7 As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 115/2025- 46 - text 13 pokračování 11 A 115/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Kverulant.org o. p. s., IČ 289 25 165 sídlem Pražská 1148, 102 00 Praha 10 zastoupená JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 6. 2025, čj. MV-157016-27/SO-2023 takto: I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 6. 2025, čj. MV-157016-27/SO-2023, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 270 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Hromka, Ph. D., advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ministr vnitra zamítl rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2025, čj. MV-140407-13/VZ-2023, kterým byla i napotřetí částečně odmítnuta žádost žalobkyně ze dne 18. 8. 2023 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), o poskytnutí informací týkajících se vozů Škoda Octavia a Kodiaq s trubkovým rámem nakoupených pro Policii České republiky, a to mimo jiné prostřednictvím poskytnutí kopie správního rozhodnutí o schválení technické způsobilosti hromadné přestavby pro oba typy vozidel (homologace vozidel po přidání onoho trubkového rámu), kopie dokumentace o certifikované zkoušce při vysokorychlostním nárazu a protokolů z tzv. crash testů simulujících srážku s jiným vozem. 2. Ministr při zamítnutí žalobkynina rozkladu argumentoval tím, že ministerstvo postupovalo v souladu s předchozím rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), přičemž odkazuje především na část jeho odůvodnění, podle níž může povinný subjekt i po vyhodnocení požadovaných informací nadále setrvat na závěru, že stále trvají důvody pro zachování obchodního tajemství, včetně jeho povahy, a to i za případné „kooperace“ s dotčeným subjektem. Ministr tvrdí, že ministerstvo takovou kooperaci provedlo, viz - „Povinný subjekt ve spolupráci s nositelem obchodního tajemství analýzu provedl“, přičemž má být podle ministra jejím výsledkem poskytnutí oněch dvou částečně anonymizovaných dokumentů, tj. rozhodnutí o homologaci, což prý zároveň dokládá, že: „… se povinný subjekt obsahem těchto dokumentů zabýval, neboť dokumenty nebyl anonymizovány celé, ale jen konkrétní pasáže“. Ostatní žalobkyniny rozkladové námitky ministr jako důvodné neuznal. Obsah žaloby – žalobní body 3. Žalobkyně má zato, že je napadené rozhodnutí, včetně prvostupňového rozhodnutí povinného subjektu i napotřetí nezákonné a zároveň též pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. 4. Smyslem a účelem uplatněné žádosti o poskytnutí informací bylo podle žalobkyně mimo jakoukoli pochybnost získat reálnou možnost objektivně zjistit a ověřit, zda budou vozidla dodaná ministerstvu dodavatelem, tedy včetně jejich speciálního vybavení ochranným rámem, vyhovovat veškerým bezpečnostním požadavkům. Které jsou v tomto případě mimořádně vysoké, s ohledem na hlavní účel využití těchto rámů, jak jej sám povinný subjekt vysvětluje v odůvodnění původního rozhodnutí na str. 3. Také NSS ve svém zrušujícím rozhodnutí v této věci v bodě 12 správně identifikoval tento smysl a účel žádosti o informace, včetně hlavního důvodu nezákonností a nepřezkoumatelnosti jejich odepření, takto: „V projednávané věci stěžovatelka v rozkladu (i v bodu 12. žaloby) dostatečně určitě vyjevila, že smyslem a účelem její žádosti o informace bylo ověřit, zda vozidla s ochranným rámem vyhovují veškerým bezpečnostním parametrům stanoveným zákonem a prováděcími předpisy. Žalovaný ani městský soud však nezkoumali obsah požadovaných informací, byť toto městský soud tvrdí, ale spíše povahu dokumentů, které je obsahují… došlo k odmítnutí poskytnutí dokumentů, nikoliv konkrétních informací.“ 5. Žalobkyně má za to, že i zde přitom samozřejmě platí pravidlo, obecně v judikatuře již ustálené, že pokud žadatel žádá kopii dokumentu, požaduje všechny informace v něm obsažené. Bohužel ani v rámci napadeného rozhodnutí, ačkoli ministr tvrdí opak, z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by ministerstvo provedlo vlastní obsahovou analýzu, byť i v kooperaci s dodavatelem, resp. pokud ji snad provedlo, že by své právně-kvalifikační úvahy ve vztahu ke každé z případně takto konkrétně posuzovaných informací do svého závěru náležitě promítlo. Tedy tak, aby mohla žalobkyně, stejně jako nyní soudy ve správním soudnictví, zhodnotit a posoudit, zda žalovaný těmto zákonem stanoveným a judikaturou zpřesněným požadavkům vyhověl. Žalované ministerstvo se pouze spokojilo s obecným (po)tvrzením dodavatele o obchodním tajemství, tedy aniž by sám povinný subjekt identifikoval jednotlivé skupiny informací a u každé konkrétně posoudil splnění znaků obchodního tajemství. 