5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 11/2025- 49 - text 8 17 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Agentura STUDENT s.r.o., IČO: 25114841 se sídlem Praha 4, Hráského 2231/25 zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Škubalem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2 Státní úřad inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. 14968/1.30/24-3, sp. zn. S9-2024-99, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. 14968/1.30/24-3, sp. zn. S9-2024-99, a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 26. 7. 2024, č. j. 9419/9.30/24-12, sp. zn. S9-2024-99, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou zástupce žalobce advokáta JUDr. Jaroslava Škubala. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je agenturou práce, která zprostředkovává zaměstnání podle § 12 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 26. 7. 2024, č. j. 9419/9.30/24-12, sp. zn. S9-2024-99. Ve znění napadeného rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku: - dle § 140 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustil tím, že nezajistil rovné zacházení podle tohoto zákona se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání, když v období měsíců května až června 2022 činil nabídku zaměstnání pomocného prodavače v prodejně drogerie ROSSMANN na adrese U Dálnice 777, 664 42 Modřice, která obsahovala podmínku výplaty mzdy či odměny z dohody pouze na bankovní účet, čímž byl porušen § 4 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ve spojení s § 12 odst. 1 písm. b) téhož zákona; - dle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustil tím, že jako zaměstnavatel neměl dne 4. 11. 2022 na pracovišti prodejny drogerie ROSSMANN na adrese U Dálnice 777, 664 42 Modřice, kopii dokladu prokazujícího existenci pracovněprávního vztahu zaměstnankyně E. P., konkrétně kopii dohody o pracovní činnosti ze dne 21. 10. 2022, čímž byl porušen § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta 15 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Ohledně prvního z přestupků žalobce namítal, že předmětná nabídka zaměstnání nebyla v rozporu s pracovněprávními předpisy ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti ani neporušovala zásadu rovného zacházení dle § 4 odst. 1 téhož zákona. 4. Konkrétně tvrdil, že nabídka neodporovala pracovněprávním předpisům, jelikož dle § 144 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění ke dni učinění předmětné nabídky (dále jen „zákoník práce“), byla primárním kritériem pro stanovení způsobu výplaty odměny z dohody o pracovní činnosti dohoda stran. Zákonná úprava výplaty odměny v hotovosti (§ 142 zákoníku práce) se uplatnila pouze pokud dohoda stran absentovala. Zákon dokonce existenci dohody stran o bezhotovostní výplatě předpokládal (§ 143 odst. 1 zákoníku práce). Nabídka práce obsahující ujednání o bezhotovostní výplatě odměny s ním proto musela být v souladu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 403/2014, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 8 As 12/2013, na které poukazuje prvostupňový orgán, se vztahovaly k odlišné skutkové situaci (výplaty již vzniklého a splatného nároku na mzdu), a nelze je tak na věc aplikovat. 5. Žalobce tvrdil, že nedošlo ani k porušení zásady rovného zacházení, protože vůči všem uchazečům o zaměstnání uplatňoval stejné podmínky. Argument, že podmínka bezhotovostní výplaty mzdy či odměny z dohody může v obecné rovině nepříznivě dopadat na některé skupiny osob (např. starší osoby, osoby žijící mimo centra měst bez přístupu k bankomatům, či osoby v exekuci), je lichý. Rovné zacházení neznamená, že zaměstnavatel nemá právo požadovat od uchazečů akceptování dodatečných podmínek či vedlejších ujednání. Takto by např. zaměstnavatel nemohl od zaměstnance předem požadovat dosažení určitého vzdělání (jelikož ne každý tímto vzděláním disponuje) nebo souhlas s konáním pracovních cest (jelikož ne každý je ochotný či způsobilý v rámci práce cestovat). Podmínka rovného zacházení musí být chápána jako povinnost zaměstnavatele zacházet se všemi srovnatelnými uchazeči stejně, přičemž odlišné zacházení může být založeno pouze na základě objektivních, legitimních a nediskriminačních důvodů. Tuto podmínku žalobce splnil. 