9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 160/2025- 32 - text pokračování 11 A 160/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Ostrovská teplárenská, a. s., IČO 497 90 498 sídlem Mořičovská 1210, 363 01 Ostrov zastoupena Mgr. Petrem Šindelářem, LL. M., advokátem sídlem Chebská 355/49, Dvory, 360 06 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, čj. MZP/2025/220/2024, sp. zn. ZN/MZP/2025/220/343 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9. 9. 2025, čj. MZP/2025/220/2024, sp. zn. ZN/MZP/2025/220/343, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 270 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Šindeláře, LL. M., advokáta. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 9. 9. 2025, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně podaném dne 4. 7. 2025 proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „ČIŽP“ nebo „Inspekce“), ze dne 19. 6. 2025, čj. ČIŽP/44/2025/3740 (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“) tak, že odvolání se podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SprŘ“) zamítá. Bylo tak pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle ustanovení § 121 odst. 4 písm. a) a písm. d) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpadech“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč s tím, že za přestupek podle ustanovení § 121 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech mohla být uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč, za přestupek podle ustanovení § 121 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech mohla být uložena pokuta až do výše 10 000 000. Rozhodnutí je postaveno na právním názoru žalovaného, který žalovaný vyjádřil ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, kde uvedl: „(o)bviněný neprokázal, že by hmota, kterou ukládá na odkaliště měla být vedlejším produktem a je tak toho názoru, že obviněného stíhala povinnost zahrnout odpady odstraňované v odkališti popílku a strusky do průběžné evidence odpadů a následně též do ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady vzniklými v důsledku provozu zařízení.“ 2. Žalobkyně má za to, že správní orgány obou stupňů měly posuzovat závažnost obou přestupků ve vztahu ke všem okolnostem případu. V situaci, kdy se žalobkyně řídila úředním povolením a její nakládání s popelovinami bylo dlouhodobě kompetentním orgánem schvalováno (a ne jenom tolerováno), je podle žalobkyně zásadně nepřiměřené žalobkyni trestat za formální administrativní opomenutí, které z téže situace logicky vyplynulo. Takový postup nesplňuje materiální znak přestupku (společenskou škodlivost) a ze strany Inspekce i žalovaného tak při posuzování obou přestupků došlo k porušení zásady proporcionality. Rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí ČIŽP jsou nezákonná a těmito nezákonnými rozhodnutími byla žalobkyně dotčena na svých právech. Průběh řízení a obsah správního spisu 3. Žalobkyně je provozovatelem zařízení „Centrální zdroj tepla Ostrov“ (dále jen „CZT“). Jedná se o spalovací zařízení určené k výrobě energie, jehož součástí je sedimentační nádrž – odkaliště popílku a strusky (dále jen „odkaliště“). Zařízení bylo povoleno integrovaným povolením vydaným Krajským úřadem Karlovarského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, dne 16. 6. 2006 pod čj. 4080/ZZ/05, ve znění změn č. 1 až 13. Změna č. 13 integrovaného povolení nabyla právní moci dne 27. 11. 2020, proto je veškeré nakládání s odpady popsané v integrovaném povolení a také podmínky stanovené integrovaným povolením jsou vztaženy k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále také „předchozí zákon o odpadech“), ve znění účinném do 31. 12. 2020. 4. Dne 22. 9. 2022 provedla Inspekce v zařízení CZT kontrolu plnění závazných podmínek stanovených integrovaným povolením a kontrolu plnění podmínek dle předchozího zákona o odpadech a platného zákona o odpadech. Kontrola byla složena z fyzické a dokladové kontroly provozu zařízení, kontrolováno bylo období od 1. 1. 2020 do 22. 9. 2022. 5. Na místě kontroly byl sepsán Záznam o kontrolních úkonech čj. ČIZP/44/2023/9377 ze dne 22. 9. 2022. Podrobnosti z kontroly inspekce zaznamenala do Protokolu o kontrole čj. ČIZP/44/2023/4094 ze dne 26. 