8 Ads 301/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 17/2025- 92 - text 10 10 Ad 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: V. S. bytem [adresa bydliště] proti žalovanému: Státní tajemník v Ministerstvu spravedlnosti sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Skončení žalobcova služebního poměru, o němž byl vyrozuměn oznámením žalovaného č. j. MSP-137/2025-ORLZ-STS/11 z 13. 11. 2025, bylo nezákonné. II. Žalobcův služební poměr trvá, takže žalobce je nadále zařazen mimo výkon služby. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení. 1. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když oznámil žalobci skončení jeho služebního poměru k 13. 11. 2025 pro marné uplynutí doby, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, podle § 74 odst. 1 písm. g) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „služební zákon“). 2. Žalobce byl na základě rozhodnutí žalovaného z 20. 4. 2021 zařazen na služebním místě v oddělení provozu a infrastruktury odboru informatiky v Ministerstvu spravedlnosti s výkonem služby v oborech služby 28 – informační a komunikační technologie a 37 – Veřejné investování a zadávání veřejných zakázek. Dne 30. 6. 2025 byl vyzván k podepsání dohody o hmotné odpovědnosti, jež se vztahovala ke skladu IT techniky. Žalobce odmítl tuto dohodu podepsat. V důsledku toho bylo 8. 7. 2025 zahájeno řízení ve věci převedení na jiné služební místo ve smyslu § 61 odst. 1 písm. g) služebního zákona. Z důvodu nenalezení žádného vhodného služebního místa pro žalobce rozhodl žalovaný 11. 8. 2025 o zařazení žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 162 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. f) služebního zákona. Žalobce toto rozhodnutí převzal 13. 8. 2025. Rozhodnutí bylo předběžně vykonatelné a žalobce proti němu podal odvolání, které Nejvyšší státní tajemník rozhodnutím z 20. 10. 2025 zamítl a přezkoumávané rozhodnutí potvrdil. Dne 14. 11. 2025 bylo žalobci doručeno oznámení o skončení služebního poměru. 3. Žalobce podal 30. 12. 2025 žalobu označenou jako Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Jako napadené rozhodnutí označil oznámení o skončení služebního poměru ze 13. 11. 2025. 4. Usnesením z 9. 1. 2026 soud poučil žalobce, že skončení služebního poměru podle § 74 odst. 1 písm. a) až h) služebního zákona nemá povahu rozhodnutí správního orgánu, a nelze se proti němu tudíž bránit žalobou proti rozhodnutí dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Soud vyzval žalobce k úpravě žaloby tak, aby odpovídala správnému žalobnímu typu, tedy žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. 5. Žalobce následně 11. 1. 2026 upravil žalobu tak, že se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v zániku jeho služebního poměru, a nadále požadoval, aby soud prohlásil oznámení o služebním poměru za nezákonné a uložil žalovanému povinnost služební poměr obnovit. Soud usnesením z 15. 1. 2026 tuto změnu žaloby připustil. 2. Argumentace účastníků řízení. 6. Žalobce v žalobě vylíčil nejprve okolnosti odmítnutí podepsání dohody o hmotné odpovědnosti a následného rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby. Ohledně zařazení mimo výkon služby poukázal na porušení povinnosti vyhledat mu jiné vhodné služební místo. Namítal, že hledání vhodného místa bylo formální a účelové, omezeno prakticky výlučně na žalovaného jako služební úřad, a alespoň u jednoho nalezeného místa byl dodatečně a účelově konstruován požadavek na znalost cizího jazyka, který nebyl součástí systemizace ani oficiálních tabulek služebních míst. Toto jednání označil za rozporné se zásadou dobré správy i účelem § 61 a § 62 služebního zákona. Podle žalobce tvořilo zařazení mimo výkon služby a následné skončení služebního poměru podle § 74 odst. 1 písm. g) služebního zákona jeden účelový řetězec kroků, jehož cílem nebylo řešení organizační potřeby, ale faktické ukončení jeho služebního poměru. 7. K samotnému oznámení o skončení služebního poměru žalobce uvedl, že je zřejmě v rozporu jak s potřebami úřadu, tak se smyslem právního řádu a k žalobcově újmě. 8. Žalovaný ve vyjádření z 26. 2. 