3 As 8/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 176/2025- 81 - text 22 pokračování 11 A 176/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Krajina budoucnosti, z. s., IČ 197 18 837 sídlem Luční 266, 431 59 Vysoká Pec zastoupen advokátem Pavlem Uhlem, sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti Severní energetická a. s. , IČ 286 77 986 sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most zastoupena advokátem JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 9. 10. 2025, čj. MZP/2025/290/844 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení výše popsaného rozhodnutí ministra životního prostředí, kterým ministr zamítl jako nedůvodný rozklad žalobce proti usnesení Ministerstva životního prostředí ze dne 16. 7. 2025, čj. MZP/2025/220/1701, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o obnovu zjišťovacího řízení k posouzení záměru „Ekologická obnova lomu ČSA“ podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých dalších zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o EIA“ či též „posuzovací zákon“). Správní orgány vyšly z úvahy, že žalobce by k podání návrhu na obnovu řízení byl oprávněn pouze tehdy, pokud by byl procesně oprávněn k podání odvolání v původním řízení, a tato podmínka splněna nebyla. Obsah žaloby – žalobní body Nesprávný okamžik posouzení návrhu na obnovu řízení 2. Žalobce v prvním žalobním bodě namítl, že tato úvaha je nesprávná. Výklad zákona v tom smyslu, že náležitosti podpisové petice na podporu podání návrhu na obnovu řízení se posuzují ke dni, kdy mohlo být podáno odvolání v původním řízení, je nesprávný. Náležitosti případné petice se posuzují ke dni podání návrhu na obnovu. Výklad ustanovení § 9e odst. 1 písm. b) posuzovacího zákona v tom smyslu, že podpisy je nutné získat v období mezi vydáním rozhodnutí a podáním odvolání, je nesprávný a výčet náležitostí v písm. b) nemá povahu předpisu podmínek, které je nutné splnit kumulativně. 3. Implicitní úvaha, že k okamžiku podání odvolání musí být tato náležitost doložena a není možné okolnosti dokládat později, je rovněž nesprávná. Absence dokladů je odstranitelnou vadou, na jejíž odstranění je třeba poskytnout lhůtu odpovídající povaze chybějící náležitosti. Podle žalobce, je tak třeba náležitosti procesní způsobilosti třeba posuzovat ke dni podání návrhu na obnovu. Nesprávné převzetí argumentace z rozsudku správního soudu 4. Pokud jde o druhý žalobní bod, žalobce namítl, že správní orgán se nesprávně odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem vydaného pod sp. zn. 141 A 20/2024. Žalobce se domnívá, že závěry, na kterých staví tento soud své zamítnutí žaloby, jsou nesprávné, a to podle žalobce proto, že za nesprávný je třeba považovat takový výklad zákona, podle kterého je počátek doby, v jaké je možné učinit relevantní petiční úkon, dán okamžikem vydání rozhodnutí, kdy současně počne běžet lhůta k odvolání proti tomuto úkonu. Soud podle žalobce použil jednak nesprávný textualistický výklad, současně nerespektoval teleologický výklad daného ustanovení a také pominul závaznost vyšších normativních systémů, a to ústavního pořádku, mezinárodního práva a evropského práva. 5. Podle žalobce je předně třeba vycházet z toho, že samotný § 9e odst. 1 v návětí předcházejícím oběma písmenům [a) a b)] obsahuje slova znějící „… se uvede alespoň …“, přičemž následují náležitosti v podobě názvu záměru a identifikace subjektu, jenž má být peticí podpořen. Návětí je pak ukončeno slovy „ … a dále“, za kterými následující varianty písmen [a) a b)]. Každá z nich začíná slovem „skutečnost“, za kterým je vedlejší věta, jež popisuje o jakou skutečnost se má jednat. Za vedlejší větou pak následuje další spojka „a“ a za ní pak požadavek data a vydání rozhodnutí a čísla jednacího. V nyní analyzované větě je funkční popis typu výčtu v podobě slov „… se uvede alespoň …“, za kterým následuje výčet tří prvků ve struktuře [záměr, údaje o osobě a skutečnost]. Skutečnost, že listina je určena na podporu toho či onoho, je pak posledním prvkem výčtu, na který se vztahuje funkční označení výčtu. Tyto tři náležitosti jsou tedy podle zákona nezbytné, protože alespoň ty musí v záhlaví petičního archu být. Pokud za tímto uzavřeným výčtem následuje uvedení čísla jednacího a data vydání rozhodnutí, nejedná se o uvedení náležitostí povinných, ale doporučených, protože uvedení těchto prvků má pořádkovou povahu. Nejsou součásti výčtu prvků zastřešených pravidlem, že alespoň ty být musí v záhlaví archu, a proto tam nezbytně být nemusí. Význam splnění tohoto požadavku bude záviset na tom, jestli v době, kdy byla petice zahájena, již bylo známo datum a číslo jednací daného rozhodnutí. 