9 Ad 6/2023 – Městský soud v Praze

9 Ad 6/2023- 248 - text 36 9 Ad 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: B. J. zastoupené advokátem JUDr. Martinem Hostinským sídlem Tišnovská 67, 613 00 Brno proti žalovanému: policejní prezident Policie České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 22. 3. 2023, č. j. PPR-49886-21/ČJ-2022-990131, takto: I. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 22. 3. 2023, č. j. PPR-49886-21/ČJ-2022-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v řízení výši 30 108 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Martina Hostinského, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 5. 2023 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkumu rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen „žalovaný“) ze dne 22. 3. 2023, č. j. PPR-49886-21/ČJ-2022-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy (dále jen „ředitel KŘP-A“) ve věcech služebního poměru ze dne 2. 11. 2022, č. j. KRPA-337436-62/ČJ-2021-0000KR (dále jen „rozhodnutí o propuštění“) ve znění opravného usnesení ředitele KŘP-A ze dne 15. 11. 2022, č. j. KRPA-337436-66/ČJ-2021-0000KR (dále jen „opravné usnesení“), (společně dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Rozhodnutím o propuštění byla žalobkyně podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) propuštěna ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky (dále jen „Policie“), neboť podle závěru V. V. vedoucího psychologa odboru personálního Policejního prezidia České republiky (dále jen „vedoucí psycholog“) ze dne 22. 9. 2021, č. j. PPR-21589-1/ČJ-2021-990762 (dále jen „závěr psychologa“), který byl potvrzen závěrem M. B. určené psycholožky Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy (dále jen „určená psycholožka“) ze dne 9. 12. 2021, č. j. PPR-35214-1/ČJ-2021-990762 (dále jen „závěr určené psycholožky“), není osobnostně způsobilá k výkonu služby v Policii, protože nesplňuje osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále jen „osobnostní charakteristiky“) podle § 1 písm. b), písm. g) a písm. i) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o osobnostní způsobilosti“), přičemž služební poměr žalobkyně skončil podle § 42 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru dnem doručení prvostupňového rozhodnutí, tj. dnem 4. 11. 2022. II. Napadené rozhodnutí 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný shrnul obsah prvostupňového rozhodnutí a obsah spisové dokumentace včetně skutkových zjištění a rovněž vymezil právní a judikatorní rámec projednávané věci. Následně vypořádal odvolací námitky žalobkyně. 4. K pravomoci ředitele KŘP-A žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno příslušným služebním funkcionářem v souladu s § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru a čl. 1 závazného pokynu policejního prezidenta č. 75/2013, kterým se stanoví rozsah pravomoci služebních funkcionářů jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků Policie České republiky (personální pravomoci) (dále jen „ZP PP č. 75/2013“). V čl. 1 ZP PP č. 75/2013 je určeno, že tímto závazným pokynem svěřuje policejní prezident jako ředitel bezpečnostního sboru pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků Policie ostatním služebním funkcionářům, nevyhradil-li si v konkrétním případě jinak. Pakliže si policejní prezident v konkrétním případě vyhradí odlišný postup, tak jako to učinil v projednávané věci, není povinen jej zdůvodňovat. 5. Žalovaný dále konstatoval, že dne 22. 9. 2021 vyhotovil vedoucí psycholog v intencích § 5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti na základě vyhodnocení výsledků zjišťování osobnostní způsobilosti žalobkyně (dále jen „ZOZ“) ze dne 26. 7. 2021 závěr, podle něhož je žalobkyně osobnostně nezpůsobilá k výkonu služby v bezpečnostním sboru, neboť nesplňuje osobnostní charakteristiky stanovené v § 1 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Při ZOZ byly vedoucím psychologem použity psychologické metody pozorování, rozhovor, anamnestické vyšetření, analýza objektivních údajů a psychologické testové metody WAIS-III, MMPI-2, ROR, HT a nedokončené věty. 6. Na základě návrhu žalobkyně na přezkoumání závěru psychologa se v souladu s § 6 vyhlášky o osobnostní způsobilosti a čl. 8 odst. 2 a 3 pokynu policejního prezidenta č. 231/2016, o psychologických službách (dále jen „PPP č. 231/2016“) uskutečnilo dne 5. 11. 2021 přezkumné řízení za účasti přizvané komise, které vyústilo v závěr určené psycholožky, který potvrdil závěr psychologa. Komise se shodla na tom, že k ZOZ žalobkyně byly použity adekvátní metody, které byly správně administrovány, vyhodnoceny a interpretovány. Komise na základě prostudování dostupných materiálů dále rozhodla, že není nezbytně nutné k posouzení závěru psychologa znovu provést zjišťování osobnostní způsobilosti žalobkyně podle § 6 odst. 3 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. 7. Žalovaný dospěl k závěru, že podmínky pro ZOZ stanovené v § 3 vyhlášky o osobnostní způsobilosti byly dodrženy, což je zřejmé z žádosti o ZOZ, která byla adresována určenému psychologickému pracovišti a ve které je vyslovena domněnka, že je žalobkyně osobnostně nezpůsobilá k výkonu služby v Policii. Chování a jednání žalobkyně je zmapováno v přílohách k žádosti o ZOZ, které byly podrobně popsány a posouzeny vedoucím psychologem v závěru psychologa a citovány v prvostupňovém rozhodnutí. 8. Žalovaný považuje závěr psychologa o pozbytí osobnostní způsobilosti žalobkyně i se závěrem určené psycholožky, který tento závěr potvrdil, s ohledem na soustředěný spisový materiál za logický a nepřekvapivý. Ředitel KŘP-A postupoval podle názoru žalovaného při vydání prvostupňového rozhodnutí v souladu s úpravou ZOZ stanovenou zákonem o služebním poměru, vyhláškou o osobnostní způsobilosti i PPP č. 231/2016, přičemž svůj právní názor opřel rovněž o konstantní judikaturu správních soudů. Při svých úvahách nevybočil ředitel KŘP-A z mezí správního uvážení a prvostupňové rozhodnutí náležitě odůvodnil. Žalovaný proto nepřezkoumatelnost ani nezákonnost prvostupňového rozhodnutí neshledal. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí následně vypořádal odvolací námitky žalobkyně, které shrnul do několika okruhů, přičemž zdůraznil, že (téměř) veškeré skutečnosti, které žalobkyně opakuje v odvolání, byly již vypořádány v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 10. K odvolacím námitkám žalobkyně týkajícím se nesrovnalostí a chyb v písemném vyhotovení prvostupňového rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že toto bylo vydáno ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dnem 3. 11. 2022, kdy bylo podepsáno ředitelem KŘP-A a vloženo do datové schránky zmocněnce žalobkyně. K rozhodnutí o propuštění bylo dne 15. 11. 2022 vydáno opravné usnesení, které bylo téhož dne vloženo do datové schránky zmocněnce žalobkyně. Důvodem pro vydání opravného usnesení byla zřejmá písařská chyba, kdy ve výroku rozhodnutí o propuštění bylo u žalobkyně omylem uvedeno, že je „ustanovena na služebním místě vrchní inspektor vrchní komisař“; v odůvodnění rozhodnutí o propuštění již bylo uvedeno správné služební zařazení na služebním místě vrchní komisař. 11. Žalovaný dále nesouhlasil s odvolacími námitkami žalobkyně týkajícími se žádosti o ZOZ. Tvrzení žalobkyně, že s ní nebyl před vysláním na ZOZ proveden pohovor, jehož se opakovaně marně domáhala, se dle žalovaného nezakládá na pravdě, resp. je vytržené z kontextu. Ředitel KŘP-A v žádném případě nezamlčuje genezi žádosti o ZOZ, která je nadto zcela zjevná ze správního spisu. Jak vyplývá i z prvostupňového rozhodnutí, jediným oprávněným podat žádost o ZOZ byl pouze ředitel Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje L. T. (dále jen „ředitel KŘP-B“ nebo „služební funkcionář“), náměstek ředitele KŘP-B pro službu kriminální policie a vyšetřování L. K. (dále jen „náměstek pro SKPV“) takovým oprávněním nedisponoval. Ředitel KŘP-B se ztotožnil s obsahem žádosti o ZOZ zpracované náměstkem pro SKPV ze dne 2. 6. 2021 a důvody v ní uvedené vzal za své, načež dne 14. 6. 2021 požádal o ZOZ žalobkyně. Ve výzvě ředitele KŘP-B ze dne 15. 6. 2021 adresované žalobkyni k podrobení se ZOZ je proveden odkaz na dokumenty, s nimiž byla dle žalovaného žalobkyně prokazatelně seznámena. Není tudíž pravda, že v