6. Dle žalobce navíc argument možným znevýhodněním určitých skupin uchazečů vůbec nelze aplikovat na konkrétní případ. Starší osoby, které neumějí používat internetové bankovnictví, by se o danou práci ucházet nemohly, jelikož pozice vyžadovala práci s elektronickým pokladním systémem, elektronickou evidencí zboží a dalšími technologiemi. Osobám bez přístupu k bankomatům by poskytování výplaty bezhotovostně nijak neuškodilo, jelikož nabízená práce probíhala v Brně, krajském městě s celou řadou bankomatů; v blízkosti daného pracoviště v Modřicích se nacházejí hned tři bankomaty. Osoby v exekuci mají možnost si zřídit chráněný účet, který je určen k přijímání mezd a je na něm garantován přístup k nezabavitelné části příjmu. Argumentace znevýhodněním těchto osob je tak v daném případě nepřiléhavá. Žalobce navíc zaměstnancům poskytoval pravidelné týdenní zálohy na odměny, což lze považovat za nadstandardní a výhodné zejm. právě pro tyto skupiny osob. Pokud uchazeč bankovní účet doposud nemá, lze jej zřídit v podstatě okamžitě a bezplatně. Jde tedy o zcela minimální zatížení. V krajním případě může být pro zasílání odměny využit také bankovní účet blízké osoby. 7. Žalobce poukázal také na to, že jako agentura práce zaměstnává osoby po celé České republice, a to vždy v prostorách jiných subjektů (uživatelů). Výplata odměny v hotovosti je pro něj tudíž prakticky neproveditelná, jelikož není oprávněn vstupovat na pracoviště uživatelů, nemá na těchto místech své zástupce, a nemůže zde zajistit bezpečné uložení peněz. Zasílání mzdy jiným způsobem (např. poštovní poukázkou) by pro něj bylo z ekonomického a praktického hlediska nerealizovatelné a přinášelo by s sebou vysoké náklady. Kromě nákladů na samotné poukázky by žalobce musel vynaložit i další administrativní náklady a náklady na archivaci. Podmínka bezhotovostní výplaty odměny coby efektivního a rychlého způsobu výplaty je proto v jeho případě legitimní a přiměřená. 8. Ohledně druhého z přestupků žalobce namítal, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by se požadovaný dokument (originál či kopie dohody o pracovní činnosti zaměstnankyně E. P.) nenacházel v době kontroly na pracovišti. Žalovaný vyšel zejména ze sdělení zaměstnankyně společnosti Rossmann paní V. O., která uvedla, že dohoda byla zaslána žalobci k podpisu a na pracovišti se nenachází. Sám žalobce však k předložení dokladu vyzván nebyl. Vyzvána nebyla ani zaměstnankyně žalobce E. P., která doklad předložit mohla, jelikož není vyloučeno, že by doklad o zaměstnání předložila a zprostil by tak této povinnosti zaměstnavatele. Vyzvána k předložení dokladu byla pouze paní V. O., která je však zaměstnankyní uživatele (drogerie Rossmann), ne žalobce. Žalovaný podle žalobce nedostatečně zjistil skutkový stav a neprovedl navržené důkazy, čímž byl žalobce zbaven možnosti prokázat svá skutková tvrzení a došlo tak k porušení jeho procesních práv. 9. Žalobce měl dále za to, že vynaložil veškeré úsilí, aby přestupku zabránil podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Žalobce měl s uživatelem nastavený proces, který měl zajistit splnění povinnosti předložit kopie dokladů dle § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Zaměstnankyně uživatele však tento postup porušila, když si nepořídila kopii dohody o pracovní činnosti a neponechala ji na prodejně. Toto pochybení nelze vytýkat žalobci. 10. Závěrem žaloby žalobce vznesl námitku vad řízení. Konkrétně žalobce tvrdil, že neprovedením žalobcem navržených důkazů, zejména navržených svědeckých a účastnických výpovědí, správní orgány porušily procesní práva žalobce. Žalobce byl zbaven možnosti prokázat svá skutková tvrzení v přestupkovém řízení, což vedlo k nezákonnému rozhodnutí. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2025, č. j. 5 Ads 251/2024-29. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Žalovaný ohledně prvního z přestupků stručně shrnul, proč podle něj žalobce porušil zásadu rovného zach