17 A 181/2025 – Městský soud v Praze

17 A 181/2025- 37 - text 7 17 A 181/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: Y. K., narozena XXX bytem XXX zastoupena advokátkou JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 11. 12. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0449198/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 11. 12. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0449198/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 11. 12. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0449198/DO-2025. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 609 Kč, a to do rukou její zástupkyně JUDr. et Mgr. Uljany Bondarevské Kurivčakové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že postup žalovaného, který její žádost o udělení dočasné ochrany ze dne 11. 12. 2025 označil za nepřijatelnou a žádost jí vrátil, je nezákonným zásahem do jejích práv. Uvádí, že její předchozí dočasná ochrana v Estonské republice již ke dni podání žádosti v České republice neexistovala, což při podání žádosti sdělila a doložila potvrzením estonských orgánů. Má za to, že žalovaný byl povinen její žádost přijmout a vést o ní správní řízení, nikoliv ji bez dalšího odmítnout jako nepřijatelnou. 2. Žalobkyně dále namítá, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny (dále jen „Lex Ukrajina“), není v souladu s právem Evropské unie, neboť důvody nepřijatelnosti, které stanoví, představují pouze přeformulovanou podobu důvodů uvedených v § 5 odst. 1 písm. c) a d) téhož zákona, jež již byly opakovaně posouzeny jako neslučitelné se směrnicí Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně. Žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je žalovaný povinen žádosti žadatelů, kteří měli či mají dočasnou ochranu v jiném členském státě, přijmout a věcně posoudit, přičemž žádost nemůže být odmítnuta pouze z toho důvodu, že žadatel dříve požádal či obdržel dočasnou ochranu jinde. Zdůrazňuje, že dle unijní úpravy mají oprávněné osoby právo změnit hostitelský členský stát a o dočasnou ochranu znovu požádat tam, kam se přesunuly. 3. Žalobkyně rovněž uvádí, že ani podmínka použití § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina nebyla splněna, neboť oznámení podle § 3 odst. 3 téhož zákona, na něž žalovaný odkazuje, bylo zasláno Evropské komisi dříve, než vstoupila v účinnost novelizace, která toto ustanovení zavedla. Takové oznámení je podle ní právně neúčinné a nemohlo založit možnost aplikace uvedeného důvodu nepřijatelnosti. 4. V žalobě dále uvádí, že postup žalovaného je v rozporu s právem Unie i z toho důvodu, že směrnice 2001/55/ES institut nepřijatelnosti žádosti vůbec nezná a zakládá nárok žadatele na účinný prostředek nápravy. Odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Krasiliva (C‑753/23), z něhož vyvozuje, že vyloučení soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je neaplikovatelné a že žadatel musí mít možnost domoci se soudního přezkumu zásahu spočívajícího v odmítnutí přijetí žádosti. 5. Žalobkyně se závěrem domáhá, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení její žádosti jako nepřijatelné byl nezákonný, aby žalovanému zakázal v takovém postupu pokračovat a aby mu uložil obnovit stav před vrácením její žádosti. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 6. Žalovaný sdělil, že nehodlá využít svého práva vyjádřit se k žalobě. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 7. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobkyní i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 9. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 10. Žaloba je důvodná. 11. Podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 12. Podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 13. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR. 14. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně, pokud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme vhodná opatření včetně doporučení, aby daným členským státům byla poskytnuta další pomoc. 15. Soud přisvědčuje žalobkyni, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU, shodně jako je tomu v případě písm. c) a d) téhož odstavce. Jelikož závěry soudu vycházejí z judikatury Nejvyššího správního soudu k § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina, soud nejprve uvede argumentaci s tím související a následně se vyjádří k dotčené novele Legis Ukrajina. 16. SDEU se sice ve věci Krasiliva explicitně nezabýval otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, tj. případem, kdy žadatel již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU, na uvedené rozhodnutí SDEU ovšem navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42. Z nich vyplývá, že důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU. Žádost je nutné ve správním řízení projednat věcně, přičemž žadateli, který již disponuje dočasnou ochranou či jiným dlouhodobým pobytovým oprávněním v členské zemi EU, je nutné umožnit nechat si existující dočasnou či mezinárodní ochranu zneplatnit. Učiní-li tak, bude mu udělena dočasná ochrana, v opačném případě bude jeho žádost zamítnuta. 17. Výše citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že mají-li osoby dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí č. 1“), právo zvolit si hostitelský členský stát, a nebude-li současně vůči nim uplatněn čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, pak z toho vyplývá rovněž právo přemístit svůj pobyt do jiné zvolené členské země EU, jinak by výluka z aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně postrádala smysl. 1