4 Ads 19/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 41/2025- 75 - text 13 1 Ad 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: nezl. A. K., narozené dne X, bytem X, zastoupené JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1, na základě plné moci udělené mu opatrovnicí žalobkyně, paní M. G., narozenou dne X, bytem shodně s žalobkyní, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, čj. MPSV-2025/190115-925, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 9. 2025, čj. MPSV-2025/190115-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 6 134,70 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Matěje Šedivého, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o nezletilou 15letou žalobkyni, která je mentálně znevýhodněna. V rámci kontrolního posouzení stupně závislosti jí byl od ledna 2025 přiznán příspěvek na péči ve stupni II (středně těžká závislost) rozhodnutím Úřadu práce České republiky – pobočky pro hlavní město Prahu („správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 12. 2024, čj. 71517/2024/AAI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Podkladem pro toto rozhodnutí byly závěry posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 11. 11. 2024, čj. LPS/2024/22525-P2_CSSZ, podle nějž žalobkyně v důsledku svých diagnóz (porucha autistického spektra, porucha vývoje řeči, nerovnoměrný psychomotorický vývoj, lehká mentální retardace a v anamnéze epileptický záchvat) nezvládala 5 z 9 základních životních potřeb, jmenovitě orientaci, komunikaci, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví. 2. S takovým hodnocením žalobkyně nesouhlasila a proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání. Namítla, že nezvládá 7 potřeb (kromě výše vyjmenovaných rovněž osobní aktivity a stravování), a je tedy závislou na péči jiné osoby ve stupni III (těžká závislost). Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 25. 9. 2025, čj. MPSV-2025/190115-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neboť na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 7. 2025, ev. č. SZ/2025/139-PH-19, uznala za nezvládané 4 základní životní potřeby (orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity). Tím se odchýlila od posouzení v posudku IPZS, kde byla za nezvládanou uznána i oblast oblékání a obouvání spolu s tělesnou hygienou, a naopak oblast osobních aktivit považoval posudek IPZS za zvládanou. 3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu. Tentokrát namítla, že nezvládá dokonce 8 z 9 základních životních potřeb, které se u osoby jejího věku posuzují; za zvládanou má pouze oblast mobility. Uvedla, že splňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve stupni IV (úplná závislost). II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že správní orgány jí nevycházely vstříc, nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nezjistily dostatečně stav věci, přijaté řešení neodpovídalo okolnostem případu. Napadené rozhodnutí je též nepřezkoumatelné, nedostatečně odůvodněné, v rozporu se spisy a nebyly v něm vypořádány všechny odvolací námitky. V řízení byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy. Žalobkyně splňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči v nejvyšším stupni. 5. Žalobkyně podotkla, že její zdravotní stav se v čase nezlepšuje, naopak. V minulosti byl přitom žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost). Námitky a doložená lékařská dokumentace nebyly řádně zohledněny. 6. Žalobkyně trpí kombinovaným zdravotním postižením, v jehož důsledku nezvládá 8 základních životních potřeb (komunikace, orientace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity). Nedokáže komunikovat se svým okolím, navazuje abnormální sociální vztahy. Neorientuje se časem, místem, prostorem ani situací, není schopna samostatného pohybu. Rozumové a kognitivní schopnosti odpovídají mentální retardaci. Žalobkyně si není schopná připravit jídlo, nedokáže konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, musí být pod dozorem kvůli riziku dušení. Je potřeba i konstantní a systematická pomoc při oblékání a obouvání. Kombinované zdravotní postižení jí taktéž znemožňuje celkovou péči o vlastní hygienu, určité limitace jsou i v oblasti výkonu fyziologické potřeby. Pokud se žalobkyně pomočí, nesdělí to a v mokrém oblečení zůstane. Žalobkyně nedokáže sama rozeznat zdravotní problém, veškerou péči v tomto směru zajišťuje opatrovnice. Stejně tak není schopna navazovat běžné sociální kontakty a vykonávat aktivity přiměřené věku, její interakce jsou nepřiměřené situaci. 