky nacházet na území Ukrajiny, nelze ji považovat za osobu „pobývající na Ukrajině“ ve smyslu zákona. Institut dočasné ochrany je určen pro občany Ukrajiny, kteří v důsledku ozbrojeného konfliktu opustili Ukrajinu a nemají jiné dlouhodobé pobytové oprávnění v některém z členských států EU. Dočasná ochrana je tedy krajním řešením pro ty, kteří nemají jinou možnost legálního pobytu. 9. Žalovaný dále uvádí, že prováděcí rozhodnutí Rady se nevztahuje na občany Ukrajiny, kteří se sice dne 24. 2. 2022 nacházeli na území Ukrajiny, avšak pouze krátkodobě, zatímco jejich dlouhodobý pobyt byl veden v jiném státě. V praxi žalovaný uděloval dočasnou ochranu i těm občanům Ukrajiny, kteří se v uvedený den fyzicky nenacházeli na Ukrajině, ale krátce před tímto datem z Ukrajiny vycestovali – například na základě krátkodobého víza nebo bezvízově – a nacházeli se na území České republiky. Tyto osoby nelze považovat za usazené v jiném členském státě. 10. V této souvislosti žalovaný odkazuje na sdělení Evropské komise ze dne 21. března 2022 s názvem Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382. Dále žalovaný poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. června 2023, č. j. 57 A 4/2023–116. 11. Na základě výše uvedeného žalovaný setrvává na stanovisku, že v případě žalobkyně nebyly splněny podmínky stanovené v § 3 zákona č. 65/2022 Sb. (tzv. Lex Ukrajina), a proto jí dočasná ochrana nenáleží. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V souladu s §56 odst. 3 s.ř.s. byla žaloba projednána přednostně. 13. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně nemá žádné oprávnění k pobytu na území ČR a že nesplňuje podmínky pro jeho získání podle zákona o pobytu cizinců. Soud rovněž vyšel z toho, že v době podání žádosti o dočasnou ochranu (16. 4. 2025) žalobkyně byla držitelkou platného dlouhodobého víza vydaného polskými orgány. 14. Soud v prvé řadě považuje za nutné uvést, že žaloba je přípustná, což dovodila i judikatura správních soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2024, čj. 62 A 14/2024–37, či usnesení NSS ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 Azs 93/2023–37, rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 A 80/2022–79, či rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2023, č. j. 55 A 6/2023–44). Pro samotné projednání věci je pak bez významu, zda je přípustnost žaloby dovozena pouze (resp. přímo) z čl. 47 pododstavce prvního Listiny základních práv EU či z čl. 29 Směrnice o dočasné ochraně (usnesení NSS č. j. 8 Azs 93/2023–37). 15. Žalobkyně se domáhá ochrany před nezákonným zásahem. Dle § 82 s. ř. s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 16. Citované ustanovení vymezuje podmínky, které musí být nezbytně splněny k tomu, aby mohl soud vyslovit nezákonnost zásahu a žalobkyni poskytnout ochranu před nezákonným zásahem. Žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobkyni ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005–65, č. 603/2005 Sb. NSS). 17. Soud přitom musí nejprve zkoumat splnění čtvrté podmínky, neboť neexistence zásahu vede k nepřijatelnosti žaloby (rozsudky NSS ze dne 19. 9. 2007, čj. 9 Aps 1/2007–68, č. 1382/2007 Sb. NSS, a ze dne 18. 12. 2019, čj. 6 As 167/2019–36, č. 3973/2020 Sb. NSS). Následně musí zkoumat včasnost žaloby a posoudit, zda došlo v posuzovaném případě k přímému zkrácení práv žalobkyně, a zda byl zásah zaměřen přímo proti žalobkyni, tj. zda byl zásah dostatečně individualizován. Teprve v případě splnění všech těchto podmínek se soud může zabývat žalobou věcně a posoudit, zda byl namítaný zásah nezákonný či nikoliv. 18. Soud se s ohledem na uvedené nejprve zabýval splněním podmínek řízení a poté nezákonností samotného zásahu. 19. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v tom, že jí žalovaný vrátil žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou. Vrácení žádosti směřuje přímo proti žalobkyni a vyústilo v neudělení dočasné ochrany, o níž žalobkyně žádala. Přitom nejde o rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., ale o faktický úkon bez formalizovaného procesu spojený s vyznačením důvodu nepřijatelnosti přímo v žádosti a vrácením formuláře žadateli. V tomto případě sice nedošlo k vrácení žádosti obratem, ale fakticky byla žádost žalobkyně administrována a po vyhodnocení její nepřijatelnosti bylo žalobkyni zasláno sd