6 Afs 200/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 21/2024- 63 - text 10 8 Ad 21/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: JUDr. Mgr. Ing. H. K., bytem X zastoupená JUDr. Petrou Gabrielovou, advokátkou sídlem Jankovcova 94/41, 170 00 Praha 7 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2024, č. j. XA, rozhodnutí ze dne 13. 9. 2024, č. j. XB, Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, a proti Výkazu nedoplatků ze dne 3. 9. 2024, č. j. XC, takto: I. Žaloba proti Výkazu nedoplatků č. j.: XC, ze dne 3. 9. 2024, a rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj ze dne 13. 9. 2024, č. j. XB, se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2024, č. j. X, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Výkazem nedoplatků ze dne 3. 9. 2024, č. j.: XC (dále jen Výkaz nedoplatků) bylo k úhradě vypočteno penále za nezaplacení záloh na pojistné celkem 1.927 Kč. Rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“), ze dne 13. 9. 2024, č. j. XB (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), nebylo nevyhověno námitkám podaným proti Výkazu nedoplatků ze dne 3. 9. 2024, č. j. 42013/205/8013/3.9.2024/448/CP/119. Žalobou napadeným rozhodnutím ČSSZ č. j. XA ze dne 29. 10. 2024 bylo v odvolacím řízení rozhodnutí o námitkách změněno a Výkaz nedoplatků byl potvrzen. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně napadá nesprávný postup žalované při vydání napadeného rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost. Výkaz nedoplatků ani rozhodnutí o námitkách neobsahovaly vůbec žádné odůvodnění. Až v žalobou napadeném rozhodnutí se žalovaná alespoň částečně pokusila absenci přezkoumatelnosti předcházejících dvou rozhodnutí zhojit. Zejména však nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání takových rozhodnutí. Jako další důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uvedla chybně uvedené datum podání přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „přehled“) za období roku 2021. 3. Žalobkyně nebyla povinna hradit zálohy, protože jí žádné zálohy nebyly stanoveny. Žádné vyúčtování přehledu za rok 2021 a ani předpis záloh na další období jí nebyly doručeny. Na přehledu za rok 2021 si vyčíslila zálohy na pojistné a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti na další období ve výši 0 Kč měsíčně. Pokud žalovaná s tímto návrhem ohledně tzv. nulových záloh nesouhlasila, měla řádně rozhodnout, což do dne podání žaloby neučinila. Žalobkyně proto vycházela z toho, že není povinna hradit zálohy, když žádný nesouhlas s návrhem záloh ve výši 0 Kč měsíčně ze strany žalované neobdržela a navíc vykonávala činnost samostatně výdělečně činnou pouze jako činnost vedlejší. Postup žalované, v důsledku kterého vyměřila žalobkyni penále ve výši 1.927 Kč na zálohy za období 9/2022 až 5/2023, které měla žalobkyně dle údajného vyúčtování žalované hradit, shledává překvapující a narušující její legitimní očekávání a právní jistotu. 4. Postup žalované je také v rozporu se samotným zákonným účelem vybírání záloh a zejména se soudní judikaturou. Účelem vybírání záloh je zajištění platby na budoucí očekávanou daňovou povinnost, kdy ovšem žalobkyně očekávala povinnost hradit zálohy v nulové výši, a proto v rámci přehledu o příjmech a výdajích za rok 2021 (jakož i za rok 2022 i za rok 2023) uvedla výši měsíční zálohy na další období ve výši 0 Kč. Ovšem žalovaná tuto skutečnost vůbec nereflektovala a v podstatě teď žalobkyni sankcionuje penále z nulových záloh. 5. Žalobkyně dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 49/04, na základě kterého z podstaty institutu zálohy na daň vyplývá, že tato záloha by měla se zřetelem na daňovým poplatníkem prokázané skutečnosti přibližně odpovídat předpokládané budoucí daňové povinnosti, která má být zálohou "založena" a daňový poplatník by neměl být nucen "zálohovat" stát v rozsahu nepřiměřeném vůči předpokládané daňové povinnosti za dané zdaňovací období. Žalovaná věděla, že žalobkyně vykonává vedlejší činnost z důvodu péče o dítě, tedy byla osobou, za kterou je plátcem pojištění stát. Se souvisejícím nástupem na rodičovskou dovolenou se dal předpokládat nižší daňový základ z výdělečné činnosti za rok 2022 a tedy i nižší povinnost hradit pojistné (oproti létům předchozím), což bylo potvrzeno i přehledem za rok 2022 (také za rok 2023), ze kterého vyplynula povinnost uhradit pojistné ve výši 0 Kč. Žalovaná přes to měla dle odůvodnění napadeného rozhodnutí údajně stanovit žalobkyni dne 26. 9. 2022 zálohy, čímž byla nucena "zálohovat" stát v rozsahu nepřiměřeném vůči předpokládané daňové povinnosti za dané zdaňovací období. Přes tuto skutečnost bylo žalobkyni žalovanou napadeným rozhodnutím vyměřeno penále ve výši 1.972 Kč, a to ze záloh, které by sice žalobkyně uhradila, nicméně následně by jí při podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2022 v roce 2023 byly vráceny, obdobně za rok 2023 v roce 2024. V této souvislosti žalobkyně vznesla i námitku nepřiměřenosti údajně stanovených záloh a zejména nepřiměřenost vyčísleného penále ve výši 1.972 Kč vzhledem k výši pojistného za rok 2022 jakož i za rok 2023 ve výši 0 Kč. 6. V závěru žalobních námitek žalobkyně uvedla, že pokud by se správní soud ztotožnil s právním názorem žalované, byla aplikace tohoto právního názoru žalované a tedy i zákona v případě žalobkyně použita nepřiměřeně a tvrdě. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobkyně soudu navrhla zrušení všech třech rozhodnutí. 8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dle ustanovení § 10 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky. Rozhodná částka pro rok 2021 činí 85.058 Kč. Jelikož žalovaná podala přehled za rok 2021 s daňovým základem ve výši 126.554 Kč, je patrné, že rozhodné částky v tomto roce dosáhla a měla povinnost platit zálohy dle ust. § 13a odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném“). 9. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. e) bodě 1 zákona o pojistném z měsíčního vyměřovacího základu. Z výše uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že žalobkyně byla povinna platit zálohy na pojistné ve výši 1.541 Kč za měsíce září 2022 až květen 2023. To, že žalobkyně, resp. její daňová poradkyně, chybně vyplnila tuto kolonku v přehledu za rok 2021, nemá na tuto zákonem danou povinnost žádný vliv. 10. Přehled za rok 2021 podala na ÚSSZ za žalobkyni na základě plné moci pomocí datové schránky její daňová poradkyně Ing. E. M. dne 22. 9. 2022. Ještě téhož dne bylo do datové schránky daňové poradkyně zasláno vyúčtování přehledu za rok 2021 i s předpisem záloh na další období. Vyúčtování bylo doručeno dne 26. 9. 2022 přihlášením daňové poradkyně do datové schránky. Žalobkyně tak byla o předpisu záloh na měsíce září 2022 až květen 2023 prostřednictvím své daňové poradkyně informována. 11. Penále pak bylo žalobkyni předepsáno v souladu s ustanovením § 104g odst. 1 zákona č. 582/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ“) výkazem nedoplatků. V tomto ustanovení je také uvedeno, co má výkaz nedoplatků obsahovat. 12. Žalovaná neshledala žádné nesplnění zákonných podmínek pro vydání výkazů. Dále žalovaná ve svém rozhodnutí uvedla, že ačkoliv ÚSSZ v odůvodnění rozhodnutí o námitkách chybně uvedla ustanovení § 13a odst. 1 písm. c) zákona o pojistném, kdy správně mělo být uvedeno ustanovení § 13a odst. 1 písm. b) téhož zákona a plně se nevypořádala s veškerou námitkovou argumentací žalobkyně, rozhodla v souladu s platnou právní úpravou. ÚSSZ žalobkyni dostatečně vysvětlila, z jaké pohledávky a za jaké období bylo počítáno penále, a i jeho výši. Proto žalovaná z hlediska procesní ekonomii rozhodnutí nezrušila a věc nevrátila ÚSSZ k novému projednání a vydání meritorního rozhodnutí ve věci, neboť konečný výsledek řízení by byl pro OSVČ totožný. 13. Dále žalovaná ve svém rozhodnutí napravila i pochybení v identifikaci účastníka řízení ve výrokové části rozhodnutí, kdy ÚSSZ nepostupovala dle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 citovaného zákona, kdy údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jin