7. Posouzení zdravotního stavu bylo provedeno v rozporu s doloženou zdravotní dokumentací. Správní orgány měly učinit opatření ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rovněž měla žalobkyně za to, že rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno. Následkem těchto pochybení je vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé. To je navíc nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se nevypořádal s navrženými důkazními prostředky, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě spekulací, nikoliv přesvědčivých důkazů. Žádala proto nové posouzení zdravotního stavu v soudním řízení. 8. K žalobě přiložila lékařskou zprávu ze dne 12. 8. 2025, 28. 8. 2025 a ze dne 27. 10. 2025. Později soudu doložila rovněž zprávy ze dne 26. 11. 2025 a 3. 2. 2026. 9. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připomněl, že zdravotní stav žalobkyně byl posuzován z důvodu skončení platnosti předchozího posouzení. V předchozím období byl žalobkyni přiznán příspěvek pro II. a následně III. stupeň závislosti. PK MPSV vyhodnotila jako nezvládané 4 životní potřeby (orientace, komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity), a hodnotila jejich zvládání v relaci věku a obecné dopomoci pečující osoby, tedy péči mimořádné nad rámec péče běžné či zvýšené pro dítě stejného věku. 11. V případě mobility uvedl, že není dáno těžké postižení pohybového aparátu. Stravování zvládala žalobkyně s dopomocí a připomínáním, což je péče zvýšená, ale nikoliv mimořádná. Dopomoc s oblékáním lze hodnotit jako zvýšenou, nikoliv mimořádnou. V případě tělesné hygieny nebyl zjištěn medicínský korelát stran kognitivního deficitu. Ohledně výkonu fyziologické potřeby se hodnotí její samotný výkon, nikoliv doprovod k toaletě; ne zcela adekvátní očista či občasné selhání jsou posudkově nevýznamné. 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně 13. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného zaslala dne 10. 1. 2026 soudu svou repliku. Uvedla, že není schopna jídlo vůbec připravit či samostatně zkonzumovat, nutná je neustálá přítomnost opatrovnice. Není schopna sama dodržet dietní režim. Dále si není schopna vybrat adekvátní oblečení či obuv, ani zvolit správné pořadí. Je tedy třeba asistence. Stejně tak potřeba tělesné hygieny není zcela zjevně zvládnuta, neboť žalobkyně nedokáže samostatně vykonat žádný úkon péče o svou osobu, termostatickou baterii sice je možné použít, ale dopomoc je nadále nutná. I když dokáže sama plavat v bazénu, je nad ní nutný neustálý dozor. 14. Striktně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že neadekvátní očista a občasné selhání nejsou při hodnocení zvládání fyziologické potřeby relevantní. Rozhodnutí je v rozporu s předloženou lékařskou dokumentací, v níž se uvádí, že je záhodno stupeň závislosti naopak zvýšit. Žalobkyně je v láskyplné péči své opatrovnice, a žádá pouze o posouzení svého zdravotního stavu odpovídajícímu skutečnému stupni závislosti. V. Obsah správního spisu 15. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 16. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně pobírala příspěvek na péči od února 2017, a to nejdříve v I. stupni závislosti (posuzovaná ve věku 6 let) přiznaný rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 16. 10. 2017, čj. 56895/2017/AAD, na základě opravného posudku LPS pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2017 (nezvládané 3 základní životní potřeby), poté ve II. stupni závislosti (posuzovaná ve věku 9 let) přiznaný rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 26. 11. 2020, čj. 62722/2020/AAD, na základě posudku LPS pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2020 (nezvládané 4 základní životní potřeby), a následně dokonce ve III. stupni závislosti (posuzovaná ve věku 10 let) přiznaný rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 13. 10. 2021, čj. 44237/2021/AAD, na základě posudku LPS pro Prahu 3 ze dne 23. 9. 2021 s platností do 2. 7. 2024 (nezvládaných 7 základních životních potřeb). 17. V nyní posuzované věci došlo ke snížení stupně závislosti ze III. na II. stupeň. 18. Řízení bylo z moci úřední zahájeno oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 10. 7.