Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci…
17 A 161/2025- 17 - text
8
17 A 161/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci
žalobce:
proti
žalovanému:
M. F., narozen XXX
státní příslušnost Ukrajina
bytem XXX
zastoupen advokátem Mgr. Pavolem Kehlem
sídlem Panská 895/6, Praha 1
Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 6. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0428395/DO-2025,
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 6. 10. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0428395/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 6. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0428395/DO-2025.
III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Pavola Kehla, advokáta.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu a obsah žaloby
1. Podanou žalobou se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v postupu žalovaného spočívajícím ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 6. 10. 2025 jako nepřijatelné. Současně navrhuje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu.
2. Žalobce v žalobě uvádí, že je státním příslušníkem Ukrajiny, který po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny vstoupil na území Evropské unie v létě roku 2024. V říjnu 2024 požádal o poskytnutí dočasné ochrany v Italské republice, kde mu byla dočasná ochrana udělena. Dne 6. 10. 2025 se následně obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky, přičemž tato žádost byla žalovaným posouzena jako nepřijatelná s odůvodněním, že žalobci již byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie, a to podle § 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“).
3. Proti tomuto postupu žalobce brojí s tvrzením, že je v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně se směrnicí Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně a s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022. Podle žalobce z těchto unijních předpisů vyplývá, že dočasná ochrana vzniká osobám splňujícím stanovené podmínky automaticky a okamžitě, a to již samotným splněním kritérií vymezených v čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady. Registrace u příslušných orgánů má podle žalobce toliko evidenční a organizační charakter a nemůže být podmíněna dalšími důvody, které unijní právo nepředpokládá.
4. Žalobce poukazuje na preambuli prováděcího rozhodnutí Rady, zejména na body 15 a 16, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že členské státy se dohodly neuplatňovat článek 11 směrnice o dočasné ochraně a že osobám požívajícím dočasné ochrany svědčí právo zvolit si členský stát, ve kterém budou pobývat. Skutečnost, že mu již byla dočasná ochrana poskytnuta v jiném členském státě, proto podle žalobce nemůže sama o sobě představovat důvod pro odmítnutí registrace a poskytnutí dočasné ochrany v České republice.
5. Žalobce rovněž uvádí, že postup žalovaného jej vystavuje riziku, že jeho pobyt na území České republiky bude posouzen jako nelegální, neboť kromě vrácené žádosti o dočasnou ochranu neučinil žádné jiné podání, které by jeho pobyt na území České republiky legalizovalo.
6. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné byl nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti.
II.
Vyjádření žalovaného k podané žalobě
7. Žalovaný soudu sdělil, že se k žalobě nevyjádří.
III.
Posouzení žaloby Městským soudem v Praze
8. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).
9. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků.
10. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož Soudní dvůr EU (SDEU) ve věci C-753/23 Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení.
11. Žaloba je důvodná.
12. Podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.
13. Podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže
c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie,
d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie,
f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.
14. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR.
15. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně, pokud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme vhodná opatření včetně doporučení, aby daným členským státům byla poskytnuta další pomoc.
16. Soud přisvědčuje žalobci, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU, shodně jako je tomu v případě písm. c) a d) téhož odstavce. Jelikož závěry soudu vycházejí z judikatury Nejvyššího správního soudu k § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina, soud nejprve uvede argumentaci s tím související a následně se vyjádří k dotčené novele Legis Ukrajina.
17. SDEU se sice ve věci Krasiliva explicitně nezabýval otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, tj. případem, kdy žadatel již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU, na uvedené rozhodnutí SDEU ovšem navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42. Z nich vyplývá, že důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU. Žádost je nutné ve správním řízení projednat věcně, přičemž žadateli, který již disponuje dočasnou ochranou či jiným dlouhodobým pobytovým oprávněním v členské zemi EU, je nutné umožnit nechat si existující dočasnou či mezinárodní ochranu zneplatnit. Učiní-li tak, bude mu udělena dočasná ochrana, v opačném případě bude jeho žádost zamítnuta.
18. Soudu je z vlastní činnosti známá argumentace žalovaného, která jím byla uplatňována v obdobných případech, jako je ten projednávaný (viz např. sp. zn. 17 A 116/2025, 17 A 123/2025, 17 A 127/2025, 17 A 157/2025 apod.). S touto argumentací však soud nesouhlasí, neboť jsou v rozporu s recentní výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu. V ní je totiž dovozeno, že mají-li osoby dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu