1 Afs 88/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 61/2024- 62 - text 16 8 A 61/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně Ing. Peter Režnický, insolvenční správce, IČO: 61455121 se sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice zastoupený Mgr. Tomáš Zahumenský, advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému Ministerstvo spravedlnosti České republiky, IČO: 00 02 54 29 se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP-7/2021-ODKA-ROZ/18 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem v insolvenčním řízení dlužníka R. S., nar. …., bytem …. (dále jen „dlužník 1“). Usnesením krajského soudu ze dne 28. 8. 2016, č. j. KSUL 79 INS 7519/2016-B-6, byl na majetek dlužníka 1 prohlášen konkurs. 2. Do soupisu majetkové podstaty dlužníka 1 byl dne 27. 5. 2016 sepsán pozemek parc. č. XA, jehož součástí je stavba …., a parc. č. XB, vše v k. ú. …., okres …. (dále jen „nemovitosti R. S.“), Věřitel Česká spořitelna, a.s., se sídlem Olbrachtova 1329/62, 140 00 Praha 4, IČO: 45244782 (dále jen „zajištěný věřitel“) přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka 1 pohledávku ve výši 1 688 946,77 Kč, která byla zajištěna těmito nemovitostmi. 3. Dále byl zjištěn úpadek dlužníka T. R., nar. …, bytem ….., (dále jen „dlužník 2“), na jehož majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalobce dne 2. 1. 2017 sepsal do majetkové podstaty dlužníka 2 pozemek parc. č. XC, jehož součástí je stavba č. p. …, a pozemek parc. č. XD, vše v k. ú. ….(dále jen „nemovitosti T. R.“), s poznámkou, že se jedná o majetek ve společném jmění manželů. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí ze dne 11. 12. 2020 č. j. MSP-9/2020-OINS-SRIS/6 (dále rovněž jako „rozhodnutí ze dne 11. 12. 2020“), 5. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2020 bylo rozhodnuto, že je žalobce vinen a) tím, že jako insolvenční správce v řízení sp. zn. KSUL 79 INS 7519/2016 vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem s dlužníkem R. S., ….., přinejmenším v období od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017, nepřistoupil ke zpeněžení pozemku par. č. st. …., jehož součástí je stavba Soutěsky: č. p. …., a pozemku par. č. ….., vše v k. ú. …., elektronickou veřejnou dražbou dobrovolnou prostřednictvím společnosti GAVLAS, spol. s.r.o., sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, IČO: 60472049, ač mu to bylo uloženo pokynem zajištěného věřitele Česká spořitelna, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO: 45244782, ze dne 25. 8. 2016, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2017, č. j. KSUL 79 INS 7519/2016-B-12, čímž přinejmenším o 6,5 měsíce zpomalil proces zpeněžování majetkové podstaty, přisvojil si rozhodovací pravomoc, která mu nenáležela, a excesivně zatížil insolvenční soud, tedy závažně porušil povinnost zpeněžit věc, která slouží k zajištění pohledávky podle pokynu zajištěného věřitele, a respektovat pokyn insolvenčního soudu uložený mu v rámci dohlédací činnosti, stanovenou v § 293 odst. 1 a v § 11 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019, (dále jen „skutek A“) b) že jako insolvenční správce v řízení sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016 vedeném u Městského soudu v Praze s dlužníkem T. R., …., podal dne 13. 2. 2018 Městskému soudu v Praze návrh na vydání výtěžku zpeněžení z pozemku par. č. …, jehož součástí je stavba č. p. …, a pozemku par. č. …., vše v k. ú. …., patřících do společného jmění manželů dlužníka T. R. a jeho bývalé manželky J. R., ….., zajištěným věřitelům, ačkoli o vypořádání společného jmění bylo rozhodnuto až rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 19. 2. 2019, č. j. ….., který nabyl právní moci dne 6. 4. 2019, tudíž podal soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení z majetku, o němž neměl postaveno najisto, zda náleží do majetkové podstaty dlužníka, čímž neodborně nakládal s majetkovou podstatou dlužnice a excesivně zatížil insolvenční soud, tedy závažně porušil povinnost postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen „skutek B“), čímž spáchal přestupky podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „ZIS“), ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena podle § 36b odst. 4 písm. f) ZIS pokuta v úhrnné výši 160.000,-Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč. (pozn. soudu: anonymizaci provedl městský soud). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V prvním žalobním bodě žalobce namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2023, č.j. 3 A 86/2021-62, kterým soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2021, jímž potvrdil rozhodnutí ze dne 11. 12. 2020. 7. Z rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývá, že skutek popsaný pod písm. b) rozhodnutí ze dne 11. 12. 2020 není přestupkem. 8. Žalobce dále ke skutku a) namítl, že jako doba nečinnosti na jeho straně nemůže být v prvoinstančním rozhodnutí posuzováno období od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017, neboť v tomto období žalobce vyjednával s dražebníkem obsah smlouvy o provedení dražby, a proto nepřistoupil ke zpeněžení nemovitostí. 9. Žalobce namítl, že v popsaném období učinil kroky směřující ke zpeněžení, tyto kroky však nebyly správním orgánem vzaty v potaz. Žalobce tvrdí (a tvrdil již v průběhu správního řízení) následující komunikaci vztahující se ke zpeněžení nemovitosti: - Emailovou zprávou ze dne 11. 4. 2017 žalobce požádal dražebníka o zaslání návrhu smlouvy. - Emailovou zprávou ze dne 26. 4. 2017 zaslal dražebník žalobci návrh smlouvy a vyžádal si určité informace potřebné k procesu zpeněžení. - Žalobce zareagoval na tento email zprávou ze dne 15. 5. 2017, ve které navrhl úpravu smlouvy a informoval dražebníka o vyžádaných skutečnostech. - Dražebník podáním z téhož dne zareagoval na email žalobce a zaurgoval odpověď emailem ze dne 28. 6. 2017. 10. Z uvedeného je patrné, že po dobu zhruba tří měsíců po schválení pokynu zajištěného věřitele insolvenčním soudem dne 31. 3. 2017 probíhala komunikace o obsahu smlouvy o provedení dražby, dražebník však většině dílčích návrhů na úpravu smlouvy nevyhověl. Nemůže být pochyb o tom, že jednání o obsahu smlouvy, kterou má dojít ke zpeněžení, je nepochybně jednáním směřujícím ke zpeněžení majetku. To samo o sobě vylučuje závěr učiněný správním orgán, že žalobce v předmětné době nečinil žádné kroky směřující ke zpeněžení. Za hraniční dobu průtahů se považuje nečinnost trvající déle než 1 rok, viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 14 Kse 2/2011-70. 11. Žalobce má za to, že jako doba nečinnosti na jeho straně nemůže být posouzena ani doba od 20. 8. 2017 do 11. 10. 2017, kdy žalobce informoval insolvenční soud o svém stanovisku. 12. Správní orgán prvního stupně v napadeném usnesení uvádí následující: „Měl-li pak obviněný nadále pochybnosti ohledně obsahu smlouvy, mohl aktivně požádat insolvenční soud o její přezkoumání.“ (odstavec 31 odůvodnění). Žalobce tak skutečně postupoval! 13. Žalobce dále namítá použití termínu „téměř 6,5 měsíce“ v prvoinstančním rozhodnutí, který v prvoinstančním rozhodnutí označuje dobu od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017, což není 6,5 měsíce. 14. V návaznosti na rozsudek městského soudu dále žalobce poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil, že městský soud považoval pojmy „přisvojení si rozhodovací pravomoci“ a „excesivní zatížení soudu“ týkající se skutku A ve výroku prvoinstančního rozhodnutí za nadbytečné, avšak zároveň výše uvedené námitce žalobce nevyhověl a předmětnou vadu prvoinstančního rozhodnutí neodstranil. 15. Je zjevné že správní orgán dovozuje, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, která má spočívat v „excesivním zatížení insolvenčního soudu“. Z rozhodnutí ze dne 11. 12. 2020 ani z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, na základě jakých skutkových zjištění žalovaný dospěl k takovému závěru, tedy na základě čeho žalovaný dovozuje, že žalobce excesivně zatížil insolvenční soud. Není ani patrné, co má žalovaný tímto vyjádřením namysli. Žalobce shledává napadené rozhodnutí v této části jako zjevně nepřezkoumatelné. 16. Žalobce nesouhlasí s tím, že by z jeho strany došlo k porušení ustanovení § 293 odst. 1 IZ. Žalobce respektoval rozhodnutí zajištěného věřitele i insolvenčního soudu a nijak nesporoval rozhodnutí soudu o tom, že dražebníkem bude společnost GAVLAS. 17. Žalobce zdůrazňuje, že jeho snahou bylo chránit všechny účastníky insolvenčního řízení a dosáhnout co nejvyššího uspokojení věřitelů. Žalobce chtěl zejména limitovat plnění, které obdrží dražebn