2026 označil žalobu za nepřípustnou, což odůvodnil třemi hlavními argumenty. Za prvé upozornil na nemožnost samostatného soudního přezkumu systemizace a navazujícího služebního předpisu č. 10/2024, kterým byl rozšířen obsah služebního místa. Za druhé byla žalobcova práva a povinnosti změněna pouze rozhodnutím o zařazení mimo výkon služby, proto se měl žalobce bránit žalobou proti tomuto rozhodnutí. Za třetí žalovaný argumentoval tím, že oznámení o skončení služebního poměru je pouze informativním dopisem a ke skončení služebního poměru dochází ze zákona, proto nemůže jít ani o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., ani o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. 9. Žalovaný dále konstatoval, že pokud by soud dospěl k závěru o přípustnosti žaloby, žaloba je nedůvodná, neboť žalovaný postupoval v souladu se zákonem a snaha o převedení žalobce na jiné vhodné místo byla reálná, nikoli formální a účelová, jak tvrdí žalobce. 10. Žalobce v replice z 2. 4. 2026 nejprve opět upozornil na to, že požadavek na podepsání hmotné odpovědnosti, fakticky tedy rozšíření náplně práce o práci skladníka, byl dle jeho názoru nezákonným. Dále žalobce blíže rozvedl okolnosti jeho neobsazení na služební místo 203, které bylo odůvodněno neznalostí anglického jazyka. Žalobce následně poukázal na nedostatečnou snahu žalovaného najít mu během zařazení mimo výkon služby vhodné místo. Argumentoval především tím, že informování personálním oddělením prostřednictvím e-mailu o obsazovaných služebních místech uvedených ve volně dostupné databázi nepostačuje ke splnění povinnosti činit úkony k nalezení vhodného místa pro žalobce. Rovněž si posteskl, že již podal vícero žalob, které byly odmítnuty, a tedy vynaložil veškeré možné úsilí k úspěšnému podání žaloby. Nakonec poukázal na to, že od něj jako od laika nelze očekávat bezchybné zformulování žalobního petitu. 11. Žalovaný v duplice z 22. 4. 2026 k dotazu soudu, zda seznam obsazovaných míst, který žalovaný žalobci podle obsahu správního spisu zasílal, je výpisem z veřejné, nebo z neveřejné části evidence obsazovaných služebních míst, odpověděl, že jde o výpisy z neveřejné části evidence. Žalovaný podle svého přesvědčení učinil ohledně hledání vhodného místa pro žalobce vše, co mu ukládal zákon i metodické pokyny zákon provádějící. Kromě toho žalovaný poukázal na neurčitost žalobcových tvrzení a žalobního petitu, jež mu znemožňuje účinnou obranu. 3. Soudní jednání a dokazování. 12. Při soudním jednání 30. 4. 2026 oba účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Žalobce označil za nejzásadnější skutečnost, kterou by se měl soud zabýval, požadavek žalovaného na to, aby státní rada hmotně odpovídal za obsah skladu. Žalovaný s ohledem na vymezení předmětu řízení označil většinu žalobní argumentace za irelevantní. Ohledně vyhledávání služebního místa pro žalobce po jeho zařazení mimo výkon služby uznal, že nepostupoval zcela podle předpisů, jelikož žalobci nezřídil přístup do neveřejné části evidence volných služebních míst, ale to vynahradil zasíláním jejího obsahu žalobci. Pochybení žalovaného tak nedosáhla intenzity, jež by měla způsobit nezákonnost skončení žalobcova služebního poměru ze zákona. 13. Soud provedl při jednání tyto důkazy: 1) přehled o žádostech žalobce o volná místa za rok 2025 (č. l. 50-52 soudního spisu), 2) metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 z 27. 11. 2019, ve znění 4. aktualizace z 13. 3. 2025, 3) metodický pokyn nejvyššího státního tajemníka č. 2/2025, kterým se stanoví podrobnosti k provádění výběrových řízení. 14. Naproti tomu soud neprovedl pro nepotřebnost (irelevanci) tyto důkazy, jelikož skutečnosti, které jimi chtějí účastníci prokázat, nejsou pro posouzení věci významné: 4) rozhodnutí žalovaného z 20. 4. 2021, č. j. MSP-18/21-ORLZ-VŘ/20 o zařazení na služební místo, 5) charakteristika služebního místa – zařazení na místo ministerského rady z 1. 5. 2021, 6) charakteristika služebního místa – přidání hmotné odpovědnosti, 7) odpověď státního tajemníka v Ministerstvu spravedlnosti na stížnost z 15. 5. 2025, 8) zaslání vhodných míst (203, 146) žalobci z 25. 7. 2025, 9) charakteristika služebního místa 146, 10) charakteristika služebního místa 203, 11) žádost žalobce o zařazení na místo 203 z 31. 7. 2025, 12) nesouhlas se zahájením řízení ve věci převedení na jiné místo z 10. 7. 2025, 13) žádost o pověření postupu ve věci personální z 16. 8. 2025, 14) metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2020, 15) služební předpis č. 10/2024 státníh