5. 2023, který byl obviněné žalobkyni doručen dne 29. 5. 2023. Žalobkyně proti protokolu podala dne 30. 6. 2023 námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole, které jsou evidované pod čj. ČIŽP/44/2023/5184. Součástí námitek byly také přehledy o denní produkci odpadů z kotlů K4, K5 a K7 za roky 2020, 2021 a 2022. Porovnáním těchto přehledů a přehledů doložených při kontrole dne 15. 9. 2022 zjistila inspekce nesoulad mezi těmito přehledy. 6. Inspekce po provedeném šetření a po vyjádření žalobkyně zahájila dne 4. 4. 2024 se žalobkyní správní řízení, v němž jí vytýkala, že jedním skutkem v jednočinném souběhu neoprávněně nakládala s odpady, nevedla průběžnou evidenci odpadů a že nepodávala pravdivá a úplná hlášení o produkci a nakládání s odpady, přičemž ČIZP za odpady považuje popílek, škváru, strusku a kotelní prach, které vznikají spalováním paliv v kotlech, které jsou součástí zařízení CZT Ostrov, provozovaných žalobkyní pod označeními K4, K5 a K7. Z provozu CZT vznikaly popeloviny (spalováním v kotlích) a pevné reakční produkty na bázi vápníku z odsiřování spalin (dále jen „popeloviny“). Popeloviny žalobkyně průběžně ukládá (deponuje) ve formě hydrosměsi (zvodnělého materiálu) na svých pozemcích nacházejících se v katastrálních územích Ostrov nad Ohří a Mořičov, a to v odkališti popílku a popelovin nacházejícím se zejm. na pozemku p. č. 2287/7, pozemku p. č. 2287/5 a pozemku p. č. 2294 v k. ú. Ostrov nad Ohří za účelem jejich dalšího využití, zejm. jako stavebního materiálu. Popeloviny nejsou v odkališti ukládány za účelem jejich odstraňování, dochází v něm k průběžné sedimentaci uložené popeloviny ve formě hydrosměsi a odsazená voda je jímána přelivným objektem a následně vracena do CZT potrubím vratné vody, tudíž opakovaně používána žalobkyní. 7. Inspekcí bylo proti žalobkyni vedeno přestupkové řízení pro tyto přestupky: - ad 1) přestupek podle ustanovení § 121 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech, když žalobkyně měla v období od 1. 1. 2020 do 22. 9. 2022 neoprávněně nakládat s odpady (dále jen „1. přestupek“) - ad 2) přestupek podle ustanovení § 121 odst. 4 písm. a) zákona o odpadech, kdy v letech 2020 až 2022 (do 22. 9. 2022) žalobkyně nevedla průběžnou evidenci produkovaného odpadu (dále jen „2. přestupek“) - ad 3) přestupek podle ustanovení § 66 odst. 2 písm. a) předchozího zákona o odpadech, kdy žalobkyně podle Inspekce nepodala pravdivé a úplné Hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2020 (dále jen „3. přestupek“) - ad 4) přestupek podle ustanovení § 121 odst. 4 písm. d) zákona o odpadech, který Inspekce spatřuje v tom, že žalobkyně nepodala pravdivé a úplné Hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2021 (dále jen „4. přestupek“). 8. Žalobkyně se bránila tvrzením, že popeloviny nejsou odpadem ve smyslu předchozího zákona o odpadech ani podle aktuálního zákona o odpadech v platném znění. Základním pojmovým znakem odpadu podle obou zákonů o odpadech je zbavení se věci. Žalobkyně se však popelovin nezbavuje, když je má uloženy v odkališti ve formě hydrosměsi, která se neustále proplachuje a mění. O popelovinách uložených v odkališti by se dalo uvažovat jako o odpadu nejdříve až tehdy, když by začalo docházet k jejich odtěžení či rekultivaci po ukončení provozu odkaliště. 9. Žalobkyně namítala, že i v případě, kdy by se popeloviny považovaly za odpad, byly ukládány do odkaliště v souladu s rozhodnutím Západočeského krajského národního výboru v Plzni ze dne 14. 5. 1990, čj. VLHZ 280/90 (dále jen „Rozhodnutí ZKNV“) a s Platným integrovaným povolením, a tedy i s právními předpisy. Žalobkyně již v průběhu předchozího přestupkového řízení namítala, že popeloviny by bylo možno kvalifikovat jako vedlejší produkt sui generis ve smyslu ustanovení § 3 odst. 5 předchozího, resp. § 8 platného zákona o odpadech. Žalobkyně má v úmyslu popeloviny využívat pro svojí vlastní potřebu bez potřeby dalšího zpracování, zejména pro zpevnění a sanaci plochy nacházející se v areálu žalobkyně, která slouží k ukládání zásob biomasy (štěpky), nebo jako materiál pro vyplnění stavebních jam a výkopů vznikajících při budování a údržbě rozvodného tepelného zařízení provozovaného obvin