6. Pokud by se abstrahovalo od čistě jazykového výkladu, který hovoří ve prospěch žalobce, a přihlíželo by se k teleologickému výkladu, tak i ten svědčí ve prospěch žalobce. Cílem výčtu náležitostí archu je identifikace záměru, identifikace podpořené právnické osoby a identifikace účelu petice. Smyslem je předejít záměně záměrů či osoby, popřípadě účelu. Naopak smyslem popisu náležitostí není a z podstaty věci ani být nemůže nepřiznané stanovení časového omezení, v jakém lze projev učinit, tedy redukci doby na dobu po vydání rozhodnutí, a v tomto případě do podání odvolání. Stejně jako cílem náležitostí nějakého úkonu nemůže být nepřiznaná časová redukce doby pro provedení úkonu, tak nelze tyto náležitosti vykládat tak, aby svou složitostí či náročností činily faktickou překážku přístupu k nějaké jinak legitimní činnosti. Jinými slovy, pro redukci doby, kdy je možné podepsat petici, není uznatelný důvod. V okamžiku, kdy je záměr znám, což je doba předcházející vydání rozhodnutí, není důvodu, aby nebylo možné zahájit petici, která podpoří účast prvku občanské společnosti v případném budoucím řízení. V zákoně nelze nalézt jediný důvod nebo myšlenku, která by svědčila o vůli redukovat či zúžit časový prostor pro provádění petice. Smyslem jakýchkoliv náležitostí pak není a nemůže být tvorba umělých překážek přístupu k nějakému jinak legitimnímu právu, ale pouze zajištění jeho řádného výkonu. 7. Soud podle názoru žalobce ignoroval poměrně robustní a současně závazný normativní kontext nadřazených normativních systémů, které výklad práva, jenž soud zvolil, zakazují. Za jediný rozumný výklad, který obstojí jak textualisticky, teleologicky a v kontextu ústavního, mezinárodního a evropského práva, je takový výklad, podle kterého je petice v pořádku, pokud obsahuje vymezení záměru, označení podporovaného subjektu a záměr účastnit se řízení, podat odvolání či obé, přičemž tato petice není časově omezena, co do okamžiku jejího sepisu, okamžikem vydání rozhodnutí, proti kterému má být podáno odvolání. Pokud se ministr na straně 6 napadeného rozhodnutí pouští do konstatování nedostatků listiny a vytýká jí, že od počátku neměla určité náležitosti, tedy zmocnění k podání odvolání, tak takový argument nemůže obstát. Podpisová listina od samého počátku měla náležitost spočívající v tom, že je určena na podporu případného odvolání, a to těmito slovy: „My, níže podepsaní, podporujeme účast občanského spolku Krajina budoucnosti, z. s., IČ 197 18 837, se sídlem Luční 266, 431 59 Vysoká Pec, Česká republika, v navazujících řízeních k záměru ULK1253 Ekologická obnova lomu ČSA posuzovaného dle zákona č. 100/2001 Sb. Podpisem stvrzujeme, že si přejeme, aby se spolek Krajina budoucnosti, z. s., jako dotčená veřejnost přihlásil k účasti v navazujících řízeních a aby případně podal proti rozhodnutím v navazujících řízeních odvolání (zdůrazněno žalobcem) podle § 9c zákona č. 100/2001 Sb.“. Nesprávnost úvahy o koncentraci řízení 8. Krajský soud dospěl k závěru, že v okamžiku podání odvolání musí být petice předložena bezvadná a tuto vadu nelze zhojit. V opačném případě by soud vedl úvahu o správném postupu správního orgánu prvého či druhého stupně, protože by se nabízela otázka, zda měl vyzývat žalobce k odstranění vad. I tato úvaha soudu, která implicitně vychází z požadavku koncentrace, je podle názoru žalobce nesprávná. 9. Podle názoru žalobce ke třetímu žalobnímu bodu neexistuje žádné ustanovení posuzovacího zákona a správního řádu, které by bránilo aplikaci § 37 odst. 3 správního řádu. Ustanovení § 7 odst. 6 věty poslední posuzovacího zákona je prostým stano