7 As 79/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 9/2025- 54 - text 12 5 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: nezl. V. M. bytem X zastoupená JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň proti žalované: Revizní komise Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem náměstí Drahobejlova 1404/4, Praha 9 – Libeň o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. 1/150/1303142-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. 1/150/1303142-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 21 405 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Mojmíra Přívary, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“), a alternativně dle § 14 a § 14a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, požádala Vojenskou zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“) o náhradu nákladů vynaložených na lékařskou péči na klinice NoTube v Rakouském Grazu. Prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 20. 1. 2025, č. j. 2689772-2024-4, žádosti žalobkyně částečně vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu ve výši 59 063 Kč. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala v části nepřiznané náhrady nákladů řízení a požadovala, aby rozhodnutí bylo změněno tak, že jí bude přiznán nárok v plné výši uplatněných nákladů. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 2. 2025, č. j. 1/150/533162-2025, zrušila rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 20. 1. 2025, jelikož dospěla k názoru, že žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů ani částečně. Žalovaná vycházela z e-mailové odpovědi od kliniky NoTube, ve kterém bylo uvedeno, že nelze provést úhradu prostřednictvím čl. 20 nařízení č. 883/2004, neboť se jedná o službu, která není v Rakousku hrazena prostřednictvím pojišťovny. Rovněž nelze přiznat náhradu nákladů, nejednalo by se o hrazenou službu na území České republiky (§ 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění). 2. Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2025, č. j. 2689772-2024-17, prvostupňový správní orgán žádost žalobkyně zamítl. Ve svém rozhodnutí uvedl, že čerpání zdravotních služeb v Rakousku nebylo dopředu odsouhlaseno zdravotní pojišťovnou (čl. 20 odst. 1 nařízení č. 883/2004). Mezi propuštěním z FN Motol dne 11. 10. 2024 a nástupem na kliniku NoTube dne 11. 11. 2024 měla žalobkyně k podání žádosti dostatečný prostor. Zákonní zástupci žalobkyně ani zdravotní pojišťovnu nijak nekontaktovali. Podle prvostupňového správního orgánu z doložené zdravotní dokumentace nevyplývá žádná naléhavost na kliniku nastoupit ihned. Dle propouštěcí zprávy z FN Motol je doporučená kontrola za 3 měsíce a dle následující kontroly se zvažuje zavedení PEGu (výživová sonda zavedená do žaludku). Ani klinika NoTube neuvádí žádný doporučený věkový limit k podstoupení jejich programu. Nebyly tak naplněny podmínky neodkladné péče ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Na věc se tak neaplikuje judikatura Soudního dvora EU, dle které při neodkladné zdravotní péči nemusí existovat předchozí souhlas pojišťovny a lze žádat až následnou úhradu. Prvostupňový správní orgán doplnil, že z e-mailové odpovědi kliniky NoTube plyne, že nelze provést úhradu prostřednictvím čl. 20 nařízení č. 883/2004, neboť se jedná kliniku, která nemá smlouvu s žádnou rakouskou zdravotní pojišťovnou. V takovém případě není možné provést přeúčtování prostřednictvím evropských přenositelných dokumentů S2 vydávaných a používaných v souvislosti s nařízením č. 883/2004. 3. Prvostupňový správní orgán dále uvedl, že nelze přiznat náhradu nákladů za služby poskytnuté na klinice NoTube ani dle § 14 odst. 3 o veřejném zdravotním pojištění, jelikož se nejedná o hrazené služby na území České republiky. V České republice se nenachází žádné zařízení, které by nabízelo stejný nebo podobně ucelený program. Z tohoto důvodu nelze učinit žádné relevantní srovnání. Zařazení nelze provést, protože není známá unikátní rakouská metoda zahrnující sérii několika kombinovaných lékařských oborů. 4. Prvostupňový správní orgán dále uvedl, že nelze refundovat ani poradenství v rámci telemedicínské péče a částku 913,01 EUR za ubytování přes Airbnb, jelikož tyto nejsou z prostředků z veřejného zdravotního pojištění hrazeny. 5. K vyjádření žalobkyně před vydáním rozhodnutí prvostupňový správní orgán uvedl, že se obsahově týká rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025 (první rozhodnutí žalované, výše bod [1] tohoto rozsudku), kterým je prvostupňový správní orgán vázán. 6. Následně podané odvolání žalobkyně žalovaná zamítla v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025. V tomto rozhodnutí žalovaná popsala předchozí procesní průběh věci, dále detailně popsala rozhodnutí prvostupňového správního orgánu (strany 2 až 4), doslovně zkopírovala argumentaci žalobkyně v podaném odvolání (strany 4 až 8), téměř (viz dále) doslovně opsala vyjádření prvostupňového správního orgánu v předkládací zprávě k podanému odvolání (strany 8 až 10) a na poslední straně 11 rozhodnutí uvedla následující: „Revizní komise VoZP posoudila všechny výše uvedené odvolací důvody a ztotožňuje se s rozhodnutím VoZP, proto rozhodla tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.“ 7. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně nyní posuzovanou žalobu, ve které sporuje zejména nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí. II. Posouzení žaloby 8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované a shledal, že žaloba je důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaná vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 9. Městský soud na úvod této části poznamenává, že jednotlivé žalobní námitky shrne a vypořádá ve vlastních podkapitolách, kde shrne i vyjádření správních orgánu učiněná ve správním řízení a v řízení o podané žalobě. 10. Obecně k posuzované věci je nutné uvést, že podle ustálené judikatury jak správních soudů, tak Ústavního soudu, povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Podstatné je posouzení jádra případu a poskytnout odpověď na základní námitky, které v sobě mohou v některých případech konzumovat i odpověď na námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, ze dne 19. 2. 2014 č. j. 1 Afs 88/2013-66). Dle Ústavního soudu „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247)]. Tyto závěry lze vztáhnout i na rozsah povinnosti odůvodnění správních orgánů. 11. Současně platí, že nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, z jakého důvodu správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Městský soud pro