6. K tomu žalobkyně uvedla, že ač je kooperace s nositelem obchodního tajemství jistě v obecné rovině přípustná, nesmí vést k přenesení rozhodovací pravomoci na soukromý subjekt. Postup ministerstva, kdy „analýzu“ provedl dodavatel a ministerstvo jeho závěr beze zbytku převzalo, tak podle žalobkyně naplňuje znaky nezákonného delegování veřejné moci. I kdyby žalobkyně připustila, že by mohla mít určitou relevanci ministrem uplatněná obhajoba směrem k práci podřízeného ministerstva v tom smyslu, že pokud již nyní nemohlo paušálně odmítnout poskytnutí celých dokumentů - při vědomí existence závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu, a proto poskytlo dva částečně anonymizované dokumenty, což by mělo dokládat, že se muselo jejich obsahem zabývat, tak platí, že: - oba takto poskytnuté texty byly anonymizovány tak výrazně, že se jejich poskytnutá část jeví jako nesrozumitelná (což sice obecně připustit lze, jak plyne z ustálené judikatury), ale především v ní absentuje byť jen jediná konkrétní informace v žalobkyní akcentovaném aspektu způsobu a míry zajištění bezpečnosti vozidel (po přidání onoho trubkového rámu), mj. při onom vysokorychlostním nárazu (jak by měly vyplynout z požadovaných a povinným subjektem nadále bezdůvodně a zcela odpíraných protokolů z tzv. crash testů simulujících srážku s jiným vozem), která by nebyla žalobkyni známá jako informace veřejnosti přístupná, a tedy že se v konečném důsledku musela jevit i samotnému ministerstvu jako zcela zřejmá skutečnost, že se nic z poskytnuté části obou takto zásadně anonymizovaných dokumentů (a to ve spojení s odepřením celých dalších dokumentů, které žalobkyně rovněž důvodně požadovala zpřístupnit) nekryje s žalobkyninými požadavky na poskytnutí informací v souladu se smyslem a účelem její žádosti; - v napadeném rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace žalovaný naprosto nedostál judikaturou jasně deklarované povinnosti přesně specifikovat, a to speciálně ve vztahu k takto výrazně anonymizovaným textům obou dokumentů (rozhodnutí o homologaci), které údaje a z jakého důvodu v tom kterém požadovaném dokumentu pokládá on sám (tzn. nikoli pouze dodavatel) za obchodní tajemství. 7. Žalobkyně namítala, že možná omezení poskytování informací, tedy i v případném zájmu na ochraně skutečného, a tedy nikoli pouze takto samotným dodavatelem všeobecně deklarovaného a povinným subjektem konkrétně neobjasněného obchodního tajemství, je nutné vykládat vždy restriktivním způsobem. Tedy i za předpokladu, že by se v daném případě skutečně jednalo o obchodní tajemství – a to ve vztahu ke každé jednotlivé informaci, která byla buď prostřednictvím takto výrazně anonymizovaných částí poskytnutých dokumentů začerněna, anebo odepřením celých dalších dokumentů neposkytnuta vůbec – by ovšem bylo nutné zkoumat, zda se na daný případ nevztahuje též výjimka podle ustanovení § 9 odst. 2 informačního zákona. 8. Pokud se žalovaný domnívá, že poskytnutím značně okleštěných informací, kdy je v podstatě celý obsah obou anonymizovaných dokumentů „začerněn“ a další dokumenty zcela odepřeny, splnil informační povinnost, je potřeba zdůraznit, že tento způsob poskytnutí informací nelze považovat za splnění informační povinnosti podle informačního zákona, neboť vede k popření účelu a smyslu jak samotného zákona o svobodném přístupu k informacím, tak ústavně zaručeného práva na informace zakotveného v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Bez této záruky zákonnosti nelze účinně vykonávat kontrolu veřejné správy. V popsaném jednání žalovaného lze naopak spatřovat obcházení zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť je tím znemožněno provádění veřejné kontroly v širším smyslu, co se týká rozsahu a kvality zajištění bezpečnosti ž