45 A 3/2026 – Městský soud v Praze

45 A 3/2026- 24 - text 9 45 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci žalobkyně: proti žalovanému: I. F., narozena X státní příslušnost: Ukrajina bytem X Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 1. 2026, zaevidované pod sp. zn. OAM-0015211/DO-2026, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 9. 1. 2026 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0015211/DO-2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 9. 1. 2026, zaevidované pod sp. zn. OAM-0015211/DO-2026. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 9. 1. 2026, evidované pod č. j. OAM-0015211/DO-2026, jakožto nepřijatelné. Žalobkyně tvrdí, že takový postup žalovaného byl v rozporu s právem EU a představoval nezákonný zásah do jejích veřejných subjektivních práv. 2. Podle žalobních tvrzení se žalobkyně dne 9. 1. 2026 dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde podala žádost o dočasnou ochranu. Žalovaný jí však žádost vrátil s odůvodněním, že je nepřijatelná, neboť žalobkyně byla dříve držitelkou dočasné ochrany v Polské republice. Žalobkyně potvrdila, že v Polské republice získala vízum, které však dle jejích vědomostí pozbylo platnosti v únoru 2025. 3. Žalobkyně namítla, že § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), který vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu, je v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a čl. 47 Listiny základních práv EU. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva, který potvrzuje právo žadatele na účinný soudní prostředek nápravy proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné. 4. Žalobkyně citovala § 3 odst. 3 a § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, účinné od 3. 9. 2025 coby součást novelizačního zákona č. 314/2025 Sb., s tím, že tato právní úprava je v rozporu s právem EU a nelze ji aplikovat. Má totiž shodné důsledky jako § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina. Žalobkyně k tomu poukázala na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že druhotný pohyb držitelů (bývalých držitelů) dočasné ochrany je možný, přičemž § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina jsou v rozporu s právem EU a nelze je aplikovat. Na tom nic nemění ani prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025-28. 5. Směrnice o dočasné ochraně v čl. 25 zakotvuje vzájemnou solidaritu mezi členskými státy, ovšem nevyplývá z ní, že by členské státy mohly zasílat Evropské komisi oznámení o hrozícím vyčerpání kapacit a že by tím získaly možnost odmítat žádosti o dočasnou ochranu. Oznámení dle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina o hrozícím vyčerpání kapacit, které ČR učinila vůči Evropské komisi, je tak bezpředmětné; reakce na případné vyčerpání kapacit má vzejít ze strany orgánů EU, nikoli od členského státu. 6. Žalobkyně navrhuje, aby soud prohlásil zásah žalovaného spočívající ve vrácení její žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné za nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany byla vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, neboť žalobkyně je bývalou držitelkou dočasné ochrany v Polské republice. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by umožňovaly udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny ani z důvodů zvláštního zřetele. Vzhledem k tomu, že žalobkyně získala v minulosti dočasnou ochranu v jiném členském státě, nebylo podle žalovaného možné její žádost v ČR přijmout. 9. Žalovaný zdůraznil, že postupoval v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina; ministr vnitra přitom učinil oznámení Evropské komisi, jak předpokládá § 3 odst. 3 Legis Ukrajina. Žalovaný si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovozuje právo na tzv. sekundární pohyb držitelů dočasné ochrany v rámci EU. S tímto výkladem se však žalovaný neztotožňuje. Argumentuje, že takové právo nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně, a to ani implicitně. 10. Žalovaný rozebírá jazykový, systematický i teleologický výklad směrnice o dočasné ochraně a dovozuje, že členský stát má povinnost vydat povolení k pobytu pouze osobě, která dosud žádné takové oprávnění nezískala (právo primární volby). Výjimky, jako je sloučení rodiny nebo přemístění z kapacitních důvodů, jsou podle něj výslovně upraveny v článcích 15 a 26 směrnice o dočasné ochraně, a nelze je rozšiřovat výkladem. 11. Žalovaný odmítá tezi Nejvyššího správního soudu, že právo na druhotný pohyb zakládá fakt, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem, jedná se o politickou dohodu, dle níž nebudou neoprávněně pobývající držitelé dočasné ochrany předáváni do členského státu poskytujícího dočasnou ochranu. 12. Žalovaný poukazuje na aktuální prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, které podle jeho názoru potvrzuje, že žádosti o dočasnou ochranu mají být zamítnuty, pokud žadatel již požívá této ochrany v jiném členském státě. Citované recitály tohoto rozhodnutí dle žalovaného vylučují povinnost členského státu udělit dočasnou ochranu osobě, která již takové oprávnění získala jinde. Dle žalovaného tyto recitály potvrzují, jaký význam dohodě o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně přikládají členské státy, což je stěžejní pro její výklad. 13. Žalovaný též poukazuje na praxi některých členských států (konkrétně Spolkové republiky Německo), kdy nelze mít za jisté, že § 5 odst. 1 písm. d) a f) Legis Ukrajina skutečně odporují unijnímu právu. Dokud nebude otázka práva druhotného pohybu SDEU vyřešena, bude žalovaný § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina dále aplikovat. Žalovaný v této souvislosti soudu navrhnul položení předběžné otázky. 14. V závěru svého vyjádření žalovaný shrnuje, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je podle jeho názoru v souladu s unijním právem a že byl oprávněn žádost žalobkyně vyhodnotit jako nepřijatelnou. Navrhuje proto, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 15. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 16. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobkyní i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 17. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 18. Žaloba je důvodná. 19. Podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 20. Podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